Dravé polokabrio 207 CC jsme měli v testu nedávno, nyní přišla řada na verzi GT s konvenční karoserii, ale stejným motorem.
Kapitoly článku:
Sladká Francie dala světu občanský zákoník, Cognac, Brigitte Bardot a pak také pár zatraceně rychlých malých aut. Jejich zlatá éra se začala odvíjet od počátku osmdesátých let s příchodem brutálního Renaultu 5 Turbo první generace, který toho ale měl se sériovou pětkou společného jen pramálo. Tím pravým ostrým kompaktem, který se vedle o něco většího a staršího Golfa GTI nejvíce zasloužil o masovou popularitu této kategorie byl bezesporu až nadupaný Peugeot 205 GTI dodávaný s atmosférickými benzínovými motory 1,6 a 1,9 litru. Rychlost těchto ďábelských motokár přesto bledla vedle málo vídaného přemotorovaného speciálu s označením 205 Turbo 16 přímo odkazujícího na vynikající rallyový speciál skupiny B. Po ukončení produkce dvěstěpětky GTI v roce 1993 se o pokračování tradice o poznání méně úspěšně snažily typy 306 S16 a 206 RC.
Tolik krátký historický exkurs. Maje v paměti dávnou zkušenost s 1.9 GTI nebudu zastírat, že auto, které si představíme dnes, je i přes svůj o dost vyšší výkon jen slabým odvarem zakladatele rodu. Model 207 GT sice není tím nejsilnějším, co Peugeot v této své modelové řadě nabízí, v České Republice vám to ale momentálně musí stačit. Úspěch malých lvíčat koneckonců spočívá a spočívat bude na konvenčnějších typech, ať už jde o benzínové jedna čtyřky a jedna šestky nebo oblíbená „hádéíčka“ stejných objemů. Kdo by snad pošilhával po vrcholném modelu RC (v některých zemích značeném klasicky GTI), musí se poohlédnout za hranicemi - v Německu jej pořídíte za 21 750 Euro...
GT tedy působí dojmem běžného cestovního modelu, který ale pohání už poněkud méně běžný benzínový turbomotor 1,6 THP. Jaké další finesy skrývá tahle nadopovaná nákupní taška?
Někdo to rád nenápadné
Někoho by mohla na první pohled zarazit pětidveřová konfigurace auta tvářícího se některými svými parametry jako lehce sportovní náčiní. Ti v Peugeotech kovanější však vědí, že shodný počet dveří měla i stejně značená dvěstěpětka (GT nikoliv GTI!). Gétéčko je zkrátka jedním z těch aut, která svůj sportovní naturel navenek příliš neprojevují okázalými doplňky karoserie, tím spíš, že jde o karoserii pětidveřovou.
Co se zevnějšku týče, měli jsme tedy vesměs co do činění s klasickou dvěstěsedmou, dílkem podle mnohých navýsost estetickým. Jistě, design je otázkou vkusu, ale v tomto případě bych pochlebovačům dal za pravdu. Svými typickými i když více zahraněnými tvary dvěstěsedma zdařile navazuje na veleúspěšnou dvěstěšestku, jejíž základní silueta je z karoserie typu 207 stále jasně patrná.
Detaily asi nemá cenu zvláště rozebírat, vždyť tohle auto už potkáváme na silnicích nějaký ten pátek. Před nedávnem se dvěstěsedmička přeci jen podrobila lehkému hlazení vrásek, které se nejmarkantněji dotklo předního nárazníku, který má nyní mohutnější sací otvor. Jak už jsem předeslal, GT se navenek tváří velmi nenápadně a úpravy oproti obyčejnému provedení čítají všeho všudy jen pár ozdobných chromovaných serepetiček, mimo jiné oválnou koncovku výfuku a ozdobné lišty včetně těch na oné agresivní mříži před chladičem, která by zdánlivě mohla evokovat podobně pojatou partii legendárních starých Ferrari. Známku laciného tunningu pak představují zatmavená zadní okna, hodnotným dojmem naopak působí vydařená sedmnáctipalcová kola z lehkých slitin. Ráfky bohužel trochu přečnívají pneumatiky, takže pozor při parkování.
Útulný luxus
Pakliže zvenku se gétéčku daří zdatně ukrýt svoji nevšední identitu v masách jiných dvěstěsedmiček, uvnitř je lecos jinak. Ne snad, že bychom zde našli minibar s nejednou chutnou lihovinou a masážní vanu, ale snaha výrobce dodat interiéru punc jisté exkluzivity je více než patrná.
