Kapitoly článku:
Nové mini je hravé (nebo alespoň chce být)
Někdy mám pocit, že se automobilky zaměřují na skoro nesmyslné věci, jako kdyby už byla auta samotná dokonalá. Mini je toho menším důkazem. Tohle auto má být hravé a zřejmě chce oslovit mladé lidi. Čím tak činí?
Třeba barevnými diodami umístěnými na prstenci kolem středového displeje. Svítí zeleně, žlutě nebo červeně, umí i bílou a modrou. Ale vážně. Tento systém má vícero funkcí. Předně se zbarví podle toho, co vyberete za režim jízdy. V režimu Green pak zelená barva postupně ubývá podle toho, jak jedete ekologicky. Jakmile se rozjedete na více než 130 km/h, zelená zhasne, protože pro eko-jízdu bere 130 km/h Mini jako maximum.
Prstenec uprostřed palubní desky svítí různými barvami. Na první pohled jde o velmi efektní záležitost, kterou po nějaké době rádi deaktivujete.
Když motor vypne systém start/stop, respektive když ho znovu nastartuje, zelená obkrouží celý prstenec. V případech, kdy nastavujete teplotu, se vám prstenec změní na modro-červený s bílou částí umístěnou podle toho, jakou vybíráte teplotu. A abychom byli úplní, přidejme funkci parkovacího asistenta, kdy se tahle věc zbarví podle vzdálenosti od překážky. Pro gurmány je zde ale také možnost nechat si zobrazit něco jako otáčkoměr.
Jsem si jistý, že každý zákazník na takové diody kouká s úžasem, minimálně ti mladší, ale z pohledu obyčejného řidiče vás to brzy začne štvát. Věc to je přeci jen velká a běhající barvy prostě odvádí pozornost. Na druhou stranu se všechen tento s prominutím cirkus dá deaktivovat. Buď tak, že svítí konstantně jedna barva, nebo jednoduše nesvítí nic. Naštěstí.
Další důkaz snahy o hravost je multimediální systém sám. „Maximální motokárový pocit“, zobrazené raketky, auto se slunečními brýlemi, ryba měnící svůj výraz podle toho, jak jedete šetrně vůči životnímu prostředí... Jen si trochu říkám, jestli to s tou hravostí není už přehnané. Viz. například ony zmiňované stínítka nalepená na oknech včetně toho zadního.
Mini chce být zábavné, takže na vás čeká „motokárový pocit“, nebo (pokud si to budete přát) šachovnicí zakrytá všechna zadní okna. Páčkové přepínače jsou ale moc pěkným detailem. Především ten na startování motoru.
Jsou ale i detaily z kategorie „hravé“, které budete kvitovat s povděkem. Třeba místo obvyklého startovacího tlačítka velký páčkový přepínač pro startování motoru. Samozřejmě je podsvícen červeně a ona červená před nastartováním pulzuje. Mimochodem je úplně jedno, zda při startování nebo vypínání dáte tuhle páčku nahoru nebo dolu.
Kdo má rád různé blbůstky, ten nechť vezme showroom Mini útokem hned při první příležitosti. Pragmatičtěji smýšlející zákazníci ale z věcí typu „maximální motokárový pocit“ dva metry vysoko skákat nebudou.
Tříválcová patnáctistovka je výborný motor. Předně těžko poznáte, že jde o tříválec, k tomu si přidejte také slušnou dynamiku (7,9 s na stovku) a velmi nízkou spotřebu.
Je tiché a úsporné
Tohle je opravdu silná stránka nového Mini. Jak nad tím tak přemýšlím, na tomto autě je ze všeho nejvíce „mini“ motor. Základní verze One i testovaný Cooper mají pod kapotou tříválec. První jmenovaný menší dvanáctistovku, testovaný Cooper nabídne objem 1499 ccm. Důležitý fakt číslo jedna: podle zvuku máte jen minimální šanci odhalit absenci jednoho válce. Fakt číslo dva: podle výkonu to také nepoznáte.
Testovaný motor je skvěle odhlučněný a motor samotný se svými parametry také nedává kompaktní velikost příliš najevo. Chybí mu ale trochu charakter. Co se projevu týká, je to typický maloobjemový přeplňovaný benzinový agregát, který slušně jede už od nízkých otáček, nejvíce toho předvede v otáčkách středních a nad šesti tisíci vadne jak týden nezalitá květinka.
Jízda s novým tříválcem je příjemná a především nesmírně tichá. Motor výrazněji uslyšíte až ve vysokých otáčkách. Klidně se vám stane, že jedete po dálnici na čtyřku a vůbec vám to nebude vadit.
Maximum 100 kW (136 k) ale novému Mini vzhledem k pohotovostní hmotnosti pod 1,1 tuny bez problému stačí i na svižnější svezení. Nesmíte pouze čekat, že vám bude běhat mráz po zádech. Zvenku Cooper nezní vůbec špatně, uvnitř nemáte o takovém sportovní projevu ani tušení. Tak skvěle je motor od kabiny izolován.
Jeho druhou silnou stránkou je spotřeba. Podle oficiálních dat se v kombinaci dostanete pod pět litrů a já bych to po testu určitě nevylučoval. Nejčastěji jsem se pohyboval kolem šesti litrů, když jsem jen trochu chtěl, rázem jsem by u pětilitrové hranice. Nejvíc si motor řekl v průběhu okreskového testování, kde spotřeba vzrostla na šestnáct litrů. Aby zase po chvíli normální jízdy rychle spadla na sedm litrů.
Snižovat spotřebu pomáhá také systém start/stop a především pak odstupňování převodovky, která má velmi dlouhé převody. Markantní to je především u dvojky, na kterou dá tohle Mini téměř 120 km/h. Malá hmotnost motoru kombinovaná s dlouhým převody znamená třeba i to, že po podřazení na dvojku, abych brzdil motorem, se nestane prakticky nic. Auto téměř nezpomaluje.
Původní Mini byla britská ikona 60. let. V osmdesátých letech byla výroba originálních Mini ukončena, v roce 1994 se pak značka patřící k Rover Group dostala pod BMW.
V roce 2001 se objevila nová generace v podobě Mini One a sportovních verzí Cooper.
Mini Cooper • Mini Cabrio • Mini Clubman • Mini Countryman