Fotogalerie

Test Mazda 6 CD Combi: komfortní a promyšlená

Jiří Duchoň

30. března 2009 • 0:15

Kapitoly článku:

Za volantem

Palubní deska je spolu se středovou konzolí z velké části obložena stejným materiálem jako dveře. Větší část středové konzole je pak kryta „chromovaným“ plastovým výliskem, příjemným překvapením je, že ani po tolika kilometrech v podstatě nebyla nikde poškrábána. Přístrojový štít je přehledný a dominují mu velké, chromovanými obroučkami rámované stupnice tachometru a otáčkoměru, po stranách doplněné teploměrem chladicí kapaliny a palivoměrem. Ve spodní části tachometru jsou displeje počítadel najetých kilometrů.

Přístrojový štít i všechny ovladače jsou podsvíceny měkkým, nikterak agresivním červeným světlem. Páčky pod volantem, regulátory intenzity podsvitu přístrojů a sklonu světlometů vlevo od něj i tlačítka spouštení oken ve dveřích řidiče jasně odkazují ke starším Mazdám, ale jejich funkčnosti nelze nic vytknout. Lehce sportovní styl karosérie uvnitř opakují kromě rudého podsvistu též kruhové klapky ventilace ve středové rovině palubní desky. Kůží potažený volant má na cestovní vůz příjemně tlustý věnec a přiměřený průměr a dobře padne do ruky. Na svých ramenech nese ovládání rádia (vlevo) a bezchybně a rychle reagujícího tempomatu (vpravo).

Nad středovými výdechy ventilace se nachází praktická krytá přihrádka a pod ní široký displej. Vpravo může zobrazovat vnější teplotu, na svém středu údaje audiosoustavy a vlevo buď hodiny, nebo údaje palubního počítače. Ten se ovládá poněkud neprakticky tlačítkem Info hned vedle tohoto displeje a jeho reakce jsou dosti zdlouhavé, ale zobrazuje plnou škálu praktických informací včetně dojezdu a aktuální a průměrné spotřeby paliva. Níže následují plně integrované rádio s měničem na 6 CD a ovládání účinné a výkonné ventilace. Plynule navazuje popelník se zapalovačem, vedle páky ruční brzdy je krytý prostor se dvěma adaptivními držáky nápojů a vzadu se nachází čalouněná odkládací schránka v místech, kde bychom u vozu této třídy čekali středovou loketní opěrku.

Na silnici

Opravdu zvědavi jsme byli na soužití s vozem, který měl na svém tachometru takřka 200 000 km. Nutno předeslat, že v nás vzbudil důvěru. Motor i při nízkých teplotách naskakoval po prvním nažhavení bez potíží. Za studena při záběru z nižších otáček poněkud klepal, po zahřátí byl však velmi tichý a kultivovaný. Dvoulitr od Mazdy „tahal“ spolehlivě a plynule od 1 500 ot./min., subjektivně podával lepší výkony než jaké udává výrobce. Nakonec se nám podařilo při obsazení dvěma osobami dosáhnout lepší akcelerace, než jakou si výrobce vytknul za cíl.

Spojka byla v bezvadné kondici, řazení však již bylo poněkud „vyšmatlané“ a zvláště jednička a dvojka zaskakovaly s jemným cuknutím, to však nic neměnilo na přesnosti řazení. Motor se dle údajů teploměru rychle zahříval, ale na plný výkon topení jsme si vždy museli počkat delší chvíli. Poměrně dlouhé převody, zvláště u nižších stupňů, nebyly při běžném provozu problémem a celkově byly sladěny velmi dobře.

Podvozek vozu je laděn dosti komfortně, což se projevuje většími náklony v zatáčkách, mohlo se však jednat i o následek horších tlumičů. Nicméně vedení zvolené stopy bylo skutečně příkladné, podobně jako klid, s nímž se přenášel přes nerovnosti. Vůz i na hranici adheze jede jako po kolejích a s obdivuhodnou vehemencí následuje pokyny řidiče, přirozená nedotáčivost je u naftové Mazdy 6 potlačena na minimum. Ani na špatné vozovce v zatáčce neměla kola tendenci odskakovat a vůz nevyžadoval korekce volantem. Posilovač řízení je sice opatřen regulací účinku v závislosti na rychlosti, ale při parkování se nám zdál málo účinný a při vyšších rychlostech byl naopak účinný až příliš. Brzdy jsme vzhledem k jejich stavu raději nehodnotili, ale jejich účinek jsme považovali jako přiměřený. Řízení ani závěsy kol nejevily známky vůlí.

Vystupujeme

Naše týdenní soužití s Mazdou 6 jsme završili doporučujícím verdiktem. I přes nemalý počet najetých kilometrů se jedná o slušně vybavené, prostorné a komfortní auto s variabilním vnitřním prostorem. Co se spotřeby paliva týče, během celého testu jsme najeli bezmála 1 000 kilometrů v rozmanitých podmínkách, přičemž jsme spotřebovali v průměru 6,8 l nafty na 100 km. Na dálnici při trvalé jízdě okolo 130 km/h jsme se bez potíží dostali pod 5 l/100 km, na okreskách jsme se drželi obdobně a ve městě spotřeba jen málokdy překročila hranici 7 l/100 km, což hodnotíme jako velmi pěkné výsledky. Požadovanou cenu považujeme za adekvátní.

Otázkou je, zda zákazníkovi stojí zato jít do auta s takovou porcí najetých kilometrů, ale my jsme na zkoušeném voze žádné výraznější nedostatky, které by hrozily brzkými investicemi, neobjevili.