Test Opel Vectra 1,9 CDTi: poslední z rodu

Kapitoly článku:

• Slavná minulost a náhlý pád, Znamenité prodeje, Střídání stráží,
• Nabídka verzí, Na první pohled, Zkoušený vůz
• Interiér: óda na šedou, Na sedan slušný zavazdelník, Za volantem jak za soustruhem
• Zmatené ovládání, Na silnici,
• Vystupujeme, Pohledem obchodníka, Základní technické údaje, Naměřené hodnoty
• Kompletní fotogalerie

---

Slavná minulost a náhlý pád

Od chvíle, kdy se Vectra první generace začala v roce 1988 vyrábět, stala se pro automobilku Opel znamenitým obchodním úspěchem. Na evropských trzích více než úspěšně konkurovala nejen fordově Sierře s tehdy již archaickým pohonem zadních kol, ale také na přelomu osmdesátých a devadesátých let stoupající hvězdě v podobě Volkswagenu Passat. Také druhá generace Vectry, kterou jsme pro vás zkoušeli třeba v rámci srovnávacího testu Opelu Vectra 1,6i a Mazdy 626 2,0i, znamenala úspěch, ale to bylo v době kdy byl ještě každý z trojlístku evropských matadorů Mondeo - Vectra - Passat svérázným modelem pro specifické zákazníky.

Třetí dějství v sáze jména Vectra přišlo v roce 2002, ale pro zákazníky i automobilku samotnou znamenalo zklamání. Hranatý a bezduchý design, vesměs nevýrazné motory a diskutabilní jízdní vlastnosti rázem Vectru vrhly do stínu jejích konkurentů a do pozice služebních vozů vyšších manažerů, kteří se cítili výše než na Astru, ale korporátní smlouvy jim bránily nákupu automobilu jiné značky. A již v tuto chvíli lze říci, že Vectra poslouží, ale ničím nenadchne. Mondeo v té době nabízelo dobré jízdní vlastnosti a ohromný zavazadelník, Passat zase rozsáhlý seznam výbavy, ale Vectra již neměla čím oslovit a působila jen jako odvar.

Pozdější facelift sice vdechl Vectře atraktivnější tvary i zajímavější techniku (přečtěte si třeba náš dobový test faceliftované Vectry s motorem 2,8 V6 Turbo), rozporuplná pověst ji ale zůstala. Gloriola jména Vectra tak uvadla a v nové generaci již bylo třeba užít jiného názvu, Insignia však nyní skutečně posouvá hranice střední třídy zase o kousek výš.

  

Znamenité prodeje

Ale pojďme zpátky na začátek. Vectra třetí generace se začala vyrábět v lednu roku 2002 v nové továrně v Rüsselsheimu. Předchozích dvou generací Vecter, produkovaných od roku 1988, se vyrobilo celkem více než 4,5 milionu kusů. Když koncem roku 1998 prodělala Vectra druhé generace (B) facelift, jezdilo po světě již 1,2 milionu jejích exemplářů. A to se představila teprve v roce 1995. Zcela přesvědčivě se jí tedy podařilo navázat na prodejní úspěchy své předchůdkyně z roku 1988 a na řadě evropských trhů se ve své třídě umístila na první pozici. Na první pohled se facelift projevil pouze v drobnostech, zejména v upravené masce a světlometech s čirou optikou, dílčí úpravy na její technice však vedly především ke zvýšení komfortu, zlepšení jízdních vlastností a snížení spotřeby.

Střídání stráží

Vectra třetí generace byla postavena s jasným cílem: zaútočit na segment C, opanovaný v Evropě VW Passatem, ale především přímo na Ford Mondeo, který se však představil už o dva roky dříve. Podobnost s Mondeem je více než nápadná, a to po všech stránkách. Zadní náprava je jako u Mondea i na Vectře čtyřprvková, také rozsah základní výbavy a rozměry obou vozů jsou srovnatelné.

Přesto Vectře nelze upřít jisté progresivní prvky, když se v příplatkové výbavě objevily třeba adaptivní světlomety (testovaný vůz je ale postrádal). Vectra třetí generace je v testovaném provedení sedan (v závorce údaje pro Mondeo) dlouhá 4 611 mm (4 731 mm), široká 1 798 mm (1 812 mm), vysoká 1 460 mm (1 460 mm) a má rozvor náprav 2 700 mm (2 754 mm), objem zavazadlového prostoru je v základním uspořádání shodný s Mondeem a činí 500 litrů.