Kapitoly článku:
Zkoušený vůz
Testované Mondeo pocházelo ještě z doby před modernizací, což prozrazovala typicky usměvavá mřížka chladiče lemovaná černým plastem. Pozdější chromovaná je sice na pohled atraktivnější, avšak také dražší.
Možná si teď říkáte, proč sem tahám cenu, která beztak připadá v úvahu pouze v případě havárie na přední část. To je však mylná úvaha. Mondeo má, stejně jako jiné dnešní Fordy zámek kapoty otevíraný klíčem. Zloděje to odradí, mechanika rozladí, neboť ten musí vždy, když chce kapotu otevřít prostě vypnout motor a to je v některých situacích krajně nevyhovující.
Simply clever? Zámek kapoty otevíraný klíčem.
Cenu mřížky jsem zmiňoval z toho důvodu, že mechanismus držící kapotu je se zmíněným zámkem spojen pouze relativně tenkou plastovou tyčkou, která ráda praská. Po té kapotu jinak než násilím, za cenu zničení mřížky, neotevřete. A „naše“ plastová stojí 5000 korun, chromovaná 8000 korun.
Řidiči k službám
Nechme však katastrofických scénářů a raději pojďme otevřít dveře. V interiéru vás čeká štědře místa zahalené kvalitními materiály. Verze trend, v níž bylo „oděno“ naše Mondeo, platí v hierarchii Fordů za jakousi lehce sportovní.
Hlavní plus: dobře tvarovaná sedadla.
Sedadla na způsob Recaro uvnitř sice nenajdete, neb ty jsou vyhrazeny „ostré“ verzi ST220, avšak ani ty přítomné rozhodně nepostrádají slušné boční vedení. Co ne každému bude vyhovovat je jejich tužší výplň, dobře patrná při nastupování. Naopak při delších cestách je žádoucí, neboť jedině ta dokáže dobře podepírat tělo. K tomu navíc to řidiči nabízí měnitelnou tuhost bederní opěrky, což při dlouhé jízdě rozhodně oceníte.
Mírně sportovní dojem navozuje střední panel obložený zdařilou imitací hliníku. Ovládání samočinné klimatizace bylo ještě v původním provedení s menším displejem a nechybělo ani vyhřívání čelního skla. Za tento prvek výbavy Ford zaslouží bez nadsázky malé vyznamenání, neboť díky němu můžete dříve nezbytnou škrabku, či rozmrazovací sprej hodit do koše. Že v chladném ránu ušetří také čas a nervy jistě netřeba dodávat.
V něm jsem velmi přišel na chuť i vyhřívaným předním sedadlům, byť ty v původní verzi mají pouze dvě polohy, zapnuto, nebo vypnuto. Na ohřátí zadní části to však bohatě stačí.
Přístrojový štít obsahuje obvyklé ukazatele, mezi nimiž nechybí teploměr chladicí kapaliny, na který konstruktéři nových vozů až nepochopitelně často zapomínají. Trochu amatérsky ale působil palubní počítač. Množstvím funkcí i malinkým displejem totiž velmi připomínal počátky zavádění tohoto pro řidiče užitečného doplňku.
Marně jsem tak pátral čím je jiný, než ten, který měl můj otec počátkem devadesátých let ve Scorpiu. Vzpomínky na dřívější vlajkovou loď dále umocňovala typická „fordí“ signalizace vnější teploty. Známá červená hvězdička se rozsvítila vždy, jakmile teplota klesla pod bod mrazu, zatímco oranžová ji vystřídala při teplotách od 0 do +5 stupňů Celsia.
Se zmínkou o lehce sportovní verzi poněkud nekorespondoval volant. Jednak byl čtyřramenný, což se „sportováním“ příliš neslučuje, a jednak jeho hlava byla v dnešních měřítcích snad až příliš rozměrná. Možnost nastavit jej ve dvou směrech uvedlo Ford poprvé u Mondea 1. generace, kožený věnec byl v rámci testované výbavy standardem, stejně jako elektricky ovládaná všechna okna.
To snad má zadní pohon
Ford Mondeo sází na moderní koncepci s motorem napříč před poháněnou přední nápravou. Tímto se od většiny konkurentů nijak neodlišuje. Jinak je tomu ale při jízdě. Je to zvláštní, ale při ní má blíže spíše k vozům klasické koncepce.
Ta je dnes výsadou téměř výhradně prémiových značek v čele s německou prestižní dvojicí a ford ji v tichosti opustil s ukončením výroby scorpia 2. generace v roce 1998. A právě jí se Mondeo kvalitou jízdy až nebezpečně přibližuje.
Mondeo je známé svoji ochotou zatáčet, která mi ovšem zase tak výjimečná nepřišla. Ano vůz vcelku ochotně mění směr, avšak bez negativního vlivu na stabilitu, jež je sestrou, či spíše dvojčetem nedotáčivosti. Třeba taková Mazda6 první generace mění směr ještě o něco rychleji, avšak stabilitou se Mondeu rovnat nemůže.
Naprosto imponující je řízení. Vinou hydraulického posilovače má sice mírně omezenou degresi s rostoucí rychlostí, neboť ta je úměrnou pouze otáčkám, avšak stačí ujet pár stovek metrů a ani si na to nevzpomenete. Posilovač se totiž příliš do práce nehrne, a tak je volant fantasticky tuhý, čímž je položen základní kámen citu pro adhezi, jež je bez přehánění excelentní.
Zpětná vazba od kol je tak dobrá, že na nerovnostech zažíváte neustálou masáž dlaní volantem tancujícím v rytmu přejížděných děr. Něco takového umí v této třídě opravdu jen hrstka vyvolených.
Dvoulitr býval dostatečný
V minulosti platilo, že zážehový dvoulitr dostačoval po stránce dynamiky. Zážehové čtyřválce na Mondeo jsou známé jako Duratec – HE. Na jejich vývoji spolupracoval Ford s Mazdou, takže je v modifikované podobě najdete i pod kapotami hirošimských vozů.
S hliníkovým blokem je motor opravdu lehký, což má příznivý vliv na zatížení přední nápravy. Po konstrukční stránce jsou hlavními znaky rozvod DOC, 16 ventilů a pohon řetězem. Zajímavostí je tzv. aktivní termostat. Ten díky vyhřívání dokáže mnohem lépe plnit rozličné požadavky na teplotní management motoru.
Lehký motor vozu prospěl.
Po jízdní stránce jednotka zaujme zcela dostatečnou pružností, což ostatně zkoušený vůz i po najetých 170 000 km prokázal. Co se mi však nezdálo, byl poněkud větší hluk, ozývající se z horní části motoru.
Zde ovšem nejde o obvyklé „hydroštely“, neboť ty tento motor nepoužívá. Místo toho je zde pouze hrníčkové zdvihátko, na které přímo tlačí vačka. Žádné vymezovací segmenty zde nejsou, což dříve rutinní úkon docela prodraží. A budoucího majitele zkoušeného vozu to v budoucnu nemine.
Ještě lepší, než síla v nízkých otáčkách, byla příjemná gradace s jejich růstem. Ochota k vytáčení je i přes dlouhé převody (ve 130 km/h točí na pětku 3600 min-1) příkladná.
Motory Duratec-HE jsou nechvalně proslulé kolabujícími tzv. vířivými klapkami. Stávalo se to až do konce roku 2002, kdy Ford provedl u daného dílu modifikaci, jež tento problém odstranila.
Pokud se klapky utrhnou a motor je nasaje, znamená to poškození hlavy válců, neboť ventily se zpravidla zohýbají ve svých vodítkách. Na testovaném voze ale bylo toto již jistě vyměněno za modifikovaný díl, neboť po 170 000 km by se závada již jistě stačila projevit.