Kapitoly článku:
Spolehlivý tahoun
Pod kapotou pracoval motor od Renaultu, dvoulitrový turbodiesel. Měl papírově nepříliš vysoký výkon 110 kW, ale ve skutečnosti plně postačoval. Projevoval se hodně zklidněným chodem a byl dobře odhlučněný. (V poměrně chudé nabídce motorů pro X-Trail u nás už byl jen silnější turbodiesel o výkonu 127 kW.)
Na jeho spolupráci s novou automatickou šestistupňovou převodovkou (manuální v kombinaci se slabším motorem nebyla k dispozici) jsem si nemohl stěžovat. Řazení probíhalo hladce, plynule. Ovšem jen do chvíle, než jsem prudce přidal. Tehdy se převodovka ocitla v netušených rozpacích. Nějakou chvíli trvalo, než jsem se dočkal její reakce. Při nižších rychlostech, třeba když jsem projížděl vesnicemi, automat podřazoval, „neudržel“ pětku. Šestku řadil při osmdesátce.
Motor působil vcelku ospalým dojmem, probíral se těsně po dvěma tisící otáček, jeho dálniční maximum se pohybovalo kolem 2300 otáček. Oceňoval jsem na něm sílu a také slušnou spotřebu.
Výrobce udával kombinovanou spotřebu 7,1 litru na 100 kilometrů, kolega s ním jezdil zhruba za 7,8 l, moje spotřeba se ustálila na 8,3l. Ale to proto, že jsem poměrně těžký vůz (1645 kg) s pohonem všech kol pranic nešetřil.
Chtěl jsem si totiž potvrdit postřeh několika novinářů, kteří tvrdili, že se X-Trail při rychlém projíždění zatáček na silnici výrazně naklání. Byl to nesmysl, říkám rovnou. X-Trail se samozřejmě nakláněl, ale nebylo to nijak dramatické. Jedinkrát jsem s ním neměl na okresní silnici plné vraceček svíravý pocit u žaludku.
Rozvážně na silnici, odvážně v terénu
Je obecně známo, že vozy SUV si moc lidí na cesty do terénu nepořizuje (spíše jen aby se předvedli před ostatními). Ale ti, kdo tak činí, by si měli všimnout právě X-Trailu. Ač působil na první pohled neohrabaně, opak byl pravdou. Když jsem se s ním šplhal lesní cestou vzhůru do pořádného krpálu přes drobné pařezy a spadané větve, nebo přejížděl terénní muldy, nestačil jsem zírat, jak se s tou náloží vypořádal.
Samozřejmě měl své limity oproti čistokrevným teréňákům, jedním byla třeba světlá výška 20 cm. Ta nedovolovala příliš skotačení na kamenech. Na polních cestách jsem musel volit stopu pozorně, pokud jsem nechtěl něco urvat z podvozku.
Na druhou stranu ale měl X-Trail velké nájezdové úhly a možnost pohonu všech čtyř kol. S touto kombinací jsem se cítil v pohodlném koženém sedadle s tužší výplní a s elektrickým vyhříváním jako král.
Kruhovým ovladačem jsem si mohl vybrat jeden ze tří režimů – vedle předkolky a čtyřkolky tu byl i režim Auto. Záleželo jen na terénu a počasí, který jsem zvolil. Testovaný vůz byl také vybavený asistencí Advanced Hill Descent Control, ta umožňovala nastavit rychlost v rozmezí od 4 do 15 km/h pro řízené sjíždění kopců.
V terénu to auto opravdu nemělo chybu, bylo silně návykové. Přistihl jsem se, že ho tlačím do stále extrémnějších situací. (Ještě že jsem ho musel vrátit, kdoví jak by to dopadlo.) Na silnici to však už taková paráda nebyla. Cítil jsem se v něm trochu jako v bitevníku. To, co mi vyhovovalo v nesjízdných terénech, na silnici až tak nefungovalo. Vznášel jsem se vysoko nad vozovkou (tedy alespoň jsem si tak připadal), přede mnou masivní kapota, přes kterou jsem hleděl do dálky, vlevo z ní vykukovala směrovka…
Vůz byl v zatáčkách mírně nedotáčivý, stopu ale držel suverénně. Řízení bylo lehké, pohodové. Stejně tak i celý projev vozu. Byl měkce odpružený, žádný tvrďák. Městem doslova proplouval, díry překonával zhoupnutím, zabrat mu daly až pořádné příčné výmoly. Po týdnu jsem si uvědomil jedno - to auto je vlastně univerzál, uspokojí jak otužilé milovníky dobrodružství tak i řidiče milující komfort.
A jak se chovalo ve vyšších rychlostech? Do 140 km/h nebyl žádný problém, na dálnici jsem s ostatními držel zlehka krok (ovšem za cenu zvýšené spotřeby přes 10l). Při rychlosti 165 km/h to už byl ale hučák. V tu chvíli jsem mohl zapomenout na pohodovou klidnou jízdu s dobře odhlučněným motorem, krabice si vybírala svoji daň.
Na závěr bych zmínil ještě jednu nespornou výhodu vozu, skvělé manévrovací schopnosti. Měl velký rejd, což jsem si uvědomil hlavně v lese, kde jsem se v jednu chvíli tak trochu „zapletl“ mezi stromy.
Vražedná cena
Pokud bych se měl ohlédnout za těmi několika dny za volantem X-Trailu, musím znovu zdůraznit, že výrazně omládl. Změny byly patrné. Škoda jen, že se také nestalo něco s cenou, ta byla opravdu vysoká a vůz potápěla. Vrcholná verze LE Platinum, kterou jsme testovali, stála i při současné akční slevě (platí do do konce června) přes 900 tisíc korun.
Sice nabídla opravdu bohatou výbavu (například navigační a hudební server s pevným diskem, barevná 7" dotyková obrazovka s navigací, zadní parkovací kamera, audiosystém BOSE, přehrávání hudby prostřednictvím Bluetooth, vyhřívaná kožená sedadla vpředu i vzadu, 18palcová kola, střešní nosič s integrovanými dálkovými světlomety), ale přesto jsem si musel stále znovu klást otázku, zdali to pánové z Nissanu nepřehnali. A odpověď mi vycházela vždy stejná.
K největším kladům vozu bych zařadil jednoznačně jízdní vlastnosti v terénu, jízdní komfort, spotřebu, souhru motoru s převodovkou a praktický zavazadelník.
Co mne naopak nepotěšilo, když nebudu znovu opakovat cenu, pak to byl výhled z vozu dozadu.
