Kapitoly článku:
Interiér nečekaně komfortní
Po otevření dveří řidiče možná na moment opravdu zaváháte, o jaké že třídě se to bavíme. Všimneme si vkusného, béžového polokoženého (vlastně polokoženkového) čalounění. V této barvě jsou laděny také dveřní obklady, celá středová konzole i volant, černé jsou jen horní okraje dveří a palubní deska.
Za pozornost stojí také svinovací roletky před zadním oknem a u oken bočních dveří. Škoda jen, že se občas po silnějším zavření dveří roletka smotá… Ale zpátky na zem. Snad jen s výjimkou přístrojového štítu je palubní deska prakticky beze změn převzata z modelu Mégane III.
Přední sedadla (zasloužila by si delší sedáky) jsou rozměrná a pohodlná, přesto vyhoví i základním požadavkům na boční oporu v zatáčkách. Místa je na nich ve všech ohledech dostatek, což lze říci také o sedadlech pro cestující vzadu (na snímcích je sedadlo řidiče nastaveno pro postavu vysokou 182 cm), ačkoli slibům o prostoru limuzíny ze známé reklamy nevěřte.
Nicméně i trojice osob průměrného vzrůstu na nich může absolvovat v přiměřeném komfortu i delší cesty, k nimž mají k dispozici vlastní výdechy ventilace a zásuvku na 12V v zadní části středové konzole a trojice hlavových opěrek a tříbodových pásů.
PPP (= pohádkově pohodlný provoz)
Ovládání dveřních zámků i motoru snad ani nemůže být pohodlnější a komfortnější, a sice přiloženou kartou, kterou není třeba vůbec vyjímat z kapsy. V praxi to vypadá následovně. Přijdete k vozu, sáhnete na kliku a celé auto se otevře. Vyšlápnete spojku a krátce stisknete tlačítko vpravo pod volantem, motor zhruba 1 s rozbíhá palivové čerpadlo a kontroluje systémy a tuto krátkou dobu můžete využít třeba pro připoutání se a pak naskočí.
Když pak přijedete do cíle, znovu jen krátce stisknete startovací tlačítko. Jakmile se pak od vozu vzdálíte (cca 3 m), Fluence se sám zamkne a poslušně přiklopí zrcátka ke karoserii. Celý systém běžně pracuje k potěšení majitele, ale můžete narazit na nedostatky.
Pokud se například někdo jiný než vy hodlá do auta vrátit, nemusíte se k němu vracet, ale použijete tlačítka na kartě. Celý samočinný systém lze pochopitelně snadno deaktivovat a kartu používat jako běžný dálkový ovladač.
Zavazadlový prostor z minulého století
Ve svém základním uspořádání pojme zavazadelník Renaultu Fluence v nižší střední třídě bezmála rekordních 496 litrů (více má snad jen Fiat Linea), to je ale zřejmě jeho jedinou devizou. Vstupní otvor je úzký a citelně omezený vysokou nákladovou hranou, což ale není nijak překvapivé ani u větších vozů, nicméně stavba víka je žalostná. Je sice zevnitř čalouněné, ale nenajdeme na něm žádný výstupek pro zavírání čistou rukou.
Jeho primitivní závěsy včetně složitého tlumicího mechanizmu se soustavou torzních tyček, které někde ve svých útrobách vrzaly již po roce provozu, výrazně zasahují do samotného úložného prostoru a snižují jeho využitelnost i bezpečnost přepravovaných předmětů. Podběhy zadních kol díky jednoduché konstrukci nápravy omezují šířku zavazadelníku i hloubku jeho podlahy pouze minimálně, za nimi se pak nacházejí „hluchá“ místa, kde bychom ocenili alespoň nějaké schránky nebo síťky pro uložení drobností.
Při potřebě přepravy rozměrnějších nebo delších předmětů lze předklopit zadní sedáky a sklopit asymetricky dělená opěradla na jejich místo. Vzniklá plocha je i přes malý schod takřka rovná, nicméně prostupný otvor je po stranách citelně omezen výztužemi skeletu karoserie.