Kapitoly článku:
Stojí úplně všichni
Pro přejezd několika málo stovek metrů magistrály byl vyhrazen cyklistům pouze jeden pruh, tedy alespoň to říkali cyklisté, kteří hlídali pořádek na křižovatce. Mimochodem toto považuji také za zajímavé. V momentě, kdy to U Bulhara začalo být opravdu husté, se policisté původně stojící uprostřed křižovatky stáhli úplně mimo a své místo přenechali cyklistům v reflexních vestách.
Cyklistický špunt ve směru od magistrály se neustále prodlužoval, až najednou na naší sledované křižovatce stála v jednom směru auta a ve druhém směru stáli cyklisté. Pražský Armageddon byl dokonán.
Samozřejmě ne všichni řidiči měli pochopení, takže hlasitě povzbuzovali cyklisty k tomu, aby okamžitě jeli do..., co nejrychleji zmizeli v tunelu Blanka. Ti ovšem s davem v zádech měli dost kuráže k tomu, aby na oplátku také odeslali řidiče do.. tunelu Blanka, případně pouze zatleskali nebo prohlásili něco ve smyslu, že je auta bavila v patnácti.
Konečná! Auta stojí, cyklisti stojí, autobusy stojí, všichni stojí. Policisté na to nemají nervy, tak se raději uklízejí z křižovatky pryč a své původní místo nechají dobrovolníkům. I ti pouze stojí a je na nich vidět, že už by byli nejradši jinde. Není se čemu divit
A jak jsme tam tak všichni na křižovatce stáli a troubili, přiřítilo se z ulice Seifertova vozidlo dopravního podniku s puštěnými modrými majáčky. Zastavilo se na hranici křižovatky a dál jet nemohlo. Dotyční se chtěli dostat někam směrem na Opletalovu.
V křižovatce zrovna stál černý Superb, takže se cyklista pořadatel jal domluvit pánovi, aby se Superbem kousek popojel. Jenže dotyčný na otázku „Mohl byste prosím kousek popojet“ odvětil ve vší slušnosti něco jako „A mohli byste prosím vy s těmi koly odjet?“ a bylo. Vozidlo dopravních podniků se nakonec muselo protlačit jinudy.
Tato komedie trvala U Bulhara zhruba hodinu. Když si uvědomíme, že celý peloton měl namířeno na nábřeží, do ulice Chotkova a pak do tunelu Blanka, skoro to vypadá, že zatímco U Bulhara stál dav cyklistů, ti přední už museli být někde v kopci na Letnou, takže zablokované centrum Prahy. Pakliže toto byl hlavní cíl, kterého chtělo sdružení Auto*Mat dosáhnout, byl splněn na 120 %.
Pár otázek na závěr
Divadlo skončilo, můžeme konečně jet domů. V souvislosti s Velkou jarní cyklojízdou 2015 mě napadá celá řada otázek. Pořadatelé nahlásili očekávanou účast patnáct až osmnáct tisíc (!) lidí na náměstí Jiřího z Poděbrad. Opravdu si magistrát myslí, že tohle náměstí může pojmout takový dav? Ale je to dobrá zpráva třeba pro skupinu Kabát. Příště nemusí dělat „po čertech velkej koncert“ na Vypichu. Osmnáct tisíc fanoušků se vejde i na Jiřího z Poděbrad.
Závěr cyklojízdy na křižovatce U Bulhara už připomínal spíše komedii. Ta ale měla posvěcení od magistrátu a to je hlavní
Jistě, patnáct tisíc cyklistů nebylo, ale na Facebooku se na akci přihlásilo přes pět tisíc účastníků a i to je více než dost. Těžko říci, co si kdo myslel, když plánoval trasu, která začínala ulicí Ondříčkovou a Lupáčovou. Jen pro představu, Lupáčova je jednosměrka se šířkou jednoho pruhu. Je to prostě malá ulice (mimochodem před časem byla ještě dále zúžena, protože sem bylo potřeba vecpat pár desítek metrů na nic nenavazující cyklostezky). Jak zaznělo od některých cyklistů, na Jiřího z Poděbrad se čekalo půl hodiny, než se vůbec mohli rozjet ti, kteří nebyli hned na začátku pelotonu.
Ono vůbec naplánování trasy stojí za pozornost. Ulice Husitská také není největší a také tu je i v sedm večer značný provoz. Jezdí tu i řada autobusů a určitě to není třída, kam by se vešlo pět tisíc lidí na kole. Už vůbec nemluvím o tom, proč musí cyklisté, když jedou z Husitské na nábřeží, používat křižovatku U Bulhara. Proč musí alespoň symbolicky najet na magistrálu a demonstrativně zastavit dopravu na jedné z nejdůležitějších ulic v Praze. To nešlo jet ulicí Trocnovská na Florenc a pak tedy na Rohanské nábřeží? A proč se muselo jet ve všední den večer?
Podle mého skromného názoru skončila tahle cyklojízda velkým neúspěchem a to i pro samotné cyklisty. Ona to totiž, alespoň co jsem viděl na vlastní oči, nebyla jízda, chvílemi ani procházka, bylo to jenom takové venčení jízdních kol.
Když se podíváme na naplánovanou trasu, počet účastníků a stanovený čas, dalo se očekávat, že to dopadne tak, jak to dopadlo. A mně přijde opravdu velmi smutné, že se magistrát regulérně vykašle na všechny ostatní a celou akci za daných podmínek povolí. Nikomu vůbec nevadí, že se lidé ještě vrací z práce a v dopravě (nejen v té individuální (!)) je další spousta lidí, kteří nechtějí nic menšího, než se dostat tam, kam potřebují. Jenže nemůžou, protože menšina si vyrazila na kolo.
Poslední poznámka na závěr. Auto*Mat hlasitě křičí, jak jsou auta špatná a jak mají lidé přesednout na kola nebo do MHD. Mám takový nepříjemný pocit, že podobnými akcemi tuto svojí alternativní a výrazně menšinovou dopravu pro lidi v autech příliš atraktivnější neučiní. Obzvlášť, když kvůli nim stojí nejen osobní doprava, ale také ta městská.
Blíží se nám hokejové mistrovství, takže abychom si udělali tu správnou náladu, je potřeba na adresu Auto*Matu ještě za včerejší představení doplnit: „Hoši, děkujem!“
