Kapitoly článku:
Předfaceliftový model Hyundai ix35 není žádný zázrak, pokud se zaměříme čistě na jízdní vlastnosti a řízení. Já vím, že jako zájemce o ojeté SUV máte asi jiné priority, ale přesto byste měli vědět, že se musí ojetá ix35 snažit, aby dosáhla aspoň na nudný a povinný průměr. Atmosférický dvoulitr má pak přebuzenou a cukavou reakci na plyn, avšak po dalším sešlapávání už moc ochotně nereaguje. Navíc po ubrání plynu mu otáčky klesají jen velice pomalu.
Na rozbité silnici se ix35 klepe a vydává zvuky, jako by se měla brzo rozpadnout. Kultivovanost jízdy je nízká a mnozí soupeři, například Kuga, Yeti nebo Tiguan, zvládají tuto disciplínu lépe
Zábavu v tomto typu SUV nikdo logicky nehledá, ale některé automobilky dokážou spojit řidičské nadšení s povedenými jízdními vlastnostmi a komfortem. Ne tak Hyundai, tomu se nepodařilo nic z toho. Řízení ix35 je podivně tupé, kolem středové polohy gumové a opožděné. Na pohyb volantem reaguje auto pokaždé jinak. Ne, tohle nebyl problém konkrétního ojetého kusu, tohle dělala každá ix35, se kterou jsem jezdil.
Za volantem čeká nuda
Teprve když se přední kola v dlouhém a rychlém oblouku zatíží, dá se v řízení najít trochu té odezvy, ale v rozhodujícím momentu, kdy směřujete auto k vrcholovému bodu zatáčky, vám volant ix35 neřekne nic a ještě budete neustále těkat řízením sem a tam, protože jednoduše neucítíte ten moment, kdy se přední kola chytnou a auto začínají vést. Sedněte si pro zajímavost do první generace Fordu Kuga a hned ucítíte, jak by mělo řízení v obyčejném SUV fungovat.
Nastavení podvozku pak není ani pohodlné, ani sportovně tuhé. Spíše je odpružení jen tvrdé a naladění působí dojmem, jako by byl předek z jiného auta než zadek. Na příčných nerovnostech ix35 nepříjemně poskakuje. V zatáčkách se pak tlumiče dostanou moc brzy na své dorazy a i na mírně zvlněném povrchu tlučou do karoserie.
Bohužel je to celé umocněno pocitem „holého plechu“. Posádka jasně vnímá rezonance, jak se rána od podvozku přesouvá celým autem jako tsunami. Tohle Korejci prostě dlouho neuměli a teprve v posledních produktech se jakž takž naučili podvozek nastavit. Nový Tucson, což je nástupce ix35, už jezdí obstojně.
S tím souvisí i neustálé drnčení plastů, klepání sedaček a otřesy z kufru. Kazí to celkový dojem, SUV by mělo být především pohodlné. S tuhým podvozkem pak bohužel souvisí i jeho snížená životnost při jízdách po rozbitých silnicích. Testované auto sice mělo kola s rozumně vysokým profilem pneumatik, ale to na odfiltrování větších děr nestačí. Teprve po faceliftu ix35 se nastavení podvozku zlepšilo směrem ke komfortu, takže pokud vám na tom opravdu záleží, hledejte omlazené auto vyráběné od září 2013. Vážně jezdí lépe.
Čtyřkolka nabízí více možností
Krátkou zmínku si zaslouží čtyřkolka. Jakkoli do města a okolí stačí pohon předních kol, elektronicky připojovatelná zadní náprava funguje dobře a pohotově. Překvapilo mne, jak bylo auto na sněhu ochotné a nechalo se vodit pod plynem mírným přetáčivým smykem bez otravných zásahů stabilizace a kontroly trakce. Ta se dokonce tvářila, že jde úplně vypnout.
Běžnou plní cestu zvládne ix35 s přehledem, stejně tak uježděný sníh nečiní pohonu 4x4 žádné problémy. Limitujícím faktorem bude trakce pneumatik
Ergonomie ovládání je docela příjemná, přístrojová deska jednoduchá a na všechno se snadno zvyká. Horší je to s příliš intenzivním podsvícením palubní desky nepříjemným modrým světlem. Zvyknete si, ale třeba kontrolka rozsvícených světel je příliš ostrá. To pochopím u kontrolky dálkových světel, ale u potkávacích? Zbytečně to rozptyluje a ruší.
Sedačky špatné nejsou, opět běžný průměr. Seděl jsem v horších sedačkách, ale také v mnoha lepších. Po delší cestě z auta nebolí záda, snesl bych však delší přední sedák a výraznější oporu v bocích. I hlavová opěrka by mohla mít širší možnosti nastavení.