Test ojetého Citroënu C5: trochu jiné auto

Kapitoly článku:

• Je nač navazovat, Originální vzhledem, Originální podvozkem
• Nabízené varianty, Zkoušený vůz, Uvnitř
• Nečekaná praktičnost, Za volantem, Multiplex: radost i starost
• Hydractive III v praxi, Na silnici, Spolehlivost a bezpečnost
• A vystupujeme, Stručné technické údaje, Naměřené hodnoty
• Kompletní fotogalerie

---

Je nač navazovat

Když André Citroën v půli roku 1935 představil svůj model Traction Avant se samonosnou karosérií a pohonem předních kol, vzbudil vlnu nadšení po celém světě. Když se však přesně dvacet let nato na pařížském autosalonu zjevil vůz Citroën DS, zapůsobil jak zjevení z jiného světa. Proudnicová karosérie ukrývala velmi nekonvenční techniku, která vůz neoficiálně pasovala na nejmodernější auto své doby. Pérování poprvé zajišťoval vysokotlaký hydraulicko pneumatický systém, který dodával energii i posilovačům řízení a brzd s dvouokruhovým vedením a kotouči na všech kolech. Citroën DS si zamilovali státníci, obchodníci, snobové i běžní občané. Jezdila v něm i Brigitte Bardotová a francouzský prezident Charles de Gaulle v něm bez úhony přežil dva atentáty. Pouhou hodinu po jeho odhalení na autosalonu již leželo zástupcům značky na stole 700 závazných objednávek a na konci dne jich bylo již 12 000! Model DS zájem vzbudil už svým vzhledem: důsledně aerodynamická karosérie měla velmi nízkou stavbu, blinkry se nacházely ve sloupcích C, kapota sahala takřka k zemi a na voze chyběly maska chladiče či rámy dveřních skel. Model DS prošel během svého života dlouhou řadou faceliftů a úprav. Vyobrazená verze DS 23 Pallas se představila v roce 1964 a zaujala místo mezi standardním modelem DS a luxusním provedením Prestige. K dostání přitom bylo též levné provedení ID bez vzduchokapalinového systému.

  

Roku 1989 byl uveden velký model XM, který přinesl novou generaci vzduchokapalinového pérování s názvem Hydractive. V roce 1993 se představil menší vůz Citroën Xantia, který na někdejší „dé-eso“ svým pojetím navázal a uvedl vylepšený systém Hydractive II. Xantia se stala přímým nástupcem modelu BX, který vynikal, stejně jako ostatní Citroëny osmdesátých let, nepřesvědčivou spolehlivostí. Záhy se ale ukázalo, že Xantia způsobila v této tradici zvrat a z časovým odstupem můžeme říci, že co do spolehlivosti patří k lehkému nadprůměru, což je na tak technicky komplikovaný vůz výborný výsledek.

Originální vzhledem

Citroën C5 se představil na pařížském autosalonu v roce 2000 s třetí generací systému Hydractive (ovládanou již elektronicky tlačítky místo páky u Xantie) a podobně jako jeho předchůdci se postaral o rozruch. Velikostí byl blíže typu XM, než Xantii. Střední třídě, do níž zejména svojí délkou 4 618 mm mířil, se vymykal velkorysým vnitřním prostorem a výše uloženými sedadly. Půdorys auta je takřka přísně obdélníkový (i díky hranatým nárazníkům) a už samotný vzhled vzbudil poněkud rozporuplné reakce. Každopádně mu nelze upřít dynamický a originální vzhled.

  

Při pohledu z profilu vyniká zakulacená kapota sestupující v oblouku kolem horizontálně rozdělené masky mezi sdružené reflektory tvarované na způsob faceliftované Xsary. Ty se vyznačují dobrou svítivostí a slušným rozložením paprsků a pod čirými kryty obsahují také mlhovky, integrované v parabole dálkových světel (toto důmyslné a jednoduché řešení používaly také některé z pozdějších Tater 613). Na hliníkovou kapotu navazuje rozměrné čelní okno, jež svírá s podélnou osou auta jen o málo tupější úhel, zatímco hrany předních blatníků přechází takřka plynulým obloukem přes střechu až po ostře ukončenou záď. Ta kontrastuje se zbytkem auta a její zadní čelo je dokonce mírně negativně skloněné.

Originální podvozkem

Zatímco v dávných dobách pružení náprav zajišťovala listová péra, nepraktická svými rozměry, omezeným zdvihem i minimální možností regulovat progresivnost jejich účinku, od čtyřicátých let až do dneška se stávají normou vinuté pružiny a ve výjimečných případech třeba i zkrutné tyče. S pérováním vzduchem laboruje řada automobilek, dnes zejména u těch nejdražších vozů, ale vzduchokapalinové pružení je jistě doménou právě značky Citroën. Ta má s jeho vývojem nejbohatější zkušenosti, a proto mohla v době náběhu modelu C5 nabídnout na tento systém záruku 200 000 km, nebo pět let. Přední kola jsou zavěšena na trojúhelníkových spodních ramenech a vzpěrách McPherson, zadní náprava je kliková s vlečenými rameny. Takže nejdůležitější odlišností oproti běžné praxi jsou zde právě pružicí jednotky.

 

Systém Hydractive III byl nabízen ve dvou provedeních, standardním (tím byl osazen i zkoušený vůz) a jako Hydractive III Plus, jenž poskytuje navíc možnost manuální i automatické regulace tuhosti odpružení a proměnnou charakteristiku tlumení v závislosti na stylu jízdy a povaze vozovky. Ten byl standardní výbavou Citroënu C5 s výjimkou verzí 1,8i 16V a 2,0 HDi. V pravé přední části motorového prostoru se nad řídicí jednotkou celého systému nachází zásobník kapaliny, odkud jsou zásobovány tlakové jednotky u každého kola. Vzadu jsou celé jednotky situovány takřka vodorovně, z čehož těží prostor pro zavazadla. Každá z náprav je navíc vybavena dalším tlakovým zásobníkem pro regulaci světlosti a tuhosti tlumení a elektronickým čidlem polohy. K tomu, jak se systém Hydractive III projevuje v praxi, se dostaneme v jedné z dalších kapitol.