Po verzích 1,7 CDTI a 1,6 Turbo jsme nový Opel Astra okusili i s motorem 1,4 Turbo a výbavou Enjoy. Je opravdu čeho si užívat?
Kapitoly článku:
Další do sbírky
Nová generace Opelu Astra je z racionálních důvodů skutečně zásadním modelem. Ačkoli se nemusí všem zrovna líbit, aspiruje totiž na přední příčky prodejnosti v nejdůležitějším evropském segmentu osobních automobilů, navíc by měla spolu s Insignií a Merivou přenést evropskou divizi koncernu General Motors do prosperity „postkrizového“ období.
Tentokrát jsme pro vás krátce vyzkoušeli provedení Enjoy osazené zážehovou „čtrnáctistovkou“ 1,4i s přeplňováním. Podle našeho názoru právě tato verze nabízí bezmála ideální kompromis mezi úrovní výbavy, výkony, spotřebou paliva a cenou. Nedávno jsme pro vás ve dvojtestu provedení 1,7 CDTI a 1,6i Turbo vyzkoušeli poněkud dražší a užšímu spektru zákazníků věnované Astry, takže zájemce o další deatily odkážeme právě tam a v následujících řádcích se zaměříme především na specifika nově testovaného automobilu.
Nejprve si však stručně shrňme vývoj dosavadních Aster a dopřejme si malé zamyšlení nad moderními turbomotory.
Jak šel čas
Opel v roce 2004 představil svoji Astru řady H a vždy zdůrazňoval její návaznost nejen na předchozí generace Aster, ale také na Kadetty. Z tohoto důvodu také značení řad pomocí písmen pokračovalo, a první Astra z roku 1991 proto nesla doplňkové označení F. Do nástupu dosavadní, stále ještě prodávané řady H (se staronovým přídomkem Classic) bylo vyrobeno více než osm milionů Aster, ovšem spolu s Kadetty jich bylo bezmála 18 milionů.
Jistou analogii mezi Kadettem A a Astrou H můžeme přitom sledovat třeba v místě jejich výroby. Kadetty se totiž začaly vyrábět v roce 1962 (vůbec první generace Kadettů přitom vznikala v letech 1937 až 1940, po válce jejich výroba pokračovala v SSSR pod značkou Moskvič) v tehdy novém německém závodě v Bochumi a Astry jsou zde produkovány dodnes. Méně známa je skutečnost, že již Kadett D, tedy první Kadett s pohonem předních kol, byl od roku 1979 ve Velké Británii prodáván pod označením Vauxhall „Astra“. Pro Astru H byly nákladem přes miliardu euro modernizovány závody nejen v Bochumi, ale také v britském Ellesmere Port a belgických Antverpách.
Opel Astra F / Opel Astra G / Opel Astra H
Příchod zcela nového Opelu Astra pro modelový rok 2010 byl ostře sledován, neboť vozy předchozích generací patřily i přes své často citované nedostatky k neochvějným lídrům řady evropských trhů v nižší střední třídě. Měl by se stát hrází strádajícího Opelu předevšímu vůči Fordově etablovanému Focusu, nyní navíc připravovanému ve zcela nové generaci, ale také Fiestě, které stále lámou prodejní rekordy.
Zda bude nová Astra podobně zdařilá jako Insignia, to je zatím ve hvězdách, stejně jako předpoklad, jestli podpoří i prodeje koncernu General Motors v USA. Tradičně tak činil pod značkou Saturn, ta již ale patří minulosti.
Dmychadlové šílenství
Jak se zdá, budoucnost motorů s vnitřním spalováním jednoznačně spočívá v přeplňování. To v kombinaci s přímým vstřikováním paliva umožňuje zlepšení účinnosti spalovacího procesu v jistých pracovních cyklech, mnohem více ale dovoluje kombinovat vysoký špičkový výkon s nízkou normovanou spotřebou. Jen turbomotor dokáže na jednu stranu vyvinout ve vysokých otáčkách (tedy při měření normovaného výkonu) 200 koní a přitom se v nízkých otáčkách (tedy při měření normované spotřeby) tvářit jako malý motor bez turba.
Automobilky tento trend staví tak, jako by snad vycházel vstříc potřebám uživatelů, ve většině případů to ale není pravda. Zákazníci obvykle tzv. downsizing nepřijímají s nadšením, neboť motor zbytečně technicky komplikuje (z čehož pramení jeho nižší spolehlivost a životnost) a uživatelsky znepříjemňuje (prodlevy motoru, větší závislost motoru na teplotě a tlaku). Navíc turbomotory jsou značně neefektivní, pokud využívate jejich vysokého špičkového výkonu. Výhody existují (nižší hmotnost agregátu, i skutečná schopnost úspornějšího provozu za nevyužívání potenciálu motoru) jsou však dle našeho názoru méně významné než nevýhody. Downsizing je zkrátka úlitbou normám a regulacím, nevznikl z popudu poptávky zákazníků a jako takový bude nabízet vždy pouze omezený uživatelský přínos.
Dalo by se namítnout, že podobný trend se u vznětových motorů projevuje již dvě dekády a dnes bychom si snad jejich atmosférické provedení nedokázali již ani představit. Důvodem zde ovšem je fakt, ze atmosférický Dieselův motor vůbec nedokáže nabídnout potřebný výkon pro pohon většiny osobních vozů a podobné nevýhody jako u „turbobenzinů” jsou zde vyváženy vyšší efektivitou a tedy i nižší spotřebou naftového motoru jako takového. Špičková benzinová jednotka se ale bez dmychadla obejde velmi dobře, hůře však lze postavit takovou, která by při malém objemu dávala přijatelný výkon a dosashovala nízké normované spotřeby či emisí CO2, chcete-li. A tak i Opel kráčí cestou downsizingu a polovina z jeho zážehových motorů pro novou Astru disponuje přeplňováním.
Atmosférické verze jsou k dostání v podobě čtyřválců 1,4i s výkonem 100 koní (74 kW) při 6 000 ot./min. a točivým momentem 130 Nm při 4 000 ot./min. a 1,6i o výkonu 115 koní (85 kW) a točivém momentu 155 Nm při shodných otáčkách. „Turba“ jsou dodávána ve verzích 1,4 Turbo 140 koní (103 kW)/200 Nm (byl jím osazen i námi nově testovaný vůz) a 1,6 Turbo 180 koní (132 kW)/230 Nm.
Diesely jsou v nabídce rovněž čtyři, ale přeplňování je pro všechny samozřejmostí. Základem je „třináctistovka“ o výkonu 95 koní (70 kW) a točivém momentu 190 Nm, jež má vynikat především kombinovanou spotřebou 4,2 l/100 km. Největší zájem bude v této sféře zřejmě o motory 1,7 CDTI dodávané ve verzích 110 koní (81 kW)/260 Nm a 125 koní (92 kW)/280 Nm, na samotném vrcholu stojí „dvoulitr“ s výkonem 160 koní (118 kW) a točivým momentem až 350 Nm.