Kapitoly článku:
Místo skoro pro cokoli a kohokoli
Ten správný posez si v „M2“ najde snadno většina řidičů.Volant sice nejde seřídit podélně, sedadlo řidiče je ale naštěstí dostatečně flexibilní. Jinak vás nic netlačí, na všechno podstatné dosáhnete a také dobře vidíte. Přední sloupky nejsou bůhvíjak útlé, ale díky nízko se svažující hraně bočního okna je do strany radost pohledět. To se týká i vnějších zpětných zrcátek, která ač z venku nenápadná, nabízejí překvapivě rozměrný obraz dění za tímto ropným žihadlem. Při sledování horních semaforů potřebný průzor bohužel často zatarasí níže umístěné vnitřní zpětné zrcátko a za ním na sklo přilepený senzor automatických stěračů. Výhled vzad je přiměřený, pokud zrovna nejsou v pohotovosti zadní hlavové opěrky. Každopádně parkovací asistent by méně jistým zajížděčům při parkování jistě přišel vhod a v nejvyšší výbavě bych jej právem očekával. Potěší bezklíčové startování, i když v případě vybití baterie ovladače je po menší úpravě spínací skříňky možné klíček do zapalování zasunout a nastartovat hezky po staru.
Přístrojový štít je dobře čitelný, absentující teploměr chladící kapaliny se snaží nahradit modrá kontrolka, jejíž zhasnutí signalizuje, že teplota již dostoupila potřebné výše. Přístroje svítí ďábelsky červenou barvou, intenzita podsvícení se pohybuje ve vhodně zvolených mezích podle aktuálního nastavení reostatu.
Vhodným předmětem k ukopnutí se jeví páčka otevírání palivové nádrže, která poněkud bezprizorně ční z podlahy nebezpečně vzdálena od prahu dveří. Vysoké cestující bude na zadních sedadlech pravděpodobně dříve tlačit strop, než-li nohy. Na ty je tam místa podezřele hodně, což je umocněno měkkou zadní stranou předních sedadel, kam se dá kolínko basketbalistky zabořit, aniž by přední cestující pocítil nějaké šimrání v zádech. Horší je to se zadními hlavovými opěrkami – pokud nejsou vytažené, opření o ně může na nejbližším výmolu snadno připravit nepříjemný zážitek vaší krční páteři.
Nabídka přihrádek, šuplíčků a schránek je uspokojivá, za zmínku stojí jednak dvouprostorová schrána před spolujezdcem a potom popelník, či soudě dle tvaru spíše popelnice ve středovém panelu mezi sedadly. Ta může být kdykoliv „vyvezena“ a v jejím místě rázem vznikne otvor pro umístění nápoje. Kam tou dobou popelnici schováte už je vaše věc, možná by to šlo do Hondy HR-V, která s touto vychytávkou přišla již před léty. Objem zavazadlového prostoru je 250 litrů, což není nic moc a ani výška nakládací hrany zavilého českého praktika moc nenadchne. Vymlouvat se není možné na plnohodnotné náhradní kolo, protože prostor pod dnem kufru zabírá jen neoblíbená „galuska“ . Ale od prostoru v kufru máme na trhu Dacii Logan MPV, tak jaké pak copak, zvlášť, když si za cenu „dvojky“ GTA můžete pořídit téměř hned dvě.
Mě v dusném počasí spíše těšilo, že klimatizace plnila svojí funkci na jedničku, což bylo velmi záhodno i za deště, kdy se přední sklo opravdu extrémně mlžilo. I přes zmiňované tvrdé oplastování uvnitř nic nelomozí a ruší-li něco pohodu na palubě, pak je to spíše diesel agregát ve vyšších otáčkách nebo hluk od odvalujících se kol.
Naftová alternativa v rodině zážehových sportsmanů
Musím se přiznat, že jsem nikdy nebyl zastáncem vestaveb vznětových motorů do sportovně laděných automobilů a proto jsem i k téhle Mazdě přistupoval s patřičnou mírou nedůvěry a snad i předčasného zatracení. Ale jak zpívá slovenský punkový klasik „Móda už je iná, tak čo narobíš?“.
V mém životním světonázoru mě podpořilo hned první nastartování studeného agregátu, jehož hlasový projev se mi zprvu opravdu nejevil jako výraz sportovního ducha možná nejlepšího malého auta současnosti. Spíše bych jej přirovnal k frenetickému chrchlání Peugeota 205 GRD mého strýce (což je mimochodem vynikající vůz). Nepříjemné na celé zvukové aféře je, že po ohřevu stroje se naftová kakofonie sice celkem uklidní, nicméně při každém přeřazení nahoru stejně vnímám ten líný pád otáček doprovázený slyšitelným „uuufff „.
Tohle prostě k označení GTA vůbec nesedí, přitom by stačilo obalamutit citlivé ucho staromilce lepší izolací motorového prostoru. Zvuk je tedy passé, zkus si chlapče, řekl jsem si, vzít z toho motoru něco pozitivního. Šestnáct ventilů, vstřikování Common-rail, výkon 66 kW/ při 4.000 otáčkách, točivý moment 205 N.m.ve 2.000 nebo udávaná kombinovaná spotřeba 4,2 litru, to jsou na malé auto velmi slušné hodnoty a ve spojení s opěvovaným podvozkem člověk právem očekává nevšední řidičské zážitky. Usedám do kokpitu, abych zjistil jestli to není jen nějaké chvástání.
