Kapitoly článku:
Kufr nezklame
Zavazadlový prostor má slušný objem, ale jeho malé víko neumožňuje naložení větších předmětů, což ale od vozu této kategorie očekává málokdo. Alespoň je ale toto víko zevnitř čalouněno a jeho závěsy nezasahují do prostoru pro zavazadla. Víko se otevírá skrze výklopný znak Seatu uprostřed.
Objem slušný, využitelnost omezená
Pod podlahou kufru najdeme dojezdové rezervní kolo s dostatkem prostoru pro odložení povinné výbavy a dalších drobností. Za podběhy kol jsou otevřené odkládací schránky (vpravo doplněné pásky na suchý zip), samozřejmostí jsou též kotevní oka pro jisticí síť. V případě potřeby přepravy větších předmětů lze sklápět asymetricky dělené opěradlo zadních sedadel na sedáky.
Zadní opěradla lze sklápět, to ale z auta stěhovák neudělá
Do roviny se sice nesklopí a nelze si nevšimnout ani výrazného schodu, na druhou stranu však průchozí otvor není výrazněji omezen svislými ani příčnými výztuhami skeletu karoserie, jež jinak bývají u podobných vozů velmi protivné. Průchod pro lyže či jiné dlouhé předměty ale bohužel chybí.
Na palubě
Rozmístění kontrolních a ovládacích prvků je veskrze racionální a svou konfigurací srovnatelné s ostatními dobovými automobily Volkswagen. Jde také o logiku tlačítek rádia na volantu či páčky pod ním (na hraně pravé je kolébkový přepínač pro ovládání strohého palubního počítače s displejem mezi tachometrem a otáčkoměrem) se samostatným prvkem pro tempomat.
Přístrojový štít sází na konzoli s vsazenými kruhovými stupnicemi, mezi kterými nechybí ani teploměr chladicí kapaliny (zcela vlevo). V blízkosti otočného ovladače vnějšího osvětlení jsou samostatné kolíčky pro aktivaci denního svícení a zpožďovače vnějšího osvětlení, níže situovaný nápis naznačuje, že vůz disponuje kolenním airbagem.
K výbavě vozu a kvalitě jeho zpracování jsme neměli výhrad
Podsvícení středové konzole je rudé jako u Audi, panel rádia byl mírně upraven. Duální automatická klimatizace má dvojici tlačítek „auto“ pro každou stranu interiéru, což dále rozšiřuje možnosti individuálního nastavení klimatických podmínek pro řidiče a jeho spolujezdce. Ergonomie je příkladná, ovšem třeba sklopná středová loketní opěrka ve své předsunuté poloze omezuje pohyby řadicí pákou a takřka znemožňuje manipulaci s ruční brzdou.
Odkládacích míst pro drobnosti je v interiéru minimum, před řadicí páku položíte stěží telefon a kapsy jsou jen v předních dveřích.
Líný motor
Seat Exeo se na silnici vyznačuje podobnými rysy jako Audi A4: není tedy tak komfortní jako Mercedes-Benz C-Class ani přesné v ovládání jako BMW 3, ovšem nabízí jisté a stabilní jízdní vlastnosti zaměřené jednoznačně na komfort a klidnou jízdu. Pokud stojíte o sportovnější akcent, volte Exeo ve výbavě Sport s tužším pérováním, ovšem ani to není schopno dostatečně eliminovat projevy extrémně vpředu umístěného motoru.
Tento čtyřválec v Exeu mnoho parády nenadělá...
S něčím tak líným jsme se v redakci už dlouho nesetkali. Jistě, třeba vůz Subaru Impreza 1,5 R Sport na tom byl ještě hůř, ale při porovnání tabulek naměřených hodnot je patrné, že nikoli o moc. A když už jsme u toho, Seat Exeo 1,6 MPI má dokonce ještě kratší převody než tato Impreza. Motor má při stání působivě hluboký zvuk, ovšem to je tak vše, co může uživateli nabídnout.
Stejný motor je brán jako jistý zlatý standard zážehových agregátů Škody Octavia první generace, ovšem Exeo je v této konfiguraci o více než 100 kg těžší, což se do chování vozu také promítne. Do otáček se mu zkrátka nechce, a když jej do nich nakonec přeci jen dovedete, je opravdu hlučný. Záhy však zjistíte, že to nemá cenu, a s autem budete jezdit klidně a řadit budete kolem 2 000 ot./min., kde se motor cítí nejjistěji.