Pocítit to lze hned po vcelku snadném nástupu. Citelně lepší než u klasické dvěstěsedmičky jsou sportovně tvarované přední sedačky oděné do fešné kombinace hrubé látky uprostřed a černé kůže na okrajích. Nejsou přitom extrémně tvrdé a být tak instalované v nějakém větším a pohodlnějším autě, vydržel bych v nich cestovat hodně dlouho. Nechybělo ani dobře fungující trojstupňové vyhřívání.
Díky možnosti všestranného seřízení najdete velmi rychle ten optimální posez vzhledem ke všem ovládacím prvkům, spíš na obtíž je ale sklopná loketní opěrka trčící nevhodně vysoko z vnitřní strany opěradla. Osobně jsem měl nicméně trochu problém s tím, že i v nejnižší poloze sedadla jsem se stále cítil poněkud nepatřičně vysoko zvláště při vědomí, že šlo o sportovněji laděný vůz. Přirovnal bych to asi k pocitu přesednutí z někdejšího Escorta do prvního Focusu - i tam byl výškový rozdíl dost značný.
Na druhou stranu je pravda, že sedět ještě níž, přes vysokou přístrojovku bych ani při svých 190 cm neviděl už vůbec nic. Ani z onoho obrtlíku to totiž není žádný zázrak. Kapotu lze jen tušit kdesi vpředu a obézní sloupky výrazně omezují výhled šikmo do stran. Směrem vzad je to samozřejmě tuplem mizerné, tak alespoň že tu máme parkovací senzory a rozměrná vnější zpětná zrcadla. Když už jsme u prosvětlení interiéru, musím zmínit, že naše 207 měla jednu věc, jakou jen tak nějaké auto nemá - prosklenou panoramatickou střechu se zatahovací clonou. Kýčovitých panoramat tisíce a jedné podob oblohy jsem si bohužel moc neužil neboť střecha byla po většinu testu zahalena tlustou sněhovou pokrývkou.
Tvar trojramenného volantu je kupodivu dost podobný svému levnějšímu předobrazu, přibylo jen kožené obšití. Jeho design nijak neovlivňuje dálkové ovládání rádia, které má svůj spletitý pahýl vpravo pod volantem. Jsou tu také už trochu zprofanované vrtané kovové pedály a do dlaně zeboucí (případně pálící) hlavice šaltpáky.
Základní proporce palubní desky samozřejmě nepředstavují žádné novum a tak mohu jen pochválit velmi dobré dílenské zpracování, jakož i vysoce hodnotné a pohledné materiály. Samotné přístrojové vybavení už představovalo vyšší úroveň. V tradiční kapličce pod volantem se sice shledáte s klasickými budíky, podklad je však bílý a sportovní esprit se snaží připomenout taky kovové obroučky. Vysoký nadstandard představuje rozměrné výpočetní středisko situované na vrcholu palubky. Vedle jakžtakž přehledné navigace je možné seznam četby z displeje rozšířit o informace z provozu audiosystému jakož i o setupu některých funkcí vozidla, mezi kterými nechybí automatické stírání, svícení „za roh“ nebo možnost deaktivace parkovacích senzorů. Skoro samozřejmá je též možnost připojení mobilu přes bluetooth. Horší už je to s ovládáním tohoto multifunkčního centra. Vedle pravé páčky pod volantem, kterou listujete základními provozními údaji, je valná část ovládání zakamuflována po peugeoťácku nelogicky do panelu níže umístěného rádia, což bylo nejen na můj vkus hodně z ruky.
Ještě níže pak najdete regulační centrum topné a ventilační soustavy s automatickou dvouzónou. Jeho přehlednost je vcelku obstojná, trochu elegantnější by ale mohl být oranžově zářící displej s primitivní grafikou. Zajímavým prvkem výbavy, který jistě ocení hlavně ženy, je možnost osvěžit cirkulující vzduch v kabině pomocí ampule s některým z firemních parfémů zasunuté do otvoru nad středními výdechy.
Jestliže vepředu je místa tak akorát, vzadu se rozhodně žádné prostorové orgie nekonají. Ano, druhý pár dveří nástup sice trochu usnadňuje, uvnitř se ale komfortu nedovoláte a to v žádném směru. Pokud bych náhodou měl sedět sám za sebou, raději bych se snad přihlásil jako dobrovolný dárce spodních končetin, nějaký zájemce by se jistě našel.
Kufr představuje se svými 270 litry základního objemu velmi solidní základ, přístup do něj je v rámci možností bachraté karoserie na přijatelné úrovni. Negativem je, že po složení zadních sedaček vzniklý prostor rozděluje znatelný schod. Interiér i jinak nabízí slušnou porci různých odkládacích prostor, z nichž nejvíce oceníte velkou schránku před spolujezdcem a objemné kapsy ve dveřích.
