Grossglockner Hochalpenstrasse, legendární cesta pod nejvyšší vrchol rakouských Alp. Vy jste tam ještě nebyli? Projeďte se s námi. (foto a video)
Horská silnice Grossglockner Hochalpenstrasse je chlouba rakouského turistického průmyslu. Asi bych se o ní neodvážil kategoricky tvrdit, že je nejhezčí, protože podobných silnic je v Rakousku a jinde v Alpách mnohem víc a téměř každá má něco do sebe. Hochalpenstrasse ale určitě zaujme každého, i náročného řidiče. Už třeba proto, že na nic podobného v Česku nikdy nenarazí a takový typ silnic se snad ani nemůže omrzet.
Vidět a zemřít? Ne, vrátit se na začátek a projet ještě jednou
V oblasti kolem Hochalpenstrasse jsem strávil víkend. Třeba vám moje zkušenosti pomohou při inspiraci pro vlastní výlety.
Příjezdová mapka • výškový profil horské silnice
V pět na svah!
Hochalpenstrasse se nachází v oblasti nejvyššího rakouského vrcholu, 3 798 metrů vysokého Grossglockneru. Dobrou základnou pro výlety je Zell am See nebo Kaprun na severu, jižní část uzavírá město Liezen.
I když se třeba nad horami honí mraky, řidičský zážitek zůstává
Ráno byste neměli příliš dospávat. Čím časněji vyrazíte, tím si jako řidiči užijete víc. Klikatá horská silnička bude kolem osmé hodiny téměř prázdná, společníky budou pouze desítky cyklistů, kteří se převýšení 1 500 metrů na délce asi deseti kilometrů rozhodli zdolat vlastními silami.
Odpadl bych po pár set metrech...
Cyklistům brzy ujedete a silnice už bude vaše. Hrubý povrch v úzkých a strmých zatáčkách příliš nepotěší vzorek na pneumatikách vašeho auta, ale ztráty jsou povoleny. Zaručuji, že si jízdu užijete a až dorazíte na nejvyšší bod cesty, 2 571 metrů vysoký Edelweissspitze, budete si ji chtít zopakovat.
Pavel Janda dodává: Chcete-li si výjezd na Grossglockner opravdu užít, doporučuji vyrazit v sezóně mezi 15. červnem a 15. září, kdy je silnice otevřena již od pěti hodin ráno. Minimálně do osmi bude jen vaše. Řidičský zážitek v prvním úseku je bez nadsázky fantastický a můžete si jej užívat plnými doušky. Krom pár úseků platí na celé silnici klasická rakouská okresková stovka (to je oproti mnoha jiným horským cestám výjimka), což je rychlost, kterou v technických pasážích prakticky nelze porušit a nikdy jsem jí zde neviděl nikoho kontrolovat - nemělo by to cenu. Kvalitu povrchu hodnotím jako dobrou, pár sad pneumatik jsem na Grossglockneru sice určitě nechal, ale povrch není tak hrubý, aby vám z vašeho čerstvého obutí udělal řešeto.
Omluvte prosím kvalitu ukázkového videa. Je snímané digitálním fotoaparátem a třeba na snímkové frekvenci je to dost vidět. Věřím ale, že je to i takhle lepší než nic.
Vstup dražší než dálniční známka
Svoji cestu jsem začal ve zmiňovaném Zell am See. Po patnácti kilometrech, za vesnicí Fusch, cestu přehradí budky, kde odevzdáte vstupné 26 eur. Je to hodně, za většinu horských alpských horských silnic se neplatí vůbec nebo výrazně méně. Berte to jako daň za vyhlášené místo. Knížečku s historií a dalším povídáním o Hochalpenstrasse za čtyři eura příliš nedoporučuji – jsou v ní neuvěřitelně nekvalitní fotografie, v tomto ohledu mě zklamala. Informace si najděte na internetu, na adrese www.grossglockner.com.
Na osm set českých korun mýtného ale rychle zapomenete, protože se svým vozem hned začnete šplhat nahoru. Silnice je chvíli úzká, jindy ale dostatečně široká k pohodlnému a bezpečnému předjíždění. Přestože se začátkami o malém poloměru často obrátíte o sto osmdesát stupňů, jsou přehledné, dobře klopené a dá se jimi projíždět rychle.
Až se bude zdát, že nastane klidná jízda, nepřehlédněte odbočku doleva na vrchol Edelweissspitze. Moderní povrch zde vystřídá úzká silnička s dlažebními kostkami. Pocházejí snad ještě z třicátých let minulého století, kdy byla Hochalpenstrasse postavena. Zde je už třeba větší opatrnost; při větším provozu se už míjející se auta musí navzájem pouštět. Chtěl jsem napsat, že nahoře je nádherný výhled, ale ten je samozřejmě z každého místa na celé horské silnici.
Dlážděná cesta na Edelweissspitze • pohled zespodu • při jízdě • silnice dole v dálce
Opravdu vyjeďte ráno
Nyní se začne střídat stoupání s klesáním, jak silnice kopíruje úbočí hor. Projedete dvěma krátkými tunely, až se dostanete k odbočce na Kaiser-Franz-Josefs-Höhe. Je pojmenovaná podle toho, že sem císař ve svých mladých letech jednou vylezl. Cestou potkáte vodopád, malou přehradu, až nakonec přijedete k ledovci Pasterzen pod skalnatým vrcholem Grossglockneru. Zde necháte auto odpočinout a vyrazíte po svých. Raději než sestup k ledovci doporučuji několikakilometrovou trasu Kamzičí stezkou k vodopádům.
Mapka oblasti Kaiser-Franz-Josefs-Höhe • ledovec • pohled z tunelu pro pěší • stezka pod Grossglocknerem
Až unavíte rodinu, prohlédnete si všudypřítomné sviště a třeba spatříte i kamzíka nebo jiné rohaté zvíře, je čas vyrazit zase autem. Po Hochalpenstrasse můžete sjet ještě kousek dolů, já jsem se ale už vracel stejnou trasou k severu. Bylo kolem poledne a doprava několikanásobně zhoustla. Pryč byly volné úseky, nyní už bylo nutné často jet krokem. Naštěstí se ale umoudřilo počasí, takže jsem se mohl kochat.
Svišť: běhá a loudí • kolem poledne se už musí pomalu • kolem silnice stojí sněhové frézky
Tip: moji cestu od Kaiser-Franz-Josefs-Höhe k výjezdu z Grossglocknerstrasse si můžete prohlédnout v programu Google Earth. Stačí, když si v něm otevřete tento soubor.
Oficiální panoramatická mapka
Franzi Josefe!
Hochalpenstrasse není zábava na celý den a nejspíš si budete chtít naplánovat i jiný program. Počítejte při tom ale s tím, že Rakušané mají den posunutý spíše k ránu. Kolem třetí-čtvrté hodiny odpolední se už nikam nedostanete. Lanovky končí ve čtyři, stejně tak prohlídky přečerpávacích elektráren, nebylo už možné vstoupit ani do soutěsky. Časné vstávání Franze Josefa byl turistům čert dlužen.
V okolí Zell am See mohu doporučit například Kaprun. Třemi lanovkami dorazíte až do výšky tři tisíce metrů, pod sebou uvidíte letní sjezdovku. Za návštěvu stojí i zmíněné přečerpávací elektrárny.
Letní lyžování v Kaprunu
Pár desítek kilometrů na západ leží městečko Krimml vyhlášené třemi vysokými vodopády. V součtu patří mezi čtyři nejvyšší na světě. Kolem vodopádů je pěkná pěší trasa.
Vodopády v Krimmlu
Kousek od Krimmlu vede mezi horami Gerlospass, další horská silnice. Pod vlivem zážitku z alpské silnice pod Grossglocknerem si možná budete chtít podobnou jízdu zopakovat, ale v tomto případě to spíše nedoporučuji. Z Krimmlu pěknými zatáčkami vyjedete nahoru k výběrčí stanici, zaplatíte sedm eur a čekáte, co uvidíte. Jenže neuvidíte už téměř nic, platili jste za uskutečněný výjezd. Pokud si tímto průsmykem nezkrátíte cestu, nemá moc smysl jím jezdit (anebo vyjet a před výběrčími se vrátit zpátky).
Výběrčí stanice • pohled ze silnice na krimmelské vodopády
Chci znovu
Alpy nejsou daleko a ceny za služby jsou v tomto regionu už téměř stejné, jako kdybyste vyrazili do českých hor. Řidičský zážitek na horských silnicích pod Grossglocknerem se ale s tuzemským cestováním nedá srovnat.
Nezapomeneme