Kapitoly článku:
Přeplňovaný šestiválec se probudí k životu tichým zaševelením, svědčícím o jeho mimořádné kultivovanosti. Ba ne, zas si dělám legraci. Přeplňovaný šestiválec ohlásí svůj příchod hlasitým, vzteklým zavrčením, ze kterého by se dal destilovat testosteron, a teprve potom se usadí v poměrně tichém, ale zlověstně hutném volnoběhu.
Je hezké vědět, že ani v dnešní době přehnané politické korektnosti nemá Ferrari na podobné parádičky výhradní licenci. (Pokud vám od předchozí projížďky nezůstal aktivovaný dynamický režim s otevřenou klapkou ve výfuku, motor ve skutečnosti naskočí docela normálně, ale uznejte, že to by tak nevyznělo.)
Pod průduchy v kapotě prosvítá nápis „Supercharged“, prozrazující přeplňování kompresorem; kapota se otevírá dopředu jako u ikonického E-Type
V samém nadšení z toho lomozného nastartování jste si možná ani nevšimli, že z horní části palubní desky se potichu vysunul pár výdechů ventilace. Volič převodovky ale odnikud nevyjíždí a dokonce nemá ani kruhový tvar jako v jiných Jaguarech. Firma zvolila „pistolovou“ páku, podobně jako v Range Roveru Sport. Jejím prostřednictvím ovládáte známý osmistupňový automat ZF.
Vlevo najdete kolébkový přepínač jízdních režimů – posunutím dopředu zapnete mód na kluzký povrch, přitažením k sobě naopak dynamický režim. Co je sympatické, zůstane zapnutý, i když zhasnete motor a zamknete auto. Dál je na středové konzole páčka elektromechanické parkovací brzdy, tlačítko stabilizačního systému (k němu se ještě dostaneme), tlačítko sportovního výfuku, ovládání zadního spoileru (funguje automaticky podle rychlosti – tlačítko je tu hlavně proto, aby spoiler nesloužil jako důkaz o překročení limitu), tlačítko systému stop-start. Chybí vám v tom výčtu něco?
Tlumiče sice adaptivní, ale bez ovladače
Řidiči obeznámení s Porsche 911 možná zaregistrovali, že jsme nezmínili ovládání podvozku. To neznamená, že by F-Type neměl adaptivní tlumiče. Ostatně u této značky se objevily mezi prvními, v předchozí generaci kupé XK. Nelze je však ovládat samostatně. Výchozí nastavení je spojeno s voličem jízdních režimů s tím, že tlumiče samozřejmě dělají to, co napovídá jejich název – adaptují se na povrch silnice a váš způsob jízdy.
I proto působí Jaguar F-Type Coupé při běžné jízdě městem překvapivě krotkým dojmem. Přes nerovnosti přejíždí s přiměřeným klidem, nevyžaduje enormní sílu na volantu, převodovka velmi rychle odřazuje na co nejvyšší stupně, valivý hluk určitě není horší než v 911... Je to zcela civilizované auto, které nevyžaduje od řidiče žádné významné kompromisy při běžném každodenním používání. Snad s výjimkou výhledu. Že nebude stát za mnoho směrem dozadu, asi čekáte, ale šikmo vpřed to také není žádná sláva. Za masivní patu A-sloupků se schová nejen chodec u přechodu, ale v určité konstelaci i celá Tatra.
„Pádla“ ručního řazení 8stupňové převodovky mají nepřehlédnutelný bronzový odstín
Osm stupňů převodovky umožnilo konstruktérům nastavit vysoké stupně pro plácání se v normovaném měřicím cyklu, popřípadě pro klidné dálniční přesuny, a odstupňování nižších stupňů zvolit tak, aby vám každý výjezd ze zatáčky natlačil vnitřnosti k páteři a koutky k uším. Dálniční stotřicítka na nejvyšší stupeň znamená 2250 ot./min. na otáčkoměru. Přitom na trojku vytáhne F-Type pouhých 120 km/h a ve sto padesáti, kde u hatchbacků s přeplňovanými šestnáctistovkami běžně končí trojka, už řadí pětku! Ta vydrží do rovných 200 km/h.
Spotřeba? Záleží na vás
Očekávat od 380koňového sportovního kupé hospodárnost rodinného dieselu by bylo naivní. Během našeho testu, kdy jsme do krátké doby chtěli vměstnat hodně dynamického ježdění, spotřeba oscilovala okolo hodnoty 20 l/100 km. Většinou spíš nad než pod. Poslední den jsme ale ujeli trasu Loděnice-Černý Most v ranní špičce s indikovaným průměrem 7,6 l/100 km, přičemž jsme rozhodně nebrzdili okolní provoz.
Výsledkem tak krátkých převodů je samosebou explozivní akcelerace, lépe řečeno dojem z ní. Šestiválec nevyniká přehnanou ochotou k vytáčení ani dechberoucí úderností před červeným polem, ale s takovými „kvalty“ se zdá být dychtivý jako motor závoďáku. Zvlášť když u toho tak fenomenálně zní! Klapka ve výfuku otevře stavidla hromovému burácení při akceleraci, jehož neučesaná syrovost poněkud připomíná ostré americké OHV osmiválce, jen s odlišným rytmem. A když rychle povolíte plyn, nechá řídicí jednotka shořet v rozpáleném výfuku něco benzínu, aby se ozvalo lahodné „zabublání“. Výsledek je samozřejmě ten, že jezdíte neustále s otevřeným výfukem a navíc zacházíte s plynem jako puberťák, protože se nemůžete těch zvukových efektů nabažit.
Díky nim byste si skoro ani nevšimli, že F-Type S není nijak závratně rychlý. Oproti běžným autům tvoří pochopitelně jinou ligu, ale v éře pětisetkoňových kombíků byste jeho schopnost nabírat rychlost označili spíš jako adekvátní než jako dechberoucí. Beztoho platí, že rychlost je u pořádného sportovního auta jenom způsob, jak si zkrátit čekání na další zatáčku.