Kapitoly článku:
Zvenčí
Při pohledu na přední část není pochyb o příslušnosti ke značce a modelové řadě, také zadní světla připomínají třídveřový hatchback. Členitá příď je rozdělena do několika otvorů pro vstup chladicího vzduchu, krytých černými plastovými mřížkami. Zbytek karosérie je včetně zrcátek, klik a otěrových lišt lakován v barvě karosérie, oživení přichází jen v podobě širokých, vodorovně uložených chromovaných pásů na přídi a zádi.
Spodní linie zasklení začíná v bočních cípech předních sdružených světlometů s oddělenými parabolami pro potkávací a dálková světla a plynule se zdvihá měrem vzad, což mírně zhoršuje výhled cestujících vzadu do stran. Řidič však má dobrý výhled všemi směry, a to dokonce i při uzavřené střeše. Celkově tento nízký vůz působí dynamickým a vyváženým, byť v zadní části poněkud těžkopádným dojmem. Příď i záď se díky tvarování kapot a nárazníků sbíhají do zaoblených špic.
Uvnitř
Interiér se takřka neliší od třídveřového hatchbacku. Sedadla jsou čalouněna kombinací kůže a odolného textilu, zbytek interiéru je obložen většinou kvalitními plasty. Úroveň dílenského zpracování odpovídá ceně vozu, je tedy na dobré úrovni. Střední část palubní desky vybíhá nad displejem palubního počítače v náznak šípu, který opakuje motivy z přídě a zádi karosérie. Přední sedadla jsou rozměrná, postrádali jsme ale bederní opěry, také prostoru je na nich ve všech ohledech dostatek a jsou nastavitelná v širokém rozsahu. Zadní sedadla je však třeba brát jako nouzová, ačkoli pokud se cestující vpředu uskrovní, usadí se tam i dva dospělí lidé. Ti se však budou při natažené střeše poněkud krčit, ale mají k dispozici hlavové opěrky a tříbodové bezpečnostní pásy se zámky na vnější straně sedáků. Pod výklopnou středovou opěrou je průchod do zavazadelníku pro přepravu dlouhých předmětů.
Zavazadlový prostor je přístupný velkým víkem a při střeše nahoře je opravdu rozměrný. Víko je však třeba zavírat rázným přitlačením na jeho hranu. Prostor pro zavazadla je od místa pro složenou střechu oddělen svinovací roletkou. Pokud není zatažena, střechu nelze z bezpečnostních důvodů složit. Pokud střechu sklopíte a otevřete víko zavazadlového prostoru, k věcem na podlaze se v podstatě nedostanete, což lze dobře sledovat na připojených snímcích. Tento problém částečně řeší červené tlačítko umístěné vlevo na vnitřní části prahu kufru. Po jeho stisku se aktivuje proces, v rámci kterého se střecha uvnitř zavazadelníku zhruba o 200 mm zvedne a umožní alespoň omezený přístup k předmětům na dně.
Pracoviště řidiče
Palubní desce z poněkud fádního, ale nikolik nekvalitního materiálu dominuje lesklá středová konzole, doplněná obklady z matné imitace hliníku, jež se nachází také na dveřích a okolo budíků na přístrojovém štítě. Tomu nelze co do přehlednosti nic vytknout, postrádali jsme však teploměr chladicí kapaliny (což se dnes bohužel stává běžným jevem), který zde není nahrazen ani modrou kontrolkou.
Celkem malý a tlustý volant s věncem nad příčkou vybraným padne velmi dobře do ruky. Regulace vnějšího osvětlení je spolu s reostatem intenzity podsvitu přístrojů sdruženo do panýlku vlevo od volantu. Páčky pod volantem jsou postaveny typicky „po opelovsku“: blinkry ani stěrače nemají aretace. Manipulovat je s nimi proto třeba vždy velmi citlivě a vnímat lehké odpory pružin, ale lze si na to zvyknout. Otázkou je, proč bychom si měli zvykat na řešení, jež neskýtá žádné výhody.
Na přehledném a velkém displeji nad středovou konzolí se zobrazují údaje kalendáře, hodin, vnějšího teploměru, palubního počítače a audiosoustavy. Pod středovými výdechy ventilace jsou panely rádia a klimatizace a poněkud nepřehledně jsou mezi nimi rozeseta tlačítka pro nastavování palubního počítače a jeho funkcí. Nepřehlednost se týká také tlačítek na volantu, jež bez manuálu jen ztěží ovládnete.
Zklamal nás malý počet odkládacích prostorů, kromě kapes ve dveřích a dvoupatrové schránky před spolujezdcem tak máte jen pramálo možností, kam odložit klíče, peněženku nebo telefon. Jinak je interiér Astry TwinTop z hlediska ergonomie zdařilý a ostré hrany jsou v kontrastu s proudem oblých kontur u většiny soudobé konkurence.
Pochválit je třeba systém bezklíčového zamykání a startování, jenž patří v současnosti k nejpohodlnějším. Transpondér na sobě sice má tlačítka pro dálkové ovládání zámků, ale není jej třeba vůbec vyjímat z kapsy. V okolí dveřních klik a madla zavazadlového prostoru jsou senzory, díky kterým zámky povolí již ve chvíli, kdy se k nim přiblížíte a za kliku vezmete. Ovšem pouze ve chvíli, kdy máte u sebe „klíč“. Pak již jen stačí nasednout a přidržet tlačítko Start/Stop do chvíle, kdy motor naskočí. Krátkým stiskem zapnete samotné zapalování. A když auto opouštíte, stačí zavřít dveře a prstem se zlehka dotknout drážek na klice, které jsou umístěny v místech, kde jinak bývá zámek. Pokud ovšem o sobě nebo o tomto zařízení pochybujete, budete mít problém: jak zjistit, jestli je auto opravdu zamčené? Buď transpondér odložíte dále od auta a zkusíte vzít za kliku, nebo požádáte náhodného kolemjdoucího, aby to udělal za vás...
