Test ojetiny: Mercedes-Benz C270 CDI T - 260 000 km v těle

Kapitoly článku:

• Spíše svezení, Zkoušený vůz, Jetý, ale udržovaný
• Po technické stránce, Opotřebení na palubě, Na silnici
• A vystupujeme, Očima odborníka, Technické údaje
• Fotogalerie

A vystupujeme

S ohledem na krátkou dobu, po kterou jsme tento vůz měli k dispozici, jsme se při hodnocení spotřeby paliva museli spoléhat na palubní počítač. Ve městě jsme se podle něj přes 8 l/100 km dostávali jen velmi zřídka, přičemž mimo město a na dálnici nebylo potíží pohybovat se v okolí 5,5 l/100 km, což jsou hodnoty s ohledem na výkon a hmotnost vozu velmi dobré.

Ačkoli nájezd 260 000 km působí na první pohled dojmem neperspektivní koupě, potvrdilo se, že pokud se vozu dostává řádné preventivní péče, může i s takovou porcí na tachometru sloužit ještě řadu let. Prodejní cenu 129 999 Kč jsme hodnotili jako přiměřenou.

Vůz k testu zapůjčila společnost AAA Auto

Očima odborníka

Céčko nabídne nejen prestižní hvězdu na kapotě, ale také komfortní svezení a odolné dieselové motory s nízkou spotřebou. Klasické uspořádání s pohonem zadních kol předznamenává solidní jízdní vlastnosti, nicméně ani přes veškerou snahu kvalit trojkového BMW zdaleka nedosahuje.

Vozy z počátku výroby lze dnes pořídit již i výrazně pod 100 tisíc korun. Takto levným Céčkem se na plochách autobazarů nezřídka nechají zlákat i zájemci původně uvažující o podobně staré Octavii. Propad cen však má svůj důvod – kvalita Mercedesů šla v druhé polovině devadesátých let prudce dolů a o náchylnosti prvních ročníků céčka ke korozi dnes už ví asi každý. Vyplatí se proto sáhnout hlouběji do úspor a zaměřit se na vozy po faceliftu, u nichž došlo v tomto ohledu k výraznému zlepšení. Jejich ceny však dosud většinou neklesají pod 150 tisíc.

V rámci modernizace se také zlepšila kvalita i vzhled interiéru a palubní desky, navíc díky čirým předním světlometům tyto exempláře ani dnes nepůsobí příliš zastarale. Zkušenost z našich autocenter potvrzuje, že zdaleka nejžádanější motorizací je 220 CDI, obzvláště ve spojení s automatem se jedná o velmi horké zboží, jehož pobyt na ploše bazaru se počítá spíše na hodiny než na dny.

A kupodivu je vcelku lhostejné, kolik má daný vůz najeto. Slabší verze 200 CDI je kupujícími často podceňována, přitom svou dynamikou v běžném provozu většině řidičů vyhoví. Pětiválec 270 CDI získal takřka kultovní status i v těžší třídě E, není proto divu, že s céčkem slušně hýbe. Sehnat zachovalou ojetinu s tímto motorem je však vcelku problém, mnoho z nich má dnes (navzdory optimistickým cifrám na tachometru) najeto hodně přes čtvrt milionu. Vrcholný šestiválec 320 CDI se na českém trhu ojetin téměř nevyskytuje.

Ze zážehových agregátů dávají smysl především kompresorové čtyřválce. Ty sice žerou okolo 10 litrů, ale majiteli se odvděčí pružností a spolehlivostí. Šestiválce jsou sice po stránce spolehlivosti také bezproblémové, ale žerou ještě mnohem víc a přitom  buhvíjak nejedou. Céčka vybavená automatem jsou velmi žádaná, a to i přes vyšší riziko následných investic do případných oprav převodovky. Manuály zkrátka Mercedesu nikdy moc nešly a vášniví řidiči budou z nepřesného řazení a gumového chodu řadící páky nejspíš značně rozčarováni.

Při prohlídce vyhlédnutého dieselového vozu je potřeba věnovat pozornost zejména žhavícím svíčkám a vstřikovačům. Případná výměna totiž není ani snadná, ani levná – jeden repasovaný vstřikovač přijde zhruba na 3500 Kč. Kontrolka žhavení musí zhasnout hned po nastartování a obhlídka vozu by měla bezpodmínečně zahrnovat i sejmutí plastového krytu motoru. Pokud jsou vstřikovače utopeny pod vrstvou připečené nafty, dejte od vozu ruce pryč. Jinak však lze v dnešní době vůz servisovat v relativně únosných finančních mezích, a to díky dílům z druhovýroby a řadě nezávislých opravců.

Mnoho vozů nabízených na českém trhu pochází z dovozu, kupující by se proto měl mít na pozoru před vozy s podezřele nízkým udávaným nájezdem a bez doložené servisní historie. Při nákupu od nepříliš důvěryhodného prodejce by měla být samozřejmostí prohlídka vozu v doprovodu někoho zkušeného či rovnou automechanika, který odhalí případné stopy po vážné havárii.

U ojetin prémiových značek se totiž nepoctivcům nějaká ta „levárna“ vždy více vyplatí. Za zřídka se vyskytující vozy s českým původem a transparentní historií si kupující pochopitelně musí připlatit.

Jindřich Topol, regionální manažer výkupu AAA Auto