Test ojetého Hyundai Coupe: dobrý a dostupný

Žádné jihokorejské plácnutí do vody, ale propracovaný sportovní vůz pro každodenní ježdění?
Seznam kapitol
  1. Úvod, Typický profil, Vyvážený a svérázný vzhled
  2. Zkoušený vůz, Uvnitř
  3. Za volantem, Nový motor, osvědčený podvozek
  4. Na silnici, Závěr
  5. Stručné technické údaje, Naměřené hodnoty
  6. Kompletní fotogalerie

Dvoudveřový Hyundai s prostým názvem Coupe má nač navazovat. Tradici dvoudvéřových, lehkých a cenově dostupných kupé zahájil typ Scoupe v roce 1989, který vycházel z tehdejšího modelu Pony. Znamenal obchodní úspěch po celém světě, protože světové automobilky mu do cesty nestavěly mnoho konkurentů.

V roce 1996 přišla další, výrazně zaoblená generace, jež stanula na podvozku větší Lantry, a její jméno se z krkolomného Scoupe změnilo na jednoduché Coupe. Tehdejší model byl oproti svému předchůdci výrazně zaoblený a některé jeho rysy včetně zvedající se linie horní hrany zadních blatníků můžeme pozorovat i na současné generaci. Od té chvíle si model Coupe začal tříbit charakter, o čtyři roky později přišel facelift s rozevlátou přídí s desítkou samostatných světelných zdrojů, jemuž se dnes někdy přezdívá „plastelína“. Modernizace typu Coupe kráčely ruku v ruce s trendy u ostatních modelů značky a již krátce po „plastelíně“ zde bylo výrazně modernizované kupé s ostřejšími a nadčasovějšími rysy, přibližující jej ostatním dobovým produktům značky Hyundai.

Coupe z této generace prošlo naším testem. Mezi jeho nejvýznamnější novinky ale patří dvoulitrový čtyřválec s variabilním časováním ventilů CVVT, který se pod kapotou zabydlel v půli roku 2003. Ve faceliftovaném provedení z loňska se Coupe vyrábí dodnes, ačkoli vše nasvědčuje tomu, že letošní rok pro něj bude rokem posledním.   

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
 
Typický profil

Hyundai Coupé si v testované generaci zachovalo své specifické proporce a linie, v nichž bychom jen ztěží hledali inspiraci jinými vozy, vyjma těch ze stáje Hyundai. Křivky karosérie se narovnaly a zjednodušily, vysoká a dále stoupající spodní hrana bočního zasklení však zůstala zachována. To se týká také hranatější přídě s velkými sdruženými světlomety, tvarovanými možná trochu ve stylu Toyoty Supry, která však působí nadčasověji. Reflektory jsou kryty čirým plastem, po stranách mají rozměrné, čistě oranžové blinkry a oddělené zdroje pro potkávací a dálková světla. Nevyznačují se sice účinností, ale ty potkávací díky projektorové technice produkují dobře rozložené a jasně ohraničené světlo.

Přední převis je v rámci tradice a optimální trakce vpředu uloženého motoru dlouhý. Kapota mezi velkými světlomety sestupuje hlubokými prolisy k úzké, zdvojené štěrbině, ale hlavní otvory pro přívod vzduchu k chladičům jsou v předním spoileru. Tam po stranách ve svém mohutném žebrování hostí i kulaté mlhovky. Kapota se zdvihá na plynových vzpěrách. S ostrými rysy karosérie celkem ladí velká zpětná zrcátka, která však dle našeho názoru působí příliš nemotorně. Náznaky „lízátka“ po stranách spoileru se opticky přenáší do tvarování prahů.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
   
Vyvážený a svérázný vzhled

Rozměrné plochy boků jsou oživeny vkusně zakomponovanými „žábrami“ za předními koly, které jsou však díky svému zaslepení bohužel pouze optickým prvkem. Okna ve dveřích jsou bezrámová a po svém spuštění podporují vzezření vozu coby „dospělého sporťáku“. Zadní blatníky jsou rozšířeny snad až příliš a kola jsou v nich poněkud zapuštěna. Zadní sdružená světla jsou koncipována podobně jako u jiných vozů Hyundai z té doby, mlhovky jsou opět vyčleněny do nárazníku. Jeho spodní část svými příčkami navazuje na přední spoiler a po stranách z ní vystupují dvě mohutné a působivé koncovky zdvojené výfukové soustavy.

Také celá záď působí velmi vyváženým a dynamickým dojmem. Pod decentním spoilerem je integrováno třetí brzdové světlo. V levém zadním blatníku se nachází víčko palvové nádrže, jež se odjišťuje zevnitř a na pohled působí jako „rychlouzávěr“ včetně skutečných imbusů.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Následující kapitola
Hyundai i20 1.248
Rok výroby: 2012
Stav: 8 218 km
Cena: 116 000 Kč
Hyundai i20 1.12
Rok výroby: 2014
Stav: 105 271 km
Cena: 130 000 Kč
Hyundai i30 1.396
Rok výroby: 2013
Stav: 75 107 km
Cena: 185 000 Kč
Test hybridní Kia Niro 1.6 GDI HEV (6DCT): Sympatický mezičlánek

Test hybridu Kia Niro

Alternativní pohonné jednotky se pomalu stávají součástí českého trhu. Na ten už v závěru minulého roku dorazila Kia Niro, coíž je crossover s hybridním hnacím ústrojím. Co všechno umí a jak si vedla během našeho testu?

18.  1.  2017 | Stanislav Kolman | 75 příspěvků
Neopouštěj staré známé pro nové. Srovnání Hondy HR-V a Jazz

Neopouštěj staré známé pro nové. Srovnání Hondy HR-V a Jazz

Tvary karosérie nového crossoveru Honda HR-V jsou nepochybně pro velkou část lidí mnohem přitažlivější než v případě klasického městského hatchbacku. Jenže, design není vše....

8.  1.  2017 | Stanislav Kolman, Radek Pecák | 6 příspěvků
Mapovali jsme práci Autotýmu při shánění ojetiny. Jak jsme dopadli?

Test kvality práce Autotýmu

Spolupracovník redakce se pokoušel koupit ojeté SUV Ford Kuga v tuzemských autobazarech. Aby se "nespálil", zaplatil si pomoc expertů společnosti Autotým.

3.  1.  2017 | Jiří Vojáček | 39 příspěvků