Kapitoly článku:
- Velké cíle, nebo jen zbožná přání…?, 208 GTi jako moderní interpretace, Zkoušený vůz
- Na první pohled, Vzhůru na palubu, serpentiny volají,
- Peklo za volantem, Přesvědčivý motor, Na silnici
- A vystupujeme, Technické údaje, Naměřené hodnoty
- Kompletní fotogalerie
Peklo za volantem
Úvodem něco k pozici řidiče za volantem. Jistě, u běžných aut to člověk často až tak úplně neřeší, ale v případě sportovně střiženého 208 GTi, za jehož cenu koupíte dva standardní vozy Peugeot 208 a ještě vám zbude na tabáček, je to trochu jinak. Zároveň plně chápu marketingové oddělení značky Peugeot, které si vzalo konfiguraci palubní desky Peugeot i-Cockpit za důležitý prvek propagace výlučnosti nových Peugeotů, ale v tomto případě to zkrátka nefunguje.
Na přístrojový štít je výhled přes věnec volantu, z čehož plynou jistá specifika...
Připomeňme, že srdcem tohoto řešení, jež převzala také nová generace větší řady Peugeot 308, je přístrojový štít viditelný nikoli skrz volant, ale až nad horní částí jeho věnce. Nic proti snaze o originalitu, naopak já podobné pokusy většinou vítám, ale i-Cockpit prostě není (zvláště v případě 208 GTi) úplně dobrý.
Kvůli této nezvyklé konfiguraci je přístrojový štít sice celkem čitelný, ale zbytečně nízký a osa volantu je posazena velmi nízko, mimo pohodlný dosah řidiče. Jistě, volant i sedadlo jsou všestranně stavitelné, ale výsledná pozice bude vždy pouhým kompromisem. Pokud chcete sedět tak, jak si sportovní styl jízdy žádá, na přístroje neuvidíte. A když budete chtít vidět na přístroje, volant vám bude ležet nepřirozeným způsobem v klíně.
Displeji palubního počítače ani multimediální zábavní soustavě nelze vytknout takřka nic
Když už jsme u toho: malý průměr volantu s dálkovým ovládáním rádia a řadou opravdu velmi zajímavých dekoračních prvků je jen z nouze ctností. Pokud by totiž byl jen o něco málo větší, na přístrojový štít byste prostě neviděli vůbec. Mezi hlavními přístroji Peugeotu 208 GTi najdete nejnovější provedení kvalitně a rychle zobrazujícího displeje palubního počítače.
S povděkem kvituji snahy konstruktérů Peugeotu o omezení počtu ovladačů na středové konzole a jejich integraci do dotykového displeje s rozumně a intuitivně členěným menu.
Přesvědčivý motor
Je to pořád ten stejný motor, s nímž jsme se již setkali v celé řadě vozů značek Peugeot, Citroën, BMW a Mini, ale v tomto autě má opravdu krásný zvuk. A to nejen v otáčkách, ale už při volnoběhu, což je u moderních přímovstřikových motorů docela ojedinělý zjev. Jistě, atmosférický motor s plynulou výkonovou křivkou to není, ale těch dob se s ohledem na stále se stupňujícími požadavky Bruselu motivované snahy automobilek už nedožijeme.
Pohonná jednotka má kratší převody a do otáček ji není třeba nutit
Zážehový čtyřválec 1,6 THP s přímým vstřikem, proměnným časováním i zdvihem ventilů a dvoukomorovým turbodmychadlem však vyniká schopností zátahu už z nízkých otáček, což zvláště v podmínkách běžného provozu rozhodně přispívá komfortu ovládání. Maximum točivého momentu je k dispozici už od nějakých 1 700 ot./min. a klesá až po překročení hranice 5 000 ot./min.
Objem 1,6 l, turbína a 200 koní? Při racionálně skeptickém hodnocení těchto premis nic světoborného nečekáme, ale tato konfigurace vozu Peugeot 208 GTi docela sluší. Reakční doba na prošlápnutí plynového pedálu k podlaze je minimální a rozhodně se nestane limitem při vysloveně sportovní jízdě. Motor se houževnatě žene do otáček a má krásný zvuk, sbírá se přitom již z nízkých otáček, což je ale také důsledek dosti nízké hmotnosti vozu a zkrácených převodů.
Na silnici
Snaha protagonistů PSA navázat na Peugeot 205 GTi, s nímž jsem osobně měl několikrát tu možnost jezdit, ve mně rezonuje od chvíle, kdy byl nový Peugeot 208 GTi představen, přesto věřím, že moje poznámky k fungování motoru, převodovky a podvozku tím příliš ovlivněny nebudou. Je třeba předeslat, že 208 GTi ve mně po stránce jízdních vlastností zanechal velmi dobré zkušenosti.
Koncepce podvozku se vzpěrami McPherson vpředu a vlečenými rameny s torzně poddajnou příčkou vzadu byla ve své podstatě převzata ze standardních verzí Peugeot 208, ovšem řídit 208 a 208 GTi, to je jako krájet lanýže tupým a ostrým nožem. Pro použití ve sportovně střiženém voze byl podvozek výrazně úpraven, ale o tom byla řeč již v úvodu. Řízení sice nijak oslnivý kontakt s vozovkou nepřináší, ale udržet nadvládu nad vozem řidiči za všech okolností umožní. Řazení je výrazně měkčí (rozuměj komfortnější) než u Peugeotu RCZ, k jeho přesnosti jsme ale výhrady neměli.
Oproti slabšímu RCZ ale má převodovka citelně kratší převody, což lze snadno vyčíst i při porovnání naměřených hodnot v příslušných tabulkách v závěrech obou testů. Díky tomu je rychlá jízda s Peugeotem 208 GTi v nejvyšších otáčkách opravdu zábavná a je třeba dodat, že i díky tomu tento vůz ke svižné jízdě vysloveně svádí.
Sladění charakteristiky tlumičů, pružin a silentbloků je u Peugeotu 208 GTi opravdu brilantní, pokud a priori pohrdáte „lešenářskou trubkou“ vzadu, měli byste se tímto autem svézt, a nejlépe na nerovných zatáčkovitých vozovkách. Auto drží na silnici jako přibité, kola zadní nápravy nemají v zatáčkách tendenci odskakovat a vůz dělá přesně to, co chcete.
Jistě, Renault Clio RS je možná nepatrně rychlejší v akceleraci a Ford Fiesta ST při opravdu ostré jízdě na okruhu, ale Peugeot 208 GTi se rozhodně nemá zač stydět a já bych jej s ohledem na jeho komplexní dotaženost přesto zařadil k nejlepším autům jeho třídy.