Alespoň v podobě, kterou se praktikuje nyní. Budou pravidla upravena, nebo kamery ze sloupů na známých místech zmizí?
Diskusi o úsekovém měření rychlosti u nás rozčísla rozhodnutí ústavních soudů v Německu a Rakousku, jež jeho volné užívání již dříve označilo za protiústavní. Čeští činitelé se ukazují v tomto ohledu jako nejednotní. Oldřich Kužílek ze senátní komise pro ochranu osobních dat například upozornil na nebezpečí protiústavní bezbřehosti a volnosti ve zpracovávání a využívání dat o řidičích. Systém je jednoduchý a spočívá v soustavě dvou kamer, které zaznamenávají všechna projíždějící auta. Z obou průjezdů vyhodnotí průměrnou rychlost a její případné překročení. Problém je v tom, že systém zaznamenává veškeré řidiče, tedy v naprosté většině ty, kteří povolenou rychlost v daném úseku dodržují. Data o nich shromažďují obce a soukromé firmy a přístup k nim není díky tomu nijak omezený. Proto dochází k znepokojivým událostem, kdy lze díky těmto záznamům sledovat záletné rodinné příslušníky nebo obchodní partnery, protože ze snímků je vidět, kdo v konkrétním autě v daný čas cestuje. K podobným událostem skutečně dochází, o čemž údajně ví i Úřad pro ochranu osobních údajů.
Naši špičkoví úředníci si však úsekové měření rychlosti pochvalují a argumentují blíže nespecifikovaným snížením dopravních nehod. Zároveň hovoří o zpřísnění pravidel, ale jen velice vágně a v podstatě bezradně, takže zatím tento způsob sledování řidičů zůstává pouze jakýmsi okem „Velkého bratra“. Třeba v Rakousku umísťování jakýchkoli silničních kamer určuje tamní Ministerstvo dopravy, a sice pouze v tunelech a jiných mimořádně rizikových místech; měření rychlosti tímto způsobem je zakázáno zcela.
U nás je nyní systémů úsekového měření v Praze 17, ve Zlíně 6, v Brně 3, v Ústí nad Labem 2, najdeme jej i na D5 za Plzní, v Miličíně cestou z Prahy do Tábora a další mohou zatím takřka bez dozoru přibývat. V názorech lidí figuruje třeba tento pohled: notoričtí závodníci versus ti, kteří trvají na dodržování předepsané rychlosti. Další motoristé se na nynější situaci dívají jinak: nač „radary“, o nichž beztak každý díky internetu ví, kde jsou umístěny...?
Asi bude ještě nějakou chvíli trvat, než tato kauza dospěje nějakého reálného výsledku. Z naší strany konstatujme, že jakékoli opatření, které povede k omezení „buzeračně-represivních” praktik a směrování aktivity státních orgánů k efektivnějším činnostem, bude opatření správné, ať se o něj zaslouží kdokoli a jakkoli...