Kapitoly článku:
Zkoušený vůz
K testu jsme převzali Clio v nejvyšší výbavě Dynamique a v kombinaci s nejvýkonnějším zážehovým motorem (!) v podobě přeplňovaného tříválce (!!) Energy s objemem 0,9 l (!!!). Ten je kombinován výhradně s deaktivovatelnou soustavou start/stop a takto sestavený vůz figuruje v aktuálním ceníku s částkou 309 900 Kč.
Do nového tříválce Energy 0,9 TCe u Renaultu vkládají velké naděje
A nebylo by to snad ani předváděcí auto, aby nebylo doplněno rozsáhlou příplatkovou výbavou. Zmiňme alespoň nejdražší metalízu Flamme (+ 13 500 Kč), rezervní kolo (+ 2 000 Kč), dešťový a světelný senzor (+ 1 000 Kč), paket Komfort (+ 12 000 Kč), paket interiéru Trendy (+ 3 900 Kč), vnější Pack Look (+ 7 500 Kč) a sadu Sport s obklady prahů a difuzoru z materiálu připomínajícího uhlíkové kompozity (+ 12 490 Kč). Podtrženo sečteno, vůz na snímcích by vás podle ceníku vyšel na 362 290 Kč.
Na začátku testu měl vůz najeto něco přes 6 000 km, takže jsme jej považovali za zajetý. Žádné poškození ani závady jsme na něm nezaznamenali.
Renault Clio Dynamique 0,9 TCe |
Rok výroby | 2012 |
Cena zkoušeného vozu (vč. DPH) | 362 290 Kč |
Cena základního provedení (vč. DPH) | 229 900 Kč |
| |
Výbava | |
Posilovač řízení | Ano |
Airbagy | 4x |
El. řízení podvozku | ABS, ESP, ASR, CSV, Hill Hold |
Centrální zamykání | Ano, bezklíčové |
El. ovládání oken | Ano, 2x |
El. ovládání zrcátek | Ano vč. vyhřívání |
Čalounění | látka |
Výškově stavitelné sedadlo řidiče | Ano |
Stavitelná bederní opěra | Ne |
Stavitelný volant | Ano, výškově i podélně |
Zadní opěradla | Dělená a sklopná |
Tempomat | Ano |
Klimatizace | Ano, man. |
Autorádio | CD, MP3, AUX, USB |
Bluetooth | Ano |
Navigace | Ano |
Přední mlhová světla | Ano |
Nárazníky v barvě vozu | Ano |
Litá kola | Ano |
Xenonové světlomety | Ne |
Denní svícení | Ano (LED) |
Palubní počítač | Ano |
Kožený potah volantu | Ano |
Vyhřívaná sedadla | Ano |
Vyhřívaný volant | Ne |
Parkovací asistent | Ne |
Start/stop systém | Ano |
Metalíza | Ano |
Nepřehlédnutelný
Při navrhování tohoto vozu se tým holandského šéfdesignéra Laurense van den Ackera evidentně nenechal svazovat tradicemi. Předchozí Clio tato novinka nepřipomíná kromě některých ovladačů snad v ničem, spíše si všimneme stylistických témat načrtnutých sporťáčkem Renault DeZir nebo lehkým SUV Renault Captur.
S jiným autem si nové Clio IV jen tak nespletete
Docela dost odvahy pánové z Renaultu projevili, když doprostřed přídě vetknuli typický firemní znak mamutích rozměrů. Od něj se do stran zdvihají „fousky“ zahrnující zdroje LED pro denní svícení, jež ale bohužel trochu budí dojem dodatečné instalace. Rozměrné přední světlomety nesou oddělené paraboly pro potkávací a dálkové svítilny. U dražších aut na jejich pozadí čteme třeba „xenon“, tady ale odvážně do světa září nápisy „2x halogen“.
Kliky v zadních sloupcích už poněkud nudí...
Faktem ale je, že k jejich účinnosti ani rozložení světla jsme neměli výhrad, navíc se po setmění přepínají z LED samočinně. Zboku si všimneme výrazně vystupujících zpětných zrcátek, již docela nudně působících klik zadních dveří skrytých v sloupcích (snad aby nebyli vysloveně zklamaní zastánci třídveřové karoserie, s níž se u Clia IV nepočítá) a výrazných, kombinovaných prolisů na dveřích (váš klempíř nad nimi zaplesá).
Při pohledu zezadu zaznamenáme náznakový difuzor, který je stejně jako prahové obklady obložen plastem připomínajícím uhlíkové kompozity.
Na palubě
No je třeba připustit, že první pohled do barevného interiéru je skutečně impozantní, zvláště pak vynikne hluboká a zaoblená palubní deska. Nadšení ale záhy opadne a tvrdé, poněkud lacině působící plasty kol dokola vás vrátí zpět na zem a připomenou vám, do jaké třídy Clio patří. Jistému dojmu výlučnosti přidávají dnes velmi populární lesklé černé plasty, které najdeme na dveřních obkladech, palubní desce, středové konzole i volantu. Je to hezké, ale hned na tom vidíte každý otisk prstu. Odkládacích schránek je v Cliu dost, nejčastěji budete využívat zřejmě prostor před řadicí pákou, kapsy ve dveřích a otevřenou polici před spolujezdcem.
Barevný interiér je docela zábavný
Přístup k sedadlům je celkem pohodlný rozměrnými dveřmi, ale ty zadní by se mohly otevírat ve větším úhlu. Na předních sedadlech je místa ve všech směrech dostatek, dokonce ani středová konzole netlačí. Sedáky jsou krátké a měkké a člověk se v nich v zatáčkách potápí do stran, boční oporu alespoň částečně zachraňuje tvarování opěráků. Na zadních lavicích je to spíše jen na dva dospělé cestující, pro hlavy je tam místa překvapivě dost, ale průměrně vzrostlý řidič se dočká dloubanců od kolen. Výhled do všech stran je alespoň pro řidiče velmi dobrý, ovšem doporučujeme připlatit si za parkovací asistent vzadu.
Sadadla jsou konstruována spíše na kratší cesty
Dílenské zpracování nepříliš kvalitních materiálů je kupodivu docela dobré. Všechny díly lícují, ale z celého interiéru, z palubní desky i obkladů zavazadlového prostoru se při přejezdech nerovností průběžně ozývají pazvuky nejrůznějších druhů. Posádku zatím nijak výrazně neobtěžují, ale kdo ví, jak to bude vypadat řekněme za dva roky. Řidič má k dispozici stavitelnou loketní opěru s aretací v několika úrovních přes jednoduchou západku, ale domluvit se s tímto dílem a vnutit jej alespoň přibližně do vhodné polohy vyžaduje hodně trpělivosti.