Kapitoly článku:
Volkswagen Phaeton byl představen na ženevském autosalonu v roce 2002 s nemalými ambicemi. Automobilový koncern kolem něj šířil spoustu „nej“. Mělo se jednat o nejmodernější, nejpohodlnější nebo nejluxusnější produkt této značky. Dokonce se začal vyrábět (a dodnes se vyrábí) v supermoderní fabrice umístěné poněkud netradičně v centru Drážďan. Jenže tohle všechno evidentně nestačí. Je sice hezké, že továrna dostala zajímavou architekturu, že zásobování obstarávají nákladní tramvaje, že si zákazník může vybrat ze spousty materiálů a že může na výrobu svého konkrétního kousku osobně dohlížet, přičemž je vše završeno slavnostním předávacím ceremoniálem. Jenže Volkswagen Phaeton lidé příliš nekupovali, a to ani v Evropě, ani na Americkém trhu.
Do zámoří dorazil vrchol značky VW v roce 2003 a své působení ukončil už po třech letech. Za toto období se prodalo jen přibližně 3300 kusů. Je zvláštní, že se vůz v Evropě prodává i po dlouhých (a ani v na sterém kontinentě ne příliš úspěšných) osmi letech. Postupem času se zrodila šance, jak prodeje luxusního volkswagenu přece jen zvednout. Zajímavé příležitosti se totiž začaly rýsovat v Číně. Automobilka podrobila svou vlajkovou loď faceliftu a poprvé ji světu představila na autosalonu v Pekingu. Ve stejném provedení jej ovšem začal prodávat i na starém kontinentu, a tak se dostal omlazený Phaeton také na náš trh.
Jenže i přes facelift je jasné, že to Phaeton bude mít v souboji o přízeň zákazníků hodně těžké. Audi na jaře představilo zcela novou generaci modelu A8, BMW řady sedm ve svém posledním vydání vypadá také velmi lákavě a aby toho nebylo málo, „vrátil“ se do kategorie luxusních automobilů také Jaguar s modelem XJ. Na druhou stranu, v posledních letech zdaleka neplatí, že starší = horší, mnoho nových modelů šlo v zájmu zvýšení efektivity výroby kvalitativně znatelně pod své předchůdce, a tak je více než kdy jindy na místě otázka: dokáže konstrukčně poměrně starý Phaeton něčím zaujmout osm let po svém představení?
Vzhled je variací na známé téma
Jestliže má nový Volkswagen Phaeton vlastnosti, na které by se někteří zákazníci mohli nechat zlákat, vzhled mezi ně nepatří. Facelift přinesl přepracovanou příď, nové disky, jiné zadní svítilny a poupravený zadní nárazník. Základ se celkem logicky nezměnil, takže stále můžeme mluvit o Phaetonu jako o trochu větším Passatu.
Zepředu si jsou oba vozy skutečně velmi podobné. Nová světla v sobě mají integrovány LED diody pro denní svícení a na přední části je použita spousta chromu. I přesto, že zepředu vypadá tahle vlajková loď hodnotně, nechá většinu kolemjdoucích celkem v klidu. Možná, že právě tohle je jedna z výhod testovaného automobilu. Kdesi jsem četl, že „Phaeton přejde banda závistivých opilců s tím, že se jedná o nějaký prodloužený Passat“, což je naprosto výstižné.
Ani facelift tedy nezměnil konzervativní design, kterého se Volkswagen už léta drží. Vůz má čisté linie, které narušují snad je chromové lišty. V reálu, kdy můžete posoudit opravdovou velikost automobilu, působí celkem majestátně, jenže takový ten nádech exkluzivity, který má například nový Jaguar, mu jednoduše schází. A to může být pro většinu zákazníků nemalý problém.
Svými rozměry patří, i když se to na první pohled nezdá, mezi nejmenší zástupce daného segmentu. Délkou překonává pětimetrovou hranici o 59 mm, na šířku má 1 903 mm, vysoký je 1 450 mm a rozvor náprav činí 2 881 mm. S výjimkou Lexusu LS všichni standardně nabídnou hodnotu rozvoru přes tři metry. Pravda, Phaeton také můžete získat s nápravami vzdálenými od sebe 3 001 mm, ale to pouze v případě prodloužené verze Long.
Interiér s minimem změn
A co se změnilo uvnitř automobilu? Pominu-li klasiku v podobě nových, samozřejmě lepších materiálů a několik dalších detailů, zůstal interiér zachován ve své původní podobě. Jak se na každou vlajkovou loď automobilky sluší, vládnou zde převážně materiály kvalitní a zpracování je na velmi dobré úrovni. Jenže u Volkswagenu opomenuli několik detailů, které vám pocit dokonalosti pokazí.
První věc, která mě osobně zaujala, byl volant. Můj problém s ním je v tom, že mi až příliš připomíná to, s čím kroutíte ve Škodě Octavii první generace. Navíc je dost hubený a výslednému dojmu nepřidají ani dvě řady zcela identických tlačítek umístěných na jeho středu. Při srovnání s nějakým sedmičkovým BMW, popřípadě s Jaguarem XJ Phaeton ztrácí už pouze tímto detailem.
