Test: Land Rover Freelander II - má stále co nabídnout?

Kapitoly článku:

• Nově a lépe, Volnomyšlenkář podruhé, Poněkud trpká premiéra
• Nabídka verzí, Docela drahá legrace, Na první pohled
• Vzhůru na palubu, Zavazadelník přinejmenším uspokojivý, Za volantem
• Na silnici…, … i mimo ni, A vystupujeme, Technické údaje, Naměřené hodnoty
• Fotogalerie

Na silnici…

Naprostá většina současných vozů třídy „lehkých SUV“ se ve vyšších rychlostech a na delších vzdálenostech vesměs stává i přes reklamní slogany a všeobecné mínění hlučnými a nepohodlnými „kostitřasy“, u nichž po první desítkách kilometrů na dálnici nestíháte korigovat přímý směr jízdy a zároveň zesilovat rádio, jež by přehlušilo projevy vrozeně nepříznivé aerodynamiky karoserie a celkové stavby. U Freelanderu II se toho bát nemusíte.

Freelander II se neztratí v žádné situaci

Univerzálnost tohoto Freelanderu II (zvláště pak v konfrontaci s konstrukčním stářím stávající generace a žalostnými zkušenostmi s jejím předchůdcem) byla pro nás příjemným překvapením. Motor je kultivovaný i při studeném startování (nahazuje se tlačítkem vpravo od volantu, ovšem teprve po zasunutí transpondéru do otvoru pod ním, což celé kouzlo „bezklíčkovosti“ prakticky eliminuje).

Motor je tichý, výkonný a hospodárný

S charakteristikou motoru je velmi dobře sladěna automatická převodovka i její řízení. Nepříjemné zůstává zhruba vteřinu dlouhé zaváhání při prudké akceleraci z místa (je dáno součtem reakční doby řízení motoru a převodovky a „turboefektu“), nicméně kromě vyložených supersportů jsme zatím nejezdili autem, jež by tento neduh uspokojivě a dokonale řešilo.

… i mimo ni

Převodovka řadí velmi plynule, měkce a rychle (dokonce i ve svém pseudomanuálním režimu), nicméně při dynamičtějších změnách polohy plynového pedálu (zvláště v podmínkách městského provozu) se do změn převodů vrhá až příliš ochotně a chvílemi budí dojem jisté nervozity.

Zatímco při prvním rozjetí řidič nabude dojmu poněkud přeposilovaného řízení, záhy tento dojem opadá. Řízení i ve vyšších rychlostech působí dosti lehce, ale překvapivě nabízí za všech okolností adekvátní kontakt s vozovkou. Při dálničních rychlostech pak oceníte skvělou stabilitu vozu v přímém směru, jež je z největší části tvořena kinematikou náprav, jež zároveň úspěšně drží na uzdě reakce celého vozu na poryvy bočního větru.

Land Rover Freelander II v námi zkoušeném provedení vykazoval znamenitou izolaci interiéru od nerovností vozovky. Vůz servilně následuje pokyny řidiče a do nejistoty jej nepřivedou ani sekvence podélných či příčných nerovností. Plně elektronicky řízený podvozek zajišťuje i méně zkušenému řidiči dokonalou ovladatelnost za všech podmínek.

Freelander II osloví hlavně detaily

S ohledem na veskrze suché podmínky provozu panující během našeho testu jsme nebyli schopni adekvátně ohodnotit parametry systému Terrain Response, takže se laskavě spokojte s ujištěním, že se Land Rover Freelander II neztratí ani v poměrně těžkém terénu, kdy mu do karet hrají především velké nájezdové i přechodové úhly.

A vystupujeme

Za volantem zkoušeného vozu jsme strávili více než 1 100 km v nejrůznějších provozních podmínkách. I přes své konstrukční stáří nás velmi příjemně překvapil svými vyváženými vlastnostmi a do značné míry napravil rozpačitou pověst první generace. V průměru jsme jezdili za 8,8 l/100 km, ale bylo patrné, že s manuální převodovkou bychom byli alespoň o 1,0 l/100 km níže.

V dálničním provozu jsme se pohybovali okolo 8,2 l/100 km (tam to s „manuálem“ zřejmě příliš nestlačíte) a ve městě jsme jezdili zhruba za 10,0 l/100 km. Při vysloveně hospodárné meziměstské jízdě na standardní trase Brno – Svitavy a zpět jsme dosáhli průměru 6,8 l/100 km.

Land Rover Freelander II v dané konfiguraci je ideální volbou pro ty, kteří vesměs jezdí převážně kratší a střední vzdálenosti a čas od času potřebují projet nehostinnými oblastmi, přičemž ani na příležitostných dlouhých tratích se nemusí obávat žádného nepohodlí.