Kapitoly článku:
Pro zavazadla
Interiér se vyznačuje velmi kvalitně působícími obkladovými a čalounickými materiály, přičemž ani k úrovni jejich zpracování jsme neměli poznámek, neboť takřka dokonale lícovaly a ani na cestách se špatných povrchem nebyly zdrojem vrzání čí jiných pazvuků. V interiéru je celá řada různých prostor pro odkládání drobností, nejčastěji budete zřejmě používat prohlubeň před řadicí pákou a krytou schránku před spolujezdcem.
Nákladová hrana je dosti vysoká
Prostor pro zavazadla je přístupný nízkým, ale vysoko výklopným víkem, přičemž i těžká zavazadla je třeba kvůli mohutnému nárazníku zdvihat velmi vysoko. Samotný prostor je přitom hluboký a dobře využitelný díky plochým bokům, do nichž prakticky nezasahují podběhy zadních kol. Vpavo najdeme lampičku, zdířku na 12V a háček pro zavěšení igelitové tašky (stejný najdeme také na protější straně).
Nechybí zásuvka na 12V ani háčky pro zavěšení igelitových tašek
Pod podlahou se nachází dojezdové rezervní kolo s nejnutnějším nářadím. V případě potřeby přepravy větších nebo četnějších zavazadel lze symetricky dělené opěráky zadních sedadel sklápět na sedáky, vzniklá plocha není zcela rovná, což ale u vozu této kategorie neřešíme. Horší je už dojem ze aretace opěráků ve zdvižené poloze.
Zadní opěráky jsou děleny symetricky
Kotveny jsou podobně jako u VW Beetle pouze po stranách a celý systém působí dosti vachrlatým a nedůvěryhodným dojmem a budí otázky, zda by v případě havárie ochránil interiér vozu od průniku předmětů ze zavazadlového prostoru…
Za volantem
Po usednutí za volant, zpestřený pohledem na prahové lišty se stylizovanými nápisy R Line, na řidiče dýchne ta pověstná strohost, sterilita aktuálních vozů VW. Rozsáhlé černé a šedé plastové plochy a čalounění jsou ve své unylosti v přímém kontrastu s docela zábavným exteriérem řady Scirocco a tento dojem pouze mírně narušují matově stříbřité obklady na palubní desce, středové konzoli a volantu.
Volant dobře padne do ruky a vše je přesně tam, kde to čekáte
Jeho věnec je ve spodní části plochý, což je u VW Group nyní velmi populárním a hojně používaným prvkem, který ale do jisté míry usnadňuje nastupování. Perforovanou kůží čalouněný věnec je příjemně tlustý a dobře padne do ruky, přičemž nabízí ničím nerušený pohled na přehledný přístrojový štít.
K přehlednosti ovládání nelze mít námitek
Dominují mu analogové stupnice tachometru a otáčkoměru doplněné menšími ciferníky teploměru chladicí kapaliny a palivoměru a mezi nimi se nachází rozměrný monochromatický displej zobrazující všechny potřebné provozní údaje od teploměru vnějšího prostředí přes hodiny a teplotu oleje až po záznamy palubního počítače.
Panel rádia s dotykovým displejem působí dojmem vyšší třídy
Ovládání osvětlení, klimatizace či rádia v ničem nevybočuje ze zvyklostí vozů koncernu VW Group, v levé páčce pod volantem nechybí ovládání tempomatu. Středovému panelu dominuje barevný dotykový displej příplatkového audiosystému RCD 510, skrze který lze také ve velmi omezené míře nastavovat určité funkce vozu.
Na silnici
Výhled z vozu je kromě nízkého posazu řidiče (a neprakticky oválného vnitřního zrcátka, které jsme kritizovali již při testu Beetlu) omezen pouze minimálně, přičemž vhodně tvarovaná vnější zrcátka nesou na svých rámech malá světélka. Je to ale Volkswagen, takže nepatří hlídání prostoru ve slepých úhlech, ale pouze opakují impulzy blinkrů…
Motor naskakuje bez obtíží za všech okolností a zejména zvenčí doslova oslní úctyhodně odladěným bručivým zvukem, který může dát okolí nepoznat mrzký objem motoru. Jeho chod je kultivovaný a tichý, ačkoli na volnoběh chvílemi jakoby zakopává, což se navenek projevuje působivým prskáním do výfuku.
Podvozek si při rychlé jízdě zachovává všechny neduhy koncepce „vše vpředu“, byť s tendencemi k nedotáčovosti omezenými na minimum, nicméně celkově vozu zajišťuje nadprůměrné jízdní vlastnosti po všech stránkách. Řízení zrovna přímé není, ale řidiči umožňuje po krátkém seznámení za všech okolností vždy přesně udávat směr jízdy.
Ani tužší odladění pérování a tlumení v kombinaci s nízkoprofilovými pneumatikami (na rozdíl od Beetlu Sport) nejde přitom na vrub komfortu svezení. Ano, je to auto celkově tuhé, ale ani na špatných vozovkách z vás nevytřese duši. Brzdy mají plynulý náběh účinku a řazení je tak přesné a krátké, jak si jen umíte ve kategorii vozů nižší třídy představit. Vůz se v zatáčkách prakticky nenaklání a kola neodskakují.
Na charakteristiku malého motoru dopovaného přeplňováním je třeba chvíli si zvykat. Ano, těch slibovaných 160 koní v něm nejspíš opravdu je, ale je třeba je z toho motoru „vyšlapat“. Pokud se pohybujete v otáčkách do 2 000 ot./min., je tento Scirocco lenoch a ani plné prošlápnutí pedálu plynu k podlaze kýžené výsledky nepřináší.
Když hodláte během jízdy, například při předjíždění, razantně zrychlovat, je třeba zavčasu si podřadit a motor vytočit a pak vám těch 160 koní k dispozici bude. Teprve v takové situaci lze totiž očekávat, že se pokyny řidiče do značné míry prolnou se stavem přeplňovacího systému a výpočty náležitých řídicích jednotek a čidel…