Kapitoly článku:
Cestujeme první třídou
Pokud je nabídka vnitřního prostoru první věcí hovořící pro koupi Renaultu Latitude, pak hned v těsném závěsu tu je druhá záležitost, a sice výbava. Když se podíváme do ceníku, zjistíme, že nabídka příplatkových prvků je omezena na minimum a že bychom je spočítali na prstech jedné ruky.
Už základní úroveň Expression (mimochodem první cena auta je 499 900 Kč) totiž obsahuje kompletní sadu airbagů, kontrolu tlaku pneumatikách, litá kola, tempomat, parkovací asistent, automatickou klimatizaci a tak dále. Vyšší výbavy přidávají v podstatě pouze další komfortní prvky jako elektricky ovládaná sedadla, navigaci TomTom, volant kombinující dřevo a kůži, případně kožené čalounění nebo klimatizaci pro zadní cestující.
Za příplatek si můžete pořídit osvěžovač vzduchu s možností výběru dvou vůní.
Testovaný exemplář dorazil s prostřední výbavou Privilege s prakticky jediným příplatkovým prvkem – paketem Zen za 40 000 Kč. Ten obsahuje to, co známe z reklamy. Sedalo řidiče s masáží, ionizátor vzduchu, parfém s nastavitelnou intenzitou a také praktickou zadní parkovací kameru. Sečteno a podtrženo, Latitude rovná cestování první třídou. Nebo to je trochu jinak?
Ano, je to trochu jinak. Renault Latitude sice nabízí všechno možné, ale na opravdovou „první třídu“ to bohužel nestačí. Chyby můžeme hledat například už u celkového zpracování. Na německou konkurenci dost ztrácí a vlastně také na to, co známe například z posledních modelů Peugeotu. Model 508 už je v tomto ohledu typicky německý a Latitude výrazně překonává. Když jsem auto přebíral, mělo najeto něco málo přes 700 kilometrů. Šlo tedy o úplně nový kousek. Při popojíždění po rozbitém parkovišti se ale z plastů i tak ozývaly všemožné pazvuky a všechno začalo nepříjemně vibrovat. Takové věci by se u nových aut dít neměly ani po padesáti tisících najetých kilometrech.
Parkovací kamera potěší. Oproti konkurenci má ovšem horší grafiku. Přístrojový štít je jednoduchý a přehledný.
Pochvalu si ovšem zaslouží zmínění ionizátor vzduchu a nakonec také vůně (tedy pokud vám budou vonět). Jde sice o maličkosti, které ale potěší, i když bych se bez ní bez problémů obešel. Příjemná je samozřejmě také masáž zad nabízející možnosti nastavení intenzity ve třech směrech. Škoda, že se na žádném informačním displeji nedozvíte, co jste si nastavili (například tak, jak to funguje v modelech Audi) a v praxi vlastně nevíte, zda jste masírování maximálně nebo prostředně.Ve výsledku jsou tak na fotkách efektně vypadající tlačítka masáže celkem k ničemu.
Na téma ergonomických prohřešků pak můžu přidat ještě skupinku „čudlíků“ ovládajících navigaci a další záležitosti týkající se multimediálního systému. Na první pohled je vše v naprostém pořád, akorát je ona skupinka umístěna před držákem nápojů. Hádejte, co se stane, když si do příslušného místa odložíte otevřenou plechovku limonády a zabrzdíte…
Masáž je součástí paketu Zen, pro vrcholnou výbavu Initiale ji dostanete už v základu. K dispozici je možnost nastavování intenzity ve více směrech, což ale v praxi moc nefunguje.
Pominul-li horší zpracování a pár ergonomických nedostatků, není testovanému Renaultu v podstatě co vytknout. Všechny ovladače jsou tam, kde mají být, jednoduchý přístrojový štít je přehledný, sedačky rozměrné a pohodlné (postrádají boční vedení, ale to je v tomto případě opravdu jedno), interiér je dobře odhlučněn… Latitude sice není vyloženě komfortní limuzínou, ale pohodlný určitě je. Vzhledem k pořizovací ceně ani nic jiného očekávat nemůžeme.
Nafta vládne
Nabídka motorizací je v případě Renaultu Latitude omezena na čtyři možnosti a z toho tři jsou naftové. Pouze ten nejzákladnější motor spaluje benzinový. Konkrétně jde o dvoulitr s maximálním výkonem 140 koní. Vzhledem k rozměrům a hmotnosti auta to nebude příliš svižné svezení. Tato jednotka je dostupná pouze v kombinaci s nejnižší výbavou a v reálu nakonec hraje spíše roli „kluka z plakátu“, díky kterému je možné prezentovat vůz s cenou pod půl milionu Kč. Výrobce oprávněně počítá s tím, že se budou prodávat především naftové verze. Nejlevnější diesel 2.0 dCi nabídne 150 koní, nad ním stojí taktéž dvoulitr a maximem 175 koní a vrcholem dostupným pouze s výbavou Initiale je naftový šestiválcový třílitr, který vyprodukuje 235 k.
My jsme na test dostali výkonnější provedení naftového dvoulitru. To je kombinováno výhradně s automatickou šestistupňovou převodovkou. Kromě 175 koní má řidič k dispozici 360 Nm, zrychlení z nuly na 100 km/h za 9,9 s a nejvyšší rychlost 215 km/h. Vše jsou slušná a pro běžný provoz naprosto dostatečná čísla.
Naftový dvoulitr vytváří spolu s automatickou převodovkou pro Latitude přímo ideální pár. Motor je dobře odhlučněn a bez problémů zvládá vysoké dálniční tempo, převodovka řadí sice průměrně, ale když nebudete příliš tlačit na pilu, na problémy nenarazíte. A chtít po tomhle autě něco jiného, než klidné, pohodlné a plynulé cestování může jenom ne příliš rozumný řidič (nebo motoristický novinář). Zátah sice má slušný, ale proč spěchat? Zde se přece cestuje v klidu, v pohodě, s masáží, s vůní…
Spotřeba se vzhledem k pohotovostní hmotnosti 1620 kg a přítomnosti automatické převodovky pohybuje na přijatelných hodnotách a kupodivu se zas až tak neliší od toho, co slibují tabulkové údaje. Ve městě se si vůz řekne o osm až devět litrů, mimo město při klidné jízdě může spotřeba spadnout i k šesti. Průměr testu skončil na hodnotě 8,0 l/100 km.
