Kapitoly článku:
Okouzlující spojení s vozem
V této kapitole se vám, tentokrát zcela bez nadsázky, pokusím popsat, co mě na vozech jako je Favorit neskutečně fascinuje. Je to spojení s vozem, které nezažijete prakticky v žádném dnes vyráběném autě, i Lotusy jsou vedle patnáct let starého Fava odtržitými přeelektronizovanými bazmeky.
Favorit totiž pochází ještě z dob, kdy za volant neusedali ve valné většině přecitlivělí metrosexuálové, kteří pro jakoukoli operaci s vozem vyžadují nejméně 15 elektronických pomocníků a ženy, které potřebují auto uzpůsobené tomu, aby se jim při parkování nezlomil čerstvě nalakovaný nehet (teď se takovým lidem říká nároční zákazníci). Řidič tak není od řízení odtržen tunou silentbloků, ani tisícem elektronických pomůcek. Výsledkem je auto, kde cítíte vše, co právě děláte. Zároveň také nic nedělá za vás a nechá vás „vyžrat” si shnilé ovoce vašich řidičských chyb. Tento vůz tedy nemá ani posilovač řízení, natož pak elektronický plyn, ABS, ESP ani další podobné výmysly. Disponuje také neobyčejně přímým řazením s přesnými brzdami a naprosto precizním plynem, kterým skutečně ovládáte škrtící klapku, nevysíláte signál nějakému počítači, který teprve začne zkoumat, co že jste to tím zmáčknutím plynu vlastně chtěli říci. Zároveň ovšem také platí, že pokud s tímto autem vletíte do stromu, udeří vás do hlavy leda větev a ne pytel obalený dětským pudrem.
Pocity z jízdy jsou ovšem jedinečné a zažívám vždy ohromnou radost, když s títmo či jiným starším, ale skvěle zachovalým autem jedu. Na toto auto si nemusíte zvykat - dělá vše, co mu řeknete přesně tak jak chcete a přesně vám sdělí veškeré informace o tom, co se s ním děje. Pokud vám Favorit připadá obtížně ovladatelný, běžte vrátit ŕidičák, s novým autem se vám lépe jezdí pouze kvůli tomu, že dobře maskuje vaši neschopnost.
Nic to neříká o tom, jaké jízdy je auto schopno, ale říká to velmi mnoho o tom, jak snadné je s ním žít a přivádět jej na okraj jeho možností. Kéž by dnešní hothatche či jiná podobná náčiní byla aspoň ze zlomku tak čitelná.
Nejede, plave
Jízdní vlastnosti či lépe řečeno schopnosti auta jsou ovšem docelá jiné kafe. Musíte být sakra oldschoolový fanda škodovky, aby se vám jeho naladění líbilo. Podvozek je totiž extrémně měkký, jízda přitom není až tak extrémně komfortní. V přímém směru je Favo stabilní, v zatáčkách ovšem připomíná spíše zaocenáskou loď, než štiku silnic. Karosérie se příliš naklání, což sice nemá přímý vliv na schopnost relativně rychle projet zatáčku, chce to ale opravdu velké srdce, abyste pod úhlem 45° vůči silnici byli schopni vůz precizně ovládat.
Špatné pocity ze zatáček podporuje i řízení, které je sice přímé a přesné, ale zcela mimořádně tupé. Je tak tupé, že si po první malém zatočení říkáte, zda je vůbec napojeno na přední kola... Ve vracečce tak musíte pro udržení vozu na silnici provést naprosto bizarní operaci s volantem, která vás opět pasuje spíše do role kapitána lodi, než řidiče osobního vozu. Právě ultratupé řízení umocňuje vnímání přirozené nedotáčivosti vozu, popř. přirozená nedotáčivost vozu podporuje vnímání tuposti řízení, vyberte si. Jízda s Favem má i tak své kouzlo, ale především ve zmíněné ovladatelnosti. Chování vozu v zatáčkách je ovšem problematické už daleko od limitu a je tak do značné míry omezující i pro zcela klidnou jízdu.
Docela jiná káva je řazení. Je skoro k nevíře, že taková převodovka vznikla v Česku - řazení je velmi přímé a zcela přesné, navíc jde velmi zlehka. Jistě mnozí z vás takové ve Favu nezažili, ale to bylo opět pouze stavem (či povedeností daného kusu). Řadící páka má o něco delší chod, ale kdyby na to přišlo, vzhledem k lehkosti, s jakou se pohybuje, by bylo možné ji i zkrátit.
Skvělé jsou též brzdy. Zažil jsem v životě jen málo aut, které by byly s to s takovou noblesou krotit svůj výkon. Pravda, ten je zde velmi malý a hmotnost vozu je též velmi nízká, to ale na zmíněném faktu nic nemění. Brzdy s klidem Angličana zpomalují vůz s dostatečnou intenzitou i z rychlostí přes 150 km/h, kterých tento Favorit snadno opakovaně dosahuje. O jejich ovladatelnosti už byla řeč, dávkování brzd je na dnešní poměry luxusní.
Komfort vozu je solidní, na druhou stranu opravdu není takový, jak by naznačovala měkkost podvozku. Neduhy českých silnic sice zdolává plavně, příčné nerovnosti mu ale dobře nedělají. Akustická pohoda ja omezována zejména motorem. Má sice relativně jemný zvuk, jehož zrdoj se ale zdá být velmi blízký, kolikrát byste řekli, že motor máte na klíně a ne pod kapotou. Aerodynamický zvuk je kupodivu minimální až do maximálních rychlostí, kterých je schopen vůz dosáhnout (tedy okolo 170 km/h).