Test ojetiny: Volvo S40 2,0D - severská alternativa

Kapitoly článku:

• Rozpačitý pokus, Reparát z nižší střední, Nabídka verzí
• Zkoušený vůz, Na první pohled, Vzhůru na palubu
• Omezený přístup do kufru, Za volantem, Na silnici
• A vystupujeme, Očima odborníka, technické údaje, Naměřené hodnoty
• Fotogalerie

---

Zkoušený vůz

K testu jsme převzali stříbrný sedan Volvo S40 z roku 2005, jenž byl opatřen silnějším z vznětových motorů 2,0D. Na tachometru měl jen zhruba 74 000 km a celkový stav vozu nevyvolával o této hodnotě pochybnosti. Přiložena byla ale jen jedna sada transpondéru s klíčem k zamykání zpátečky.

Záznamy v servisní knížce končí po druhé povinné prohlídce
 

Vůz byl prodán jako nový u nás a měl servisní knížku, v níž ale poslední záznam o prohlídce pocházel z května roku 2007, kdy na tachometru bylo 27 000 km, takže o dalším osudu servisní péče o toto auto nemáme informace. Karoserie nesla běžné stopy škrábanců z parkovišť, stopy žádné vážnější havárie jsme nezaznamenali.

Volvo S40 2,0 D: viking na cestách (test)

Robert Vašíček

Testy

Podle ručně psaného záznamu na zadní straně obálky uživatelské příručky došlo někdy v roce 2006 k drobnému nárazu jiného vozu do zadního nárazníku „našeho“ Volva, přičemž oprava nárazníku byla provedena zřejmě velmi kvalitně, neboť na první pohled si jí prakticky nevšimnete.

Zadní nárazník byl po drobné nehodě opravován

Po technické stránce byl testovaný automobil ve vynikající kondici, interiér byl zachovalý a vše pracovalo jak mělo. Motor startoval za všech okolností bez protestů, okamžitě a bez pazvuků a ani při plné zátěži nekouřil, podvozek byl tichý, spojka bez problémů a brzdy rovněž. Zaznamenali jsme zvýšenou hlučnost, za níž stály zřejmě nejen „doskákané“ pneumatiky, ale také opotřebená ložiska některých kol.

Test Volvo V50 2,4i: síla zvyku

Robert Vašíček

Testy

Vozů této řady jsme v minulosti testovali již celou řadu, za pozornost stojí především testy sedanů Volvo S40 2,0D či Volvo S40 2,4i, z éry po faceliftu pak zmiňme testy kombíků Volvo V50 2,0D Powershift a Volvo V50 2,4i. V tomto testu se proto zaměříme hlavně na specifika tohoto vozu.

Na první pohled

Jakmile se na toto auto podíváte, nemusíte být žádní experti na to, abyste jasně odhalili značku Volvo. Výrazně vpřed vystupující maska chladiče, vysoké nárazníky i hluboké prolisy stoupající od hran masky přes blatníky a horní část dveří až k zadním sdruženým svítilnám, jež jsou kvůli němu v příslušném místě nezaměnitelným způsobem prolomeny.

Typ S40 v roce 2003 prakticky dokončil celkovou obměnu programu značky Volvo 

Model S40 patřil k prvním evropským automobilům, které dostaly boční blikače vestavěné do krytů zpětných zrcátek. Při pohledu z profilu vynikají poměrně krátké převisy karoserie, ladné a zaoblené linky a výrazně skloněné čelní a zadní sklo. Celková zasklená plocha je více než dostatečná a řidič má výhled všemi směry, tedy i vzad, překvapivě dobrý.

Vlivy větších (a starších) řad S60 a S80 jsou patrné od prvního pohledu

Spodní části nárazníků, prahů i dveří jsou opatřeny odolnými plastovými obklady, otěrové lišty na náraznících i dveřích jsou lakovány v barvě karoserie. Sdružené přední svítilny využívají samostatných parabol pro dálková světla a projektorů s běžnými žárovkami pro světla potkávací, jejichž účinek a kvalitu rozložení světelného toku jsme hodnotili jako dobré.

Volvo S40 je dnes na trhu s ojetinami alternativou běžným modelům nižší střední třídy

Vzhůru na palubu

Jakmile otevřete dveře a nahlédnete do útrob karoserie modelu Volvo S40, je vám jasné, že tento vůz se zvyklostem nižší střední třídy zásadním způsobem vymyká. Typické jsou „koženkovitě“ působící materiály použité k čalounění sedadel, ani ostatní obkladové či čalounické materiály sice nepůsobí vysloveně luxusně, vypadají však svérázně a po stránce dílenského zpracování k nim nelze mít výhrad.

Přístup k sedadlům je dobrý, zklame vás nedostatek odkládacích prostor, třeba v zadních dveřích zcela chybí

První, co vás při pohledu do interiéru napadne, je zřejmě pojem „jednoduchost“. Linie jsou zde na rozdíl od povrchu karoserie vesměs striktně rovné, a to ať již jde o dveřní výplně nebo palubní desku, středovou konzoli či tvarování potahů a výplní sedadel. Zklamáním vozu Volvo S40 je nedostatek odkládacích míst.

Přední sedadla dají snadno zapomenout na to, že jde o vůz se základem ve Fordu Focus

Alespoň něco můžete umístit do držáků nápojů podél páky ruční brzdy či za tenkou středovou konzoli, ovšem do kapes předních dveří vsadíte snad jen telefon, přičemž ve dveřích zadních kapsy dokonce úplně chybí. Prostor na předních a zadních sedadlech je třeba hodnotit prizmatem nižší střední třídy, takže ve skutečném pohodlí se do vozu vměstnají jen čtyři dospělí cestující běžného vzrůstu.

Vzadu je to s místem horší, ale dva dospěláci se zde svezou bez toho, aby museli jakkoli trpět

Zvláště přední sedadla jsou velmi pohodlná a nabízejí solidní boční oporu i tuhost polštářů. Mají dostatečně dlouhé sedáky a opěráky a u obou lze manuálně regulovat tuhost bederní opěrky. Komfort pasažérů vzadu je zlepšen nejen jejich náznakově anatomickým tvarováním, ale též zdířkou 12V na konci středové konzole a sklopnou středovou opěrkou nesoucí držáky nápojů a krytou schránku pro drobnosti.