Toyota prvním Avensisem nahradila v roce 1997 na evropské zákazníky zacílenou Carinu E, ten si ale narozdíl od ní příliš popularity nezískal. O pět let později přišla druhá generace, s níž Avensis na pohled zrobustněl a reálně narostl ve všech směrech do velkého vozu. Zároveň byl japonskou značkou zvýšen komfort řidiče, a to nejen interiérovým pohodlím, ale i technicky vyspělou výbavou. Avensis druhý si naopak za těch pár let, co je na našem trhu, přízeň získal. Pro modelový rok 2007 připravila Toyota facelift, který jsme společně s novým dieselovým motorem v nabídce mohli vyzkoušet.
Po třech letech omlazený avensis
Změny především na exteriéru
Změn není mnoho, tím spíše jsou ale, zejména ty designové, výraznější. Upraven byl panel zadních světel. Směrová světla po bočních stranách se nově přesunula do zpětných zrcátek, v duchu designérských zvyklostí poslední doby. Nejvýraznějších změn ale doznala přední maska. Byla změněna optika předních světlometů, přepracování se dostalo žebrování nasávacího otvoru, předního nárazníku i mlhovek. Žebrování samotné evropští designéři zakřivili z roviny do „U“, tedy směrem k úsměvu masky, logo toyoty bylo vyčleněno z jeho objetí. Prohnutí, obtékající logo, se změnilo z horního na dolní, to bylo tedy vizuálně přidruženo více k víku motoru – podobně jako je tomu o dalších modelů automobilky.
Vlevo maska Avensisu po faceliftu, vpravo pro srovnání ta před ním
Zde si neodpustím kratší komentář. Přední maska je právě to, co dává vozu charakter a to, jakým dojmem na nás působí. S předchozí vizáží na mě působil avensis robustněji, s vypjatou hrudí, možná mohutněji než jakým ve skutečnosti Avensis je. S trochou nadsázky by se dalo říci, že se tvářil jako více reprezentativní vůz. Nyní, po faceliftu, vypadá přední maska dynamičtěji, moderněji a snad elegantněji, jaksi se z ní ale z mého pohledu vytratil ten prvek robustnosti. Jakoby v dojmu reprezentativnějšího a mohutnějšího vozu nyní o chlup ztrácel. To mě právě na změnách, na první pohled zřejmě k lepšímu, trochu vadí. Možná že to je právě cílem, možná Toyota posunuje zákazníky, bažící po těchto „reprezentativních“ prvcích, blíže ke značce Lexus, respektive Lexus níže k dostupnosti širším vrstvám zákazníků.
Vlevo maska faceliftovaná, vpravo původní
Pokud avensis porovnáme s konkurenty ve střední třídě, namátkou vyberme například VW Passat, Mazdu 6 a Ford Mondeo, vypadá subjektivně nejusedleji právě faceliftovaný Avensis.
Stejný interiér střídmého vzezření
Interiér se faceliftem příliš nezměnil. Jen displej palubního počítače se přesunul ze středové konzole mezi budíky přístrojové desky. Displej počítače tak nahradila odkládací schránka, celá přepracovaná středová konzola s novým rádiem ale jako výraznější změna nepůsobila.
Interiér je stále prostorný a pohodlný, mnoho odkládacích prostor ale nenabízí
V základní výbavě může interiér působit chudě a nenápaditě – sám jsem si po prvním usednutí do Avensisu připadal jako v pět let starém luxusu: velké budíky, volant, strohý, nijak výrazný design panelu, odvedený celý v černé barvě, velké popisky tlačítek, jejich rozmístění a i vcelku tvrdé měkčené plasty, to všechno může působit na řidiče stroze a fádně. To samozřejmě nemusí nutně znamenat negativum, naopak, mnohým potenciálním zákazníkům Toyoty to může naprosto vyhovovat. Mám ale za to, že interiér vyšších výbav, ač téměř stejný, působí výrazně lépe, přestože je toho docílenou pouhými několika drobnými změnami v barvách a použitých materiálech.
V horní řadě interiér po faceliftu, dole pro srovnání starší interiér, ale ve vyšší výbavě