Kapitoly článku:
- Velké cíle, nebo jen zbožná přání…?, 208 GTi jako moderní interpretace, Zkoušený vůz
- Na první pohled, Vzhůru na palubu, serpentiny volají,
- Peklo za volantem, Přesvědčivý motor, Na silnici
- A vystupujeme, Technické údaje, Naměřené hodnoty
- Kompletní fotogalerie
Na první pohled
Překvapivé zjištění na úvod: oproti zvyklostem obvyklým u podobných konverzí vás možná překvapí, že maska chladiče a nárazník se u 208 GTi oproti standardním Peugeotům 208 prakticky nezměnily. Přední světlomety si zachovávají svůj obrys, tvarování vnitřků oddělených zdrojů pro potkávací a dálková světla se ale změnilo: u GTi má hranatější tvary a pásy LED pro denní svícení u nich procházejí celou jejich délkou.
Také prahové obklady jsou stejné a zadní nárazník vyniká jen instalací dekorační chromované lišty a ozdobné, opticky zdvojené koncovky výfuku na pravé straně. Dynamickému dojmu jednoznačně přispívá výrazný spoiler nad zadním oknem.
Naší pozornosti by neměly uniknout ani specifické chromované dekory, které jinak patří u sportovních derivátů spíše k méně obvyklým jevům. U vozu na snímcích jde zejména o prvky v oblasti masky chladiče, kryty zrcátek a upravené lišty okolo hran bočního zasklení, které je obepínají jen v jejich spodních částech a ve sloupcích C jsou zakončeny rozšířenými plochami.
Ty nesou stylizované emblémy „GTi“ s rudým pozadím a svým pojetím připomínají podobné nápisy na vozech 205 GTi.
Vzhůru na palubu, serpentiny volají
Peugeot 208 GTi je pěkně svižná žehlička, ale v běžném provozu je stejně (ne)praktická jako jakýkoli jiný soudobý třídveřový vůz nižší třídy. K místům pro sezení je celkem pohodlný přístup dvojicí dlouhých bočních dveří, ovšem pozor na jejich otevírání v omezených prostorech, v podélném stání velmi záhy narazíte a ochranné lišty zde nejsou.
Přední sedadla mají dlouhé sedáky i opěráky a vynikají od pohledu členitým tvarováním a masivními bočnicemi, přesto do nich zapadnete jak do fotelu. Boční opora je slušná, ale materiál je dosti měkký, orientovaný spíše na komfort než na bezprostřední kontakt s vozem. Ovšem připouštím, že tento dojem mohl částečně vyplynout z již zmíněného přímého přesednutí ze strohých skořepin v Peugeotu RCZ.
Přístup k zadním sedadlům je podobně komplikovaný jako u jiných třídveřových vozů
Pedály mají elegantní nerezové obklady, pedály brzdy a plynu jsou ale při synchronním ovládání jednou nohou v rámci podřazování s meziplynem až příliš blízko u sebe, plyn je navíc celkem výrazně „utopen“. Postrádal jsem možnost regulace sklonu sedáku. U „normálního“ auta je to celkem jedno, ale u vozu zaměřeného na řidiče a sportovní výkony to docela chybí, my bychom ocenili více zakloněnou polohu. K zadním sedadlům bez náznaků bočního vedení se nastupuje relativně snadno, i když jsou pásy předních sedadel odkryté, kupodivu se do nich nezamotáte.
ESP lze plně deaktivovat
Vzadu najdeme tři trojbodové pásy i hlavové opěrky, ale skutečně je to tam jen pro dvě dospělé postavy spíše průměrného vzrůstu. Po stranách jsou k dispozici polstrované loketní opěrky s madly, takže úplným „vyhnálkovem“ to tam nezavání. Zavazadlový prostor je docela široký, hluboký a velmi pohodlně přístupný vysoko se vyklápějící stěnou. S výrazným povděkem jsme kvitovali dnes již takřka raritní přítomnost plnohodnotného rezervního kola s litým ráfkem pod jeho podlahou.
Pod podlahou zavazadlového prostoru se nachází plnohodnotné rezervní kolo
V případě potřeby lze sklápět asymetricky dělená opěradla zadních sedadel na sedáky, vzniklá plocha ale není rovná a všimneme si také znatelného přechodového prahu.