Kapitoly článku:
D3 AWD – povedený kompromis
Jak už bylo řečeno v úvodu, o pohon testovaného auta se stará slabší verze pětiválcového dieselového motoru o objemu 2,4 litru. V nabídce naftových motorů zastává roli jakéhosi kompromisu. Oproti základnímu dvoulitru vyprodukuje 420 Nm, což je o dvacet Nm více, naopak v porovnání s výkonnější D5 je levnější. Cenový rozdíl u Volva nastavili na rovných 100 000 Kč, což ani při cenových relacích kolem 1,2 milionu Kč není úplně zanedbatelná částka.
Naftový pětiválec je skvěle odhlučněn a má velmi kultivovaný chod. Slabší verze D3 AWD Volvu XC70 postačí.
Přestože prostřední naftový pětiválec nabídne relativně zajímavé hodnoty, nadprůměrnou jízdní dynamiku od něj nečekejte. Problémem je hmotnost. Testované Volvo XC70 má udávanou pohotovostní hmotnost 1815 kg, celková hmotnost pak činí 2400 kg. S manuální převodovkou zvládnete zrychlení z nuly na 100 km/h za 10,4 s, maximálně se rozjedete na 200 km/h. A menší nadváha, stejně jako vyšší stavba vozu, také může za vyšší spotřebu. V testu jsem se pohyboval mezi osmi a devíti litry. Abyste se dostali pod osm litrů, budete se muset snažit.
Volvo XC70 ovšem není auto vyloženě pro rychlou jízdu, ale naopak vůz pro klidné a maximálně pohodlné cestování. Z tohoto (podle mého názoru správného) úhlu pohledu je příplatek za výkonnější D5 zbytečný. D3 autu stačí a zvládne i rychlou dálniční jízdu, jen to zkrátka není takový ten klasický diesel, který vás v oblasti maximálního točivého momentu zatlačí do sedačky. Pětiválec oproti čtyřválcům přidává velmi kultivovaných chod, je výborně odhlučněn a když už na to přijde, má také docela zajímavý a příjemný zvuk.
Jednostranná záležitost
Čím více aut se mi dostane do rukou, tím více oceňuji, když ten který vůz má své jasné určení a nesnaží se nabídnout deset věcí najednou. Volvo XC70 sází na komfort a pohodlí, nic více, nic méně. Zákazníkům, kteří preferují právě tuto vlastnost, poskytne pohodlí v maximální možné míře. Interiér je tichý i ve vyšších rychlostech (kolem 150 km/h), karoserie se příjemně houpe a vlastně celková atmosféra auta je dost uklidňující. Na palubě XC70 vládne těžká pohoda.
S tím souvisí ale také jisté zápory. Tak například v zatáčkách se karoserie výrazně naklání, což je zkrátka oběť za ono nadprůměrné pohodlí a já toto rozhodně nechci kritizovat. Za 35 000 Kč dostanete také nastavitelný podvozek s režimy Comfort, Sport a Advanced. Není třeba dlouze rozepisovat, kterou z možností jsem měl během týdenní zápůjčky aktivovanou prakticky bez přestávky. Ano, kdo hádá Comfort, ten hádá správně. Velké kombi se houpe ještě o něco více a příjemně se nese přes všechny nerovnosti. Řidič může pouze odhadovat, co se děje pod koly. Od silnice je úspěšně odříznut. To někomu určitě bude vadit, ale zájemci o pohodlné cestování takovou vlastnost ocení.
Vybírat můžete ze tří možností nastavení tlumičů. Komfortní režim sedí k XC70 nejvíce.
V kontextu veškerého toho pohodlí je otázkou, jakou převodovku zvolit. Ta manuální se pro mě stala menším zklamáním, protože přesností řazení rozhodně nevyniká. Naopak šestistupňový Geartronic zase nevyniká rychlostí. Osobně se mi i tak ale zdá jako lepší možnost automat. Už z předchozích odstavců vyplývá, že tohle auto není na zážitky z řízení a s automatem se dostává komfort jízdy prakticky k dokonalosti. Navíc s manuální převodovkou je spojen také systém Stop/Start, který je celkem otravný.
Volvo XC70 je auto zaměřené výhradně na komfortní cestování. Žádné řeči o jízdě plné emocí, na kterou údajně nemá vliv vyšší podvozek, žádná snaha oslovit širší skupinu zákazníků. Možná to z hlediska marketingu není úplně ideální taktika, ale já ji vnímám jako jednoznačné plus. Volvo nabízí pohodlí a nabízí ho v plné míře.