„Peugeoťácké tétéčko“ je po delší době další sportovně vyhlížející lvíče. Jak si vede na silnici? Přečtěte si náš tradiční velký test.
Kapitoly článku:
Věřte, nebo ne, letos je tomu rovných 200 let, co rodina Peugeotů přestavěla svůj obilný mlýn ve vesnici Vandoncourt na malou továrnu vyrábějící válcovanou ocel a velké množství dalších ocelových výrobků, mezi které se v závěru devatenáctého století začaly počítat také automobily. Velká jubilea vyžadují opulentní dary a Peugeot se rozhodl podarovat sebe a své zákazníky sportovním kupátkem, jaké tu v jeho podání ještě nebylo.
Na rozdíl od Renaultu, tedy svého úhlavního domácího soka, se automobilka se lvem ve znaku nikdy výrazněji nezajímala o výrobu sportovně střižených aut a soustředila se na výrobu pohodlných lidových vozítek pokud možno s dieselovým motorem. Pár sympatických sportovních počinů tu přesto v minulých dekádách bylo - za zaznamenání rozhodně stojí populární „dvěstěpětka“ GTI, ale i krásné Pininfarinovo kupé odvozené od sedanu 406. Nelze opomenout ani epizodní účast motorů Peugeot ve formuli 1 (1994), nezapomenutelné vítězství Ariho Vatanena se 405 T16 na americkém Pikes Peaku (1988) a samozřejmě současné úspěchy továrního teamu v Le Mans. Ve Franfurtu v roce 2007 ale vytáhl studii sportovního kupé RCZ a tamtéž se vloni na podzim překvapivě objevila i jeho jen lehce pozměněná sériová podoba. Na světě byl další sportovní Peugeot.
Čistokrevné kupé postavené na bázi hatchbacku 308 vyrábí v Grazu rakousko-kanadský specialista na malosériová auta Magna - Steyer, přičemž aktuálně se počítá s výrobou 17 000 kousků ročně, což je poměrně exkluzivní číslo. Silueta vozu svádí k útoku na Audi TT, portfolio soupeřů bude ale už vzhledem k ceně RCZ mnohem širší. Od jara je kupátko k mání také u nás a málokoho už dnes překvapí, že k pohonu slouží výhradně přeplňované motory.
My jsme otestovali stylově po francouzsku provedení s dvoulitrovým „hádéíčkem“ čili přeplňovaným nafťákem. Tato kombinace sice předem poněkud znemožňuje testu jasně odpovědět na otázku, zda je vůz skutečným sporťáčkem, nebo jen pohodovým Peugeotem v mimořádně oslnivém balení, my jsme ale pro úplnost projeli i dvousetkoňový „benzin”. Tak se pojďme podívat, jak RCZ funguje.
Krásná labutí píseň lví tlamy
V souvislosti s Peugeotem se v posledních letech vryl do paměti obrázek nabobtnalého hromotluka s vysokou kabinou, trojúhelníkovými okénky za nadsazeným čelním sklem a výrazným černým nosem nad rozcapeným nasávacím otvorem. Musím přiznat, že vyjma krásného žraloka 407 C jsem z téhle vizáže nikdy moc nadšený nebyl. Začátkem letošního roku Peugeot chvályhodně vyhlásil novou designovou linii značky „Motion and Emotion“, jejíž aplikace se dočkáme nejblíže na již představeném novém sedanu 508. RCZ je ale ještě ze starého těsta a musím říct, že lepší konec kariéry si éra „velkohubých“ nemohla přát.
Do široka rozkročená silueta s dramatickými barevně odlišenými oblouky na bocích kabiny dává designu úplně nový rozměr a RCZ tak na rozdíl od všech ostatních Peugeotů nevypadá jako trambus. Boční silueta s klenutou kabinou sice může připomínat slovutné TT, inspirativních vlivů bylo ale mnohem víc. Předně je tu dvojí vydutí střešního panelu a plynule navazujícího zadního skla. Tahle splývající iluze je vážně dokonalá, protože střecha je lakovaná černě a okno je zas trochu kouřové, takže přechod je téměř neznatelný. Ony dva hrby (jinak také „double-buble roof“) jsou jasným odkazem na typický stylistický prvek mnoha vozů známé italské karosárny Zagato, pro které je tento tvar charakteristický - původně šlo o vyboulení pro dvě závodnické přilby. Nápadité je otevírání kapoty motoru, která odkrývá i podběhy kol. Další zajímavostí jsou výrazně nabobtnalé zadní blatníky, jejichž nezaměnitelný tvar evokuje reminiscenci na krásný VW Karmann-Ghia z padesátých let. Zadní dojem je vyloženě sportovní a dá pocítit odlesk závoďáku 908 FAP z Le Mans, ale třeba taky Porsche Boxster.
V našem případě jsme měli tu čest s elegantní kombinací černé karoserie, stříbrných střešních oblouků a nádherných litých ráfků. Prostě radost pohledět - nejen na auto, ale také na zírající kolemjdoucí.
Exkluzivní nádech interiéru nemá chybu
Do správného sporťáku se nastupuje podobně jako do Velorexu známého falešného vrchního Vrány. Okna jsou obligátně bezrámová a nízké dveře zaklapnou s mohutným žuchnutím. Celokožené čalounění u testovaného auta vyhlíželo lákavě a zejména přední sedadla po estetické stránce nemají chybu. Bohužel není všechno zlato, co se třpytí. S broušením temene hlavy o strop jsem se svými 187 cm počítal a ani menší rozsah seřizování sedadla mi nevadil. Horší je to s rozměry sedáku. Na šířku utiskuje i útlejší pozadí a v mém případě chyběly centimetry i na délku. Jednodílné opěradlo by zase mohlo mít lepší vedení v oblasti ramen. Pro pásy se člověk musí natáhnout hodně dozadu, takže pozor na překroucení krku.
Posaz je jinak celkově příjemný, neboť auto člověka svojí hmotou pěkně obklopí. Lépe než dopředu je kupodivu vidět dozadu, a to nejen kvůli přebujelým vnějším zrcátkům. Pokud jste spolujezdcem, je samostatnou kapitolou výhled k nebi skrze obloučky zadního okna - už dlouho jsem v autě nezažil něco tolik esteticky povznášejícího jako pohled na dešťové kapky roztodivně se vlnící v divokých větrných vírech na těchto skleněných vlnkách.
Na velké budíky s vydařenou grafikou musíte bohužel hledět skrz nadměrně velký volant, který vám při sklopení do nejnižší polohy spolehlivě zakryje výhled na horní sféry ciferníků. Spolu s volantem se mi příliš nezamlouvala ani vysoká hrana přístrojové kaple, která ční vysoko nad zbytek palubky a v případě, že máte vzhledem k vzrůstu jako v mém případě sedadlo poštelované úplně k podlaze, ztěžuje výhled vpřed. Zbytek přístrojovky původem z modelu 308 je však nadmíru podařeným dílkem, za který by se nemusela stydět několikanásobně dražší auta. Podobně jako u velkého 407C je tu celokožený potah s fajnově vyhlížejícími švy. Zdařilý je rovněž polohovatelný displej multimediálního systému vyjíždějící zprostředka palubky. Takže když nechcete, nemusíte si dojem z pěkného interiéru sporťáku kazit žádnou „televizí“ zářící do tmy jako je tomu u jiných Peugeotů.
Použitá navigace je nicméně tím nejlepším, co PSA v současnosti nabízí a za 49 000,- Kč s ní získáte i trojrozměrné zobrazování některých budov. Oproti svým sourozencům má RCZ o něco přehlednější ovládání informačního systému, intuitivnosti svých germánských konkurentů však nedosahuje. Stejná výtka míří i k tradičnímu ovládání rádia a tempomatu po stranách volantu. Ale proč by se člověk vztekal, když je tu báječný artefakt v podobě analogových hodin vyplňujících otvor po původním středním výdechu klimatizace? Jednoduché, leč okouzlující.
Kupátko je otypováno jako 2+2, takže rutinéři už vědí, že ta druhá dvojka znamená dvě pravoúhlá „opěradla“ s útlou podestou. Jinými slovy, pokud nevíte co se svým rukojmím, není nic lepší než ho uvěznit na zadní sedačky RCZ - vězte, že jakmile na to trochu šlápnete, dobře mu rozhodně nebude. Od sportovního kupé nikdo nečeká žádné stěhovací výkony, dravá „pežotka“ však nabízí překvapivě hodně místa v kufru. Je sice hodně mělký, ale na délku se do něho lecos vejde a základní objem 321 litrů hravě pokryje přepravní nároky dvoučlenné posádky. Zavzadelník má navíc pravidelný, takřka čtvercový tvar (1000 (d) x 940 (š) mm). Komu by i to bylo málo, může kupodivu kalkulovat i se sklopením zadních sedaček.