Další tak trochu „old school“ specialitou nejluxusnějšího Volkswagenu je parkovací asistent. Jeden by čekal, že v základní výbavě bude třeba kamera. Nic takového. Ale dobrá, většina konkurence také nabízí pouze senzory. Bohužel také většina konkurence přidá kromě akustického signálu alespoň grafickou animaci na obrazovce multimediálního systému. To u Phaetonu máte pod předním sklem a nad zadním oknem několik větších barevných diod, které se s ubývající vzdáleností od překážky postupně rozsvěcí. Ano, svůj účel i tak splní, ale opět to je drobnost, která nepotěší. Tím spíš, že něco podobného jsem potkal při testu Chevroletu Aveo.
A do třetice mohu zmínit ještě funkci pravého zpětného zrcátka, které se při zařazení zpátečky sklopí směrem dolu. Funkce je to klasická, známá z automobilů o několik tříd nižších. Jenže překvapivé je, že se zrcátko srovná hned, jak přesunete volič automatické převodovky na „déčko“. Výsledkem tedy je, že při parkování do řady se zpětné zrcátko neustále sklápí nahoru a dolu. Proč se nesrovná až po překročení určité rychlosti, kdy je jasné, že už řidič neparkuje?
Pohodlí v rámci třídy
Přední sedačky nabízejí vysokou míru pohodlí, všestranné seřizování a možnost vyhřívání nebo chlazení. Možná bych si dokázal představit výraznější boční vedení, ale vzhledem k charakteru auta mi jeho absence nijak výrazně nevadí. Za staře vyhlížejícím volantem nalezneme klasický přístrojový štít. Dva hlavní kruhové ukazatele (tachometr, otáčkoměr) jsou doplněny o čtveřici menších (palivoměr, napětí, teplota oleje a vody) a jeden velký multifunkční displej - samozřejmě barevný. Jak už to od Volkswagenu známe, stupnice rychloměru je rozdělena nepravidelně. Do 80 km/h je dělena po desíti, výše pokračuje po dvaceti.
Palubní deska je kvalitně zpracována, dovedl bych si ovšem představit hodnotněji působící dřevo. Středový panel je opět velice podobný všem těm Superbům, Golfům a Passatům. Dostal pouze detaily umocňující jeho postavení v nejdražším automobilu značky. Jmenovitě to jsou opět chromové doplňky a stříbrná tlačítka namísto klasických černých.
Phaeton nabízí také pár vlastností, které nejen že nenajdete v žádném z modelů VW, ale nenajdete je ani u jiných značek. Elegantně jsou například vyřešeny výdechy ventilace. Ty jsou standardně schovány pod krytem vytvářejícím s ostatními částmi palubní desky jeden celek. Pokud se tyto výdechy uvedou do činnosti, kryt se automaticky uklidí do palubní desky a odhalí klasické mřížky. Řešení to je vtipné, originální a pro některé lidi hodně působivé. Obdobná finta, i když tentokrát už ryze mechanická, je aplikována na středovém tunelu v případě dvojice držáků plechovek, nápojů a podobných věcí. V momentě, kdy nechcete nic odkládat, je dno zarovnáno s povrchem tunelu a opět je utvořen jeden celek. Jakmile sem budete chtít umístit například plechovku, zamáčknete dno směrem dolu, kde se zacvakne a vytvoří obvyklou díru pro uložení válcových předmětů. Stiskem jednoho tlačítka se dno odjistí a zase vyjede do své horní polohy.
Na zadních sedadlech je místa více než dost. To je potřeba vyzdvihnout kvůli tomu, že rozvorem náprav Phaeton za ostatními celkem výrazně zaostává, ale v praxi tento rozdíl není zdaleka tak markantní. Na výběr je jak lavice pro tři cestující, tak dvě samostatně oddělená sedadla. Už základní provedení „pro tři“ vám nabídne vysoký standard. Luxusní charakter ještě umocňují masivní dveře, které se elektricky dovírají. Pokud nechcete obyčejnou lavici, ale požadujete opravdový charakter limuzíny, připravte si pořádný příplatek. Rozdíl, mezi pětimístným a čtyřmístným Phaetonem činí podstatných 484 600 Kč.
Zavazadlový prostor není u této kategorie ničím podstatným. Pouze stručně uvedu, že jeho objem činí 500 litrů, že se víko otevírá automaticky (za příplatek) a že s Phaetonem nemůžete vyrazit na lyže, protože nemá ani otvor pod zadním prostředním sedadlem. Další z řady nešťastných detailů je zámek víka prostoru pro zavazadla. Aby se o něj jeho majitel nedej bože neuhodil, během otevírání se schová. Jakmile se víko začne zavírat, opět se vysune ven. Můžeme to považovat za prvek dokazující snahu Volkswagenu dotáhnout i sebemenší maličkost k luxusní dokonalosti, celý proces schovávání zámku je ale doprovázen dosti neluxusními zvuky.
Celkově hodnotím interiér jako pohodlný, kvalitně zpracovaný a prostorný. Navíc si k tomu přidejte výborné odhlučnění. Bohužel pro Volkswagen stejné vlastnosti nabídne v dnešní době úplně každý zástupce segmentu luxusních sedanů, není to žádná výsada pouze modelu Phaeton, ale prostě standard, který se v této třídě nabízí. Vlajková loď VW se navíc ani po faceliftu nezbavila negativně působících drobností, takže výsledná snaha o dokonalost a luxus v praxi nevyzní zdaleka tak výrazně, jak by si asi tvůrci automobilu představovali.
