Kapitoly článku:
Když se dá dohromady Lexus a Audi
V rámci faceliftu Opel instaloval multimediální systém IntelliLink. Jde o celkem schopnou záležitost nabízející řadu šikovných věcí a navíc vše kompletně v češtině. Jediným problémem je ovládání. Teorie je opět výborná. Máte totiž řadu možností, jak IntelliLink donutit k poslušnosti.
Zaprvé je to dotykový displej, zadruhé touchpad, něco lze ovládat tlačítky na volantu a něco také otočným tlačítky přímo pod displejem. No a konečně nemohu zapomenout na hlasové ovládání. Jenže praxe poněkud pokulhává za teorií.
Rozměrný displej je dotykový, což je asi nejlepší možnost, jak jednotlivé věci ovládat. Alternativou je použít touchpad, kdy se na displeji objeví kurzor známý z počítačové myši. Vypadá to efektně, ale výsledek příliš nefunguje.
Samozřejmě když člověk uvidí v autě touchpad, musí si ho prostě vyzkoušet. Vždyť je to tak efektní. Verze v Insignii nic jiného než efekt nenabídne. Člověk až nebezpečně rychle zjistí, že tu speciálně tato věc je téměř k ničemu.
Systém funguje úplně stejně jako v Lexusu. Máte jakousi myš, kurzor poskakuje po ikonkách, po ruce je tlačítko pro vrácení. I Lexus si za toto vysloužil mnohokrát kritiku, jenže na rozdíl od Opelu má zcela zásadní výhodu. V ruce totiž držíte jakýsi čtvereček, kterým pohybujete. Jakkoliv to není ideální, oproti Insignii je to ještě docela rozumné.
Touchpad lze dobře využít například při zadávání adresy. Některé funkce můžete také ovládat přímo z volantu nebo hlasem.
Opel totiž zkřížil systém Lexusu se systémem z Audi. Místo čtverečku máte svůj prst a jezdíte po touchpadu. Ten reaguje občas jinak, často vám vymezená plocha nestačí na přejetí celého displeje. „Štelovat“ tímto způsobem něco za jízdy je skoro stejné, jako kdybyste si četli na mobilu SMS. Odvádí to mnoho pozornosti. Ne nadarmo BMW i Audi u svých řešení dávají touchpad jen jako pomocnou věc a zbytek se řeší velkým otočným ovladačem. Opel ve srovnání s těmito systémy působí hodně nedotaženě.
Co mě ale rozčilovalo ještě víc, to je dotykové nastavování teploty a vyhřívání/chlazení sedadel. Hledat po slepu příslušné políčko v podstatě nejde. Když už ho najdete a klepnete na něj, nic nezavibruje, takže znovu musíte pohledem něco kontrolovat. Opět věc, která velmi odvádí pozornost.
Možná jsem staromódní, ale myslím si, že klasické pevné ovladače mají své nesporné výhody. Insignia mě opět utvrdila v tom, že dotykové věci jsou super na mobilech. V autech leda tak dobře vypadají, o praktickém použití lze ve velkém spekulovat.
Další prohřešek proti dobré ergonomii - dotykové nastavování teploty. Po slepu příslušné políčko najdete jen těžko. Všimněte si, kde jsou čísla teploty. Pokud teplotu přidáváte, přes svůj prst je neuvidíte. Tedy pohledem musíte najít červený trojúhelník, přiložit prst a pak se dívat na středový displej.
Mé testování tak na konec probíhalo ve stylu tohle budu ovládat přes touchpad, tohle přes displej a občas si menu posunu pomocí otočného ovladače pod displejem. Nepochybuji, že bych se za nějakou dobu přizpůsobil, ale výsledek mi přijde spíše přehnaně komplikovaný než jednoduše intuitivní.
Technologie více než kompletní
Řeč ještě nebyla o přístrojovém štítu s velkým displejem. I zde preferuji klasické budíky než displej, který je supluje. To platí obecně, ne pouze pro Insignii. Ta mě pouze znovu v tomto názoru utvrdila. V základním uspořádání je na displeji rychloměr a v jeho středu lze číst různé doplňující informace. Jenže když se rychlost odečítá nejlépe tak, že si uprostřed tachometru zobrazíte přesné číslo, něco je špatně. Základní stupnice není zrovna dobře čitelná.
Rychlost nejlépe odečtete v případě, že si ji necháte zobrazit do středu. Místo ní tam pak mohou být různé údaje z palubního počítače nebo navigace. Tu ale prakticky využijete dost těžko, protože je velmi malá a případné odbočky uvidíte na poslední chvíli. Je to spíše taková záležitost na efekt.
Uprostřed si kromě rychlosti můžete prohlížet všechno možné od grafu ekologického trendu až po navigaci. Ta mě zcela upřímně pobavila. Je to něco, co vzdáleně připomíná řešení od Porsche, jenže zde kromě autíčka a pár metrů silnice nevidíte nic. Orientovat se podle této nápovědy v podstatě nejde. Hledal jsem možnost pohled oddálit, ale nebyl jsem úspěšný.
Nechci ovšem pouze kritizovat. Insignia si určitě zaslouží pochvalu za nabídku technologií. V testovaném autě bylo naprosto všechno. Hlídání jízdních pruhů, hlídání mrtvých úhlů, přednárazový systém, asistent, který hlídá přijíždějící vozidla při couvání z řady, čtení značek, adaptivní tempomat... Prostě úplně všechno. Superb Outdoor nebo Subaru Outback mohou jenom a pouze závidět.
Praktické stránky interiéru rozebereme v následující kapitole.