Kapitoly článku:
Agilní třináctistovka umí odpočívat, řazení je jen průměrné
Pohon našeho Coltu obstarávala silnější ze dvou motorizací dodávaných pro pětidveřové provedení čili zážehová jednotka o trochu netradičním obejmu 1 332 cm3, které se však bezpečně vejdou do nižší sazby povinného ručení.
Jedná se o motor, kterým je malé Mitsubishi osazováno už od uvedení současné generace v roce 2004 vzniknuvší z tehdejší těsné kooperace s koncernem Daimler Chrysler, a nepřekvapí tak, že se s ním můžete setkat i u dnes již nevyráběného Smartu ForFour. Tyto agregáty se ostatně stále montují v Německu. Že nejde o žádné zpátečnické ústrojí potvrzuje systém proměnného časování ventilů značený Mivec, čtyřventilová technika i celohliníková konstrukce. Také výkon 70 kW dodávaný hnacím předním kolům při šesti tisících otáčkách se při velmi příznivé pohotovostní hmotnosti auta (975 kg) jeví jako zcela dostačující.
Charakter motoru je opravdu velmi příjemný a při testovacích jízdách jsem si v duchu říkal, že takhle nějak by měla hnací jednotka malého auta ideálně vypadat. Přifouknutá třináctistovka odspodu samozřejmě nedovolí kdovíjaké vylomeniny, ale už od 1 500 otáček máte k dispozici dostatek výkonu i pro jízdu na vyšší rychlostní stupně, což je příhodný parametr pro velmi ekonomické řazení a pružný pohyb v městské aglomeraci. Jak přišlapujete akcelerátor, výkon pozvolna graduje a nad 3 500 už máte k dispozici velice slušnou porci dynamiky. Přidržíte-li příhodným řazením střelku nad 4 000, Colt umí jet i opravdu rychle a plynulá gradace výkonu pokračuje až do udávaného maxima v šesti tisících, po kterých nastává rychlý úpadek. Zvukový projev je zpočátku komfortně utlumený, aby ve vyšších otáčkách vyloudil sportovně obhroublý baryton.
Tou největší zajímavostí byla bezesporu aplikace komplexu úsporných technologií ClearTec, mající za úkol uspořit nějakou tu desetinku litru z pohonných hmot. Tuto položku příplatkové výbavy (á 7 000,- Kč) za normálních okolností bezpečně poznáte podle projevu módního systému automatického vypínání a startování motoru Stop&Go. Prvotní zdání, že zařízení i přes zářící kontrolku AS&G zřejmě správně nefunguje, vzalo za své ve chvíli, kdy jsem dychtiv informací nahlédl do chytré příručky, abych zde shledal, že jednou z podmínek vypínání zapalování je teplota alespoň tři stupně nad nulou. Jistě tedy uznáte, že v zimních měsících je uplatnění této funkce značně omezené. O zkušenosti jsem vás však nechtěl ochudit a zamířil jsem proto s autem do asi pátého suterénu garáží nejmenovaného obchodního domu, kde teplota jakž tak atakovala požadovanou hranici. Nemáte-li zrovna nastaven spínač na ofuk předního okna, motor při zastavení a vyřazení bez reptání vypne. Startování iniciované po vyšlápnutí spojky už bylo vlivem použití jednoduchého startéru krapet méně akční, než by si situace někdy žádala a než jsem zažil u některých dražších aut. Systém lze každopádně tlačítkem kdykoliv deaktivovat.
Dalším prostředkem, který by měl dopomoci k úsporám je delší stálý převod, který může být při správném využívání mnohem větším pomocníkem při spoření než Stop&Go. Nejlépe to poznáte při dálniční rychlosti, kdy Colt při zařazené pětce točí ve sto třiceti dnes téměř nevídaných 3 400 otáček a při maximálních 180 km/h ručička nepřeleze 4 500. Mezi těmito dvěma kótami není kupodivu nějak závratný rozdíl ani ve spotřebě. Při zákonném maximu si motor řekne v průměru o 7,7 litru benzínu, ale i stabilizovaných stoosmdesát neznamená více než deset litrů. Dlouhé převody samozřejmě hrají nejvíce do noty chalupářům nebo obyvatelům menších měst neboť při stovce zhusta praktikované na okreskách, jsou otáčky opravdu nízké, z čehož rezultuje velmi pěkný průměr okolo pěti litrů. Ve městě záleží více než jinde na vaší předvídavosti, chování k pedálu plynu a citlivém řazení. Podle toho pak lze oscilovat mezi 7,0 - 8,5 litry.
Když už jsme u samotného řazení, musím konstatovat, že dráhy šaltpáky manuálního pětikvaltu by mohly být o chlup přesnější a touha po změně jednotlivých stupňů bývá místy znesnadňována menším odporem.
Na suché silnici s přehledem, na sněhu žádná sláva
Jak už jsem zmínil, aktuální Colt je blízkým příbuzným někdejšího Smartu ForFour, se kterým sdílí více než polovinu dílů, což se přirozeně týká i podvozkových skupin. S faceliftem zevnějšku přišla i snaha o optimalizaci do té doby mírně rozpačitého chování na silnici, která se podle všeho ubírala správným směrem.
Naladění odpružení je nyní sice spíše tvrdší, s nerovnostmi českých vozovek se ale vyrovnává zdatně. Současně se vylepšila jízdní jistota, jen je zapotřebí si zvyknout na vyšší posez, který vás zpočátku může psychologicky odrazovat od rychlejšího nájezdu do zatáčky. Třetím zásadnějším prostředkem ClearTecu k úspoře pohonných hmot by mělo být použití pneumatik s nižším valivým odporem. V našem případě šlo o zimní gumy s rozměrem 185/55 R15 81T a musím bohužel konstatovat, že jejich užití do jisté míry ovlivnilo i naše zkušenosti s jízdními vlastnostmi Mitsu. Ty byly na poměry zimních pneumatik paradoxně dosti nejisté na sněhovém podkladu, kde si zejména záď automobilu žila vlastním životem a ani trakce předních kol nebyla při absenci protiprokluzu nejlepší. Brzdění bylo díky (nebo navzdory, jak chcete) arzenálu zpomalovacích asistentů (ABS, EBD, EBA) vcelku jisté i účinné, k čemuž přispívalo čitelné ovládání brzdového pedálu.
Pocitu jisté směrové rozevlátosti jsem se nezbavil ani na mokré vozovce, ale je možné, že tento vjem může souviset se zmiňovanou vyšší pozicí řidiče za volantem. Na dálnici se auto chovalo vcelku klidně, jen v otevřené krajině šlo zřetelněji pocítit vyšší citlivost na boční vítr danou vyšší stavbou karoserie. Ta kupodivu nějak zvlášť neovlivnila úroveň aerodynamického hluku pronikajícího do prostoru pro cestující. Řízení není moc strmé a elektrický posilovač se někdy snaží až moc, ale u předpokládaného užití hbitého vozíku ve městě a přilehlých oblastech to až tak nevadí zvláště, když jeho přesnost je na slušné úrovni.