Kapitoly článku:
Vnitřek větší vnějšku
Hyundai Matrix je svojí pořizovací cenou lehce přes 300 000 Kč skutečně lidové auto, a tak jsem od interiéru nečekal bůhvíjaké zázraky, zvláště když jeho design je vesměs stále původní. Ještě před vlastním bádáním po krásách černo-šedě laděného salonu pro cestující, mě zarazil klasický „zubatý“ klíček, který dnes už působí opravdu anachronicky. Dojem příliš nevylepšil ani příplatkový neoriginální alarm, jehož dálkový ovladač ze všeho nejvíce připomínal dětský přívěšek kambodžské provenience. Auto tak šlo alespoň odemykat z velké dálky. Zákeřnost spočívala v tom, že když člověk zapomněl, že vůz uzamkl právě přes alarm a následně se jal vstoupit klasicky prostřednictvím otočení klíčku, rozezněl se po ztemnělé ulici tenký jekot klaksonu. Zkrátka typický neduh dodělávaných alarmů.
Samotný nástup je díky do široka se otevíraným dveřím i přes větší výšku nástupní hrany příjemný a ihned po usednutí za volant oceníte výhodu vysokého posezu, se kterým je spojen ukázkový výhled všemi směry. Dobrou orientaci ještě umocňují velkolepá vnější zpětná zrcátka.
Po přeostření na blízko už jsem byl nadšený méně. Tvary strohé přístrojové desky sice ani po letech neurazí, ale její povrchová úprava patří do doby kamenné, přesněji řečeno do doby plastů tvrdých jako kámen. To se bohužel netýká jenom přístrojovky, ale platí to i o madlech a loketních opěrkách v předních dveřích nebo o všemožných interiérových výplních. Za velmi nešťastné potom považuji použití hrubého nepříjemného plastu na věnci jinak dobře tvarovaného volantu. Kvalita slícování je oproti tomu překvapivě dobrá a některé pazvuky, které se při přejíždění nerovností interiérem linou je třeba připsat na vrub hůře izolovanému podvozku nebo uchycení zadních sedaček.
Přístroje jsou dislokovány na dvou pracovištích - tachometr, otáčkoměr, palivoměr, teploměr chladící kapaliny, počítadlo ujetých kilometrů a digitální hodiny s dvanáctihodinovým cyklem jsou umístěny v nenásilné kapličce nad středovým panelem, malé okénko před řidičem ukrývá nejnutnější kontrolky, jejichž velkoplošná grafika evokuje vzpomínku na Škodu Favorit. Dnes tolik užitečná kontrolka potkