Kapitoly článku:
Na poměry základních Opelů Astra, které si lidé kupovali za své vlastní peníze, mělo auto docela slušnou výbavu. Nechyběl tempomat, slušné rádio, dvouzónová klimatizace, elektrická okna vpředu i vzadu a tak dále. Na druhou stranu, člověk toho zas tak moc nepotřebuje a důležitější jsou jiné věci, třeba sedačky.
Sedačky jsou prima, středový panel už moc ne
V tomto směru je na tom Astra dobře a na svou kategorii měla vždycky sedačky výborné. Ani po dlouhé cestě z nich nebolí záda a jen tak se neprosedí. Ergonomii vlastně kazí jen přetlačítkovaný centrální panel, ale časem se v tom člověk vyzná a už to příliš nevadí. Spíše otravuje komplikované ovládání ventilace, kdy musíte nastavovat pokaždé pro obě strany teplotu ručně.
V zásadě nedělá Opel Astra nic špatně. Jistě, těch tlačítek je víc (zvyknete si) a jedna-šestka s ní moc nehne (můžete mít silnější motor). Celek je ale uspokojivý
Vzadu je to s místem pro cestující průměrné, prostor opticky navíc zmenšují malá okna. Sedět se tu dá a pokud se řidič vepředu neválí za volantem, je i za průměrně vzrostlým dospělým v Astře místo. Kufr je ucházející, ale kombík vám samozřejmě udělá lepší službu, pokud s sebou neustále potřebujete vozit ledničku nebo něco takového.
Opel Astra není žádný sporťák, ale na naladění podvozku je znát především snaha o to udržet celou tu hmotu auta nějak pod kontrolou i na horší silnici. Když je vpředu relativně lehká benzinová atmosféra, jezdí Astra docela vyváženě, ale s těžkým dvoulitrovým dieselem je malinko neohrabaná a Nedotáčivost bude brzy vaše druhá přezdívka.
Trochu neohrabaná, ale hlavně pohodlná
Astra funguje dobře na malých kolech s velkým profilem pneumatiky. Nízkoprofilová kola už tlučou moc a i jinak docela zajímavé a prostorově úsporné řešení zadní nápravy s Wattovým přímovodem přestane na průměrně rozbité české silnici stíhat. Řízení je takové... No, takové neurčité, ale tohle zkrátka není sportovní auto a vlastně vyloženě špatně Astra nejezdí.
Jakmile ale chcete udržovat tempo s okolním provozem, budete si přát, aby bylo pod kapotou něco většího a silnějšího. Jedinou docela důstojnou motorizací pro Astru je motor 1.4 Turbo nebo ještě lépe 1.6 Turbo. Těm práci kazí jen dlouhé odstupňování převodovky. Atmosférické čtrnáctistovky a šestnáctistovky to ve stoupání a při předjíždění velmi rychle vzdají. A když jim stojíte na krku, pojedete minimálně za osm.
Na silnici Astra nenadchne, ale ani nezklame. Uvnitř to s místem není žádná sláva, i když normálně vzrostlé jedince Astra J pobere samozřejmě bez problémů
I v Opelu Astra J můžete mít automatickou převodovkou, automobilka použila klasický šestistupňový automat s hydrodynamickým měničem. U dieselů ho můžete mít jen s dvoulitrem, u benzinových motorů byl k verzím 1.6 16V, 1.4 Turbo a 1.6 Turbo. Vyzkoušeli jsme ho jednou s atmosférickou šestnáctistovkou a logicky to na žádné závodění není. Ovšem ve městě se jedná o překvapivě příjemnou a spolehlivou kombinaci.
A například s dieselem je automat asi nejlepší volba, protože měnič vyrovnává schodovitý průběh výkonu a odpadne práce s podivně kalibrovanou spojkou. Ta vyžaduje docela dlouhé zvykání a i po týdnu ježdění s naftovou Astrou není neobvyklé, že vám auto občas „chcípne“.
A jak je na tom Astra se spolehlivostí a případnými problémy? To se dozvíte v následující kapitole.