Test ojetiny: Škoda Octavia – evergreen

Kapitoly článku:

• Český fenomén, První dějství, Široká škála verzí, Motorů nespočet
• Vývoj Octavie I v datech, Klady, zápory a spolehlivost, Nad dopisy čtenářů
• Zkoušený vůz, Luxusní výbava? Nikoli,
• Prostor – pojem relativní, Na silnici, A vystupujeme
• Pohled obchodníka, Základní technické údaje, Naměřené hodnoty
• Kompletní fotogalerie

---

Zkoušený vůz

K redakčnímu testu jsme převzali vůz Škoda Octavia s motorem 1,6 MPi/75 kW a výbavovým stupněm Elegance. Metalizovaná barva poněkud připomínala jistý, nepříliš populární odstín dodávaný svého času na poslední vozy Škoda 120, nicméně Octavii poměrně sluší. Jelikož byl tento vůz vyroben v roce 2002, disponoval již naštěstí opět plnohodnotným zpětným zrcátkem na dveřích spolujezdce. K této škodovce byla přiložena servisní knížka, přičemž brněnské dealerství Automedia s.r.o., v jejímž servisu byla podle záznamů naposledy, potvrdilo, že mezi jejich údaji a stavem vozu a servisní knížky nejsou patrné žádné rozpory. ¨

Tato Octavia měla na svém tachometru po devíti letech provozu teprve 104 000 km, čemuž odpovídalo také opotřebení komponent interiéru a mechanických skupin. Její stav jsme hodnotili jako velmi dobrý, kromě drobných šrámů z provozu (např. na lemu levého předního blatníku) vůz podle všeho neprodělal žádnou vážnější havárii. Velkým problémem faceliftovaných verzí byl přední nárazník s nízkou spodní hranou, takže dnes v provozu potkáme auta bez deformací tohoto dílu jen výjimečně („náš“ vůz k těmto výjimkám patřil).

 

Sedadlo řidiče nebylo prosezeno a věnec volantu byl jen lehce oleštěn ve své horní části, nicméně těsnění na sloupku B již tak dobře nevypadalo (většinou za to může uživatel).

Luxusní výbava? Nikoli

Ačkoli byla zkoušená Octavia I v prakticky nejvyšším výbavovém stupni (pokud nebereme v potaz vrcholný Laurin & Klement), žádným nadměrným komfortem zrovna nehýřila. Na druhou stranu je třeba připomenout, že před desíti lety byly nároky a zvyklosti uživatelů jinde než nyní, zvláště v nižší střední třídě tedy třeba absence koženého obšití volantu a řadicí páky tehdy nevadila. Přesto má řidič k dispozici třeba klimatizaci s manuální a přehlednou regulací, sklopnou loketní opěrku mezi předními sedadly, tempomat na levé páčce pod volantem, vyhřívání sedadel s reostatem nebo palubní počítač s projekcí údajů na malém displeji v otáčkoměru.

 
  

Ke komfortu ovládání a cestování dále přispívají dálkové centrální zamykání ve sklopném klíči, jednodotykové spouštění dveřních oken vpředu i vzadu, obě přední sedadla s výškovou regulací a stavitelnou tuhostí opěradel v oblasti bederní páteře nebo lampičky v předních dveřích. Přehlednosti rozvržení ovládacích a kontrolních prvků nelze nic vytknout, přístrojový štít je snadno čitelný, vnější osvětlení se aktivuje sdruženým přepínačem vlevo od volantu, ventilace na středové konzoli před řadicí pákou a ovládání oken a zámků v madle řidičových dveří. Vše je tam, kde to hledáte.

 
 

Odkládacích míst mnoho nenajdete, k mání jsou alespoň kapsy ve všech dveřích a plytká schránka před spolujezdcem. Obkladové a čalounické materiály zrovna kvalitním dojmem nepůsobí, k úrovni jejich zpracování ale nelze mít výhrad. Ani po dlouhých letech provozu ve voze nic nevrzalo.