Zapomeňte na korozi! Ford v tomto ohledu výrazně pokročil a c-max, stejně jako spřízněný focus III, už nereziví. Zpočátku výroby se mu však odlepovaly okrasné lišty, což je další pro značku typická nectnost.

Provedení grand je vybaveno bočními posuvnými dveřmi. Řada majitelů si stěžuje na jejich rachtání. Většinou stačí dveře správně seřídit a promazat. Některé vozy se však s problémem potýkaly opakovaně i po servisním zásahu.

Pravidelné problémy byly s bezklíčkovým startováním, u kterého docházelo k zatékání vody do mechanizmu kliky. Velmi rychle se také vybíjí knoflíková baterie v klíčku.

Všechny vozy jsou vybaveny systémem sledování tlaku v pneumatikách. Ten prodraží každou výměnu kol, zároveň u ojetiny možná bude nutné vyměnit jednotky v kolech. Ford je nabízí za velmi solidních 700 Kč/kus. Proti minulé generaci galaxy, která se systémem přišla, je to asi třetina ceny!

Skvělou zprávou je, že C-Max jinak většinou funguje zcela spolehlivě. Spíše výjimečně majitelé hlásí problémy s autorádii. Většinou ale stačí přehrát jeho software.

Nejmenším motorem v nabídce byl přeplňovaný tříválec 1.0 EcoBoost. Výkonem se bude hodit především na kratší cesty, důležité ale je, že po stránce spolehlivosti zatím nemá problémů. Snad jen výjimečně u něj docházelo k únikům chladicí kapaliny kolem krytu rozvodů nebo vodní pumpy. Obojí výrobce v průběhu výroby upravoval. I rozvody s řemenem v olejové lázni se zatím zdají zcela spolehlivé. Problémy zatím nejsou hlášeny ani s řídce se vyskytující nepřeplňovanou jednotkou 1.6 Ti-VCT. Perfektním společníkem je také motor 1.6 EcoBoost, který je tichý, pružný i úsporný. Existují kusy, které bez nejmenšího zaváhání zdolaly přes 300 tisíc km. Bohužel se však u prvních ročníků objevily i případy, kdy motoru z důvodu zakarbonování praskly písty.

Diesely se v nabídce c-maxu objevily tři. Při uvedení jimi byly jednotky 1.6 TDCi a 2.0 TDCi ze společného vývoje s PSA. Dvoulitr patřil vždy mezi nejspolehlivější zástupce kategorie, šestnáctistovka už se v emisní třídě Euro 5 také neřadí do kategorie „nikdy nebrat“. Při kvalitním olejovém servisu dnes výrazněji nevybočuje z řady, alespoň při rozumných nájezdech. Při těch vyšších už je nutné, stejně jako u jiných vznětových motorů, kalkulovat s případnou nutností výměny vstřikovačů, turbodmychadla, nebo ventilu zpětné recirkulace spalin. Vše, včetně standardně dodávaného filtru pevných částic (18 tisíc Kč), ale stojí relativně rozumné sumy.

Z počátku výroby výrobce trápily úniky maziva z převodovky, ale i zadrhávající mechanizmus spojky. Dnes už je to většinou bez problémů. Zážehové motory si vystačí s pevným setrvačníkem, diesely mají vždy dvouhmotový. Jeho výměna ale u Fordu patří k nejlevnějším. Třeba na nejrozšířenější naftovou šestnáctistovku jej pořídíte včetně spojkové sady do patnácti tisíc korun.

Vůz využívá víceprvkové zadní nápravy. U kusů s běžnými nájezdy s ní většinou nebývají problémy. U hodně ojetých vozidel však budou náklady vyšší. Většina silentbloků i ramen je však dostupná i v druhovýrobě za relativně přístupné ceny. To samé platí o předním zavěšení.