Citroënů C3 s malými nájezdy najdete po bazarech dost. Důvod, proč si v tomto případě nepřiplatit pár desítek tisíc za nový vůz, vidíme v již nenabízeném motoru.
Kapitoly článku:
Radosti |
Starosti |
Komfortní odpružení
Proti předchůdci prostornější
Nízká spotřeba i provozní náklady
Osvědčené motory 1.1/1.4i a 1.4 HDi
Dobrý výhled
Už v základu solidní výbava
Kvalitní protikorozní ochrana |
Pouze 5° převodovka s průměrnou kvalitou
Krátké přední sedáky
Na nerovnostech odskakování zádi do strany
Horší dávkování brzd
Nešlo objednat vyhřívání sedadel
|
Druhý Citroën C3 přišel v roce 2009 do zlé doby. Silueta připomínající 2CV už ztratila část kouzla, byla tu výrazná fiesta i kanibalové z vlastní rodiny. Z oslabené pozice na trhu však povstala bazarová výhoda.
Co je klíčové
- Vyhněte se robotizovaným převodovkám, nebodují komfortem, ani životností
- Neberte verzi se systémem stop-start
- Některé motory trpí zvýšenou tvorbou karbonu
- Všechny auta mají čtyři airbagy, většina i klimatizaci
- Rozmyslete si, jestli na vás není design příliš ženský
Jakási módnost C3 pominula ještě za života předchůdce. Takže kdo měl na dražší (a problémovější) techniku a hodlal zůstat na čtyřech metrech, koupil rovnou stylovku DS3. S C3 má společný základ, ale díky tvrdšímu podvozku a výše posazené nabídce motorů i výbav se liší jízdně i servisně, proto je zde nechceme spojovat.
C3 se prodávalo hlavně v levnějších verzích coby „ženské“ městské auto, obvykle se spolehlivým benzinovým osmiventilem nebo neméně dobrým dieselem 1.4 HDI. Sečteno s výbornou protikorozní ochranou, zlepšenou prostorností a sedmiletým vychytáváním much u předchůdce, z nějž i „dvojka“ stále vychází, se ojeté C3 jeví jako zajímavý nápad. Už kvůli jednomu z nejkomfortnějších podvozků v segmentu.
Pro test jsme si v AAA Auto zapůjčili pětiletý kousek s benzinovou čtrnáctistovkou a pouhými třiceti tisíci kilometrů s cenou 190 000 Kč.