Kapitoly článku:
… praktický uvnitř
Použité materiály ani jejich dílenské zpracování náročným měřítkům dnešní doby neodpovídají, ovšem dlužno podotknout, že zkoušený vůz za žádných okolností neobtěžoval svoji posádku hlukem ani pazvuky. Ke všem sedadlům je pohodlný přístup do široka se otevírajícími dveřmi, ta přední potěší dlouhými sedáky a přiměřeně tuhými opěráky (bohužel bez stavitelné tuhosti v oblasti bederní páteře).
Dveře se otevírají do široka, v těch předních jsou rozměrné schránky
Vzadu se sedí na nijak netvarovaných lavicích (opěráky mají navíc vestavěny pevné hlavové opěrky, což se dnes již jen tak nevidí), posádku však potěší relativní dostatek místa pro kolena, hlavy i lokty (v této disciplíně Peugeot 301 vítězí nad Škodou Rapid o délku jednoho lva). Tmavá palubní deska je celkem vkusným způsobem ozvláštněna populárními leskle černými rámečky a matově stříbřitými doplňky.
Na sedadlech je dostatek místa ve všech směrech, ta zadní by si zasloužila alespoň náznak anatomického tvarování
Notoricky známé válcové páčky pod volantem i masivní pádlo dálkového ovládání rádia odkazují na Peugeoty a Citroëny dávné minulosti, totéž lze očekávat i od vysoce kontrastního a přehledného displeje palubního počítače v horní části středové konzole, a to včetně značně zpožděných reakcí ukazatele okamžité spotřeby.
Ovládací prvky jsou dobře známy ze starších vozů koncernu PSA; spouštění oken připomíná tvarem i umístěním spínačů BMW řady 3 (E46), na rozdíl od něj však není jednodotykové, a to ani u řidiče...
Joystick regulace zpětných zrcátek i ovládání sklonu hlavních světel jsou utopeny vlevo pod volantem na palubní desce v místech zcela mimo zorné pole řidiče. Tlačítka spouštění dveřních oken jsou v okolí kulisy řadicí páky a svým tvarem, umístěním i funkcí připomínají BMW řady 3 (E46). Na rozdíl od něj však nedisponují možností manipulace jedním dotykem, a to ani u řidiče, což se dnes již vidí opravdu jen málokdy…
Pobyt na palubě
Bohaté prosklení karoserie útroby vozu účinně prosvětluje a nabízí slušný výhled do všech stran, přesto lze doporučit dodatečnou montáž couvacího asistentu, neboť hrana zadní kapoty není z místa řidiče vidět, takže orientace není vůbec snadná. Vnější zpětná zrcátka mají velmi dobře zvolený tvar, jejich spodní výběžky umožňují při parkování pohodlně sledovat i obrubníky. Peugeot 301 připomíná své „zemědělské“ poslání i plastovými panely předních dveří, jež jsou do skeletu připevněny napřímo nijak neskrývanými vruty.
Středové konzole dominuje osvědčený monochromatický displej pro rádio a palubní počítač; ačkoli by to tak mohlo vypadat, ovládání klimatizace samočinné není
Samostatnou kapitolou je u Peugeotu 301 prostor pro zavazadla. Jeho rozměrné víko nelze odjistit přímo na voze, ale pouze tlačítkem na dálkovém ovladači, nebo v levé části palubní desky. Zevnitř nijak nečalouněné a veskrze ostře plechové víko spočívající na primitivních, do zavazadlového prostoru výrazně zasahujících ramenech je mírně nadlehčováno velmi měkkými zkrutnými tyčemi a vždy je třeba je skutečně důrazně vnutit do otevřené polohy. Setrvačné síly těžkého víka spolu s měkkými oporami totiž hrozí tím, že při ponoření se do útrob zavazadelníku s jistým zpožděním dostanete do zátylku dloubanec od výběžku zámku…
Víko zavazadlového prostoru usnadňuje díky své velikosti nakládat i rozměrnější předměty, není však čalouněné a jeho aretace je velmi měkká
Svým objemem zavazadlový prostor Peugeotu 301 příjemně překvapil; ačkoli pračku do něj neuložíte, není vstupní otvor vůbec malý a běžnému rodinnému provozu plně vyhoví. Potěšily také velkorysý prostor pro rezervní kolo a potřebné nářadí a příslušenství a možnost sklápět asymetricky dělené opěráky na pevné sedáky. Využitelnost prostoru je slušná, ovšem třeba kotevní úchyty pro síť upevňující drobné předměty k podlaze budete hledat zbytečně.
Pod podlahou je dost místa na rezervu, nářadí i příslušenství; v případě potřeby lze asymetricky dělené zadní opěráky sklápět na pevný sedák
Na silnici
Nabídka pohonných jednotek určených pro Peugeot 301 není vskutku nikterak široká, a pokud nehodláte s tímto autem jezdit pravidelně dlouhé trasy (k tomu jsou navíc vhodnější jistě jiné vozy), lze za ideál považovat zážehovou šestnáctistovku, jež poháněla i námi zkoušený vůz. I po chladné noci naskakuje hbitě a není zdrojem žádných pazvuků. Je třeba smířit se s vysloveně nepřesným a plandajícím řazením (zasouvat třeba 3. a 5. stupeň či zpátečku, to se rovná sázce do loterie).
Motor má zbytečně krátké převody, ve vyšších rychlostech je hlučný
O příliš krátkých převodech již byla řeč, na druhou stranu lze i díky nim jezdit i ve městě pohodlně na pětku. Podvozek je při cestování za běžných podmínek opravdu komfortní a i výraznější nerovnosti filtruje s přehledem. Jakmile ale pojedete rychleji, bude to horší. Peugeot 301 i s lehkým motorem jeví tendence unikat ze zatáčky ven a držet si tvrdošíjně svůj směr, přitom výrazně napadá na vnější přední kolo a to vnější se nadlehčuje, což přináší zásahy ASR častěji, než byste čekali. Zadní náprava při rychlejší jízdě poněkud znervózní a ovládání vozu záhy začne připomínat spíše souboj.
Řízení nabízí řidiči překvapivě příjemný kontakt s koly i slušný rejd, nicméně takřka 3,5 otáčky mezi krajními rejdy je dnes již jistým anachronizmem a třeba při parkování budete motat jako chobotnice. S povděkem jsme kvitovali nízkou úroveň aerodynamického hluku, jenž v rychlostech přes 80 km/h díky krátkým převodům (viz tabulka naměřených hodnot) s přehledem překrývá vytočený motor. Brzdy s bubny vzadu a ventilovanými kotouči vpředu (tříválec je odvětrávané nemá!) odvádí jen průměrnou práci a velmi rychle se unaví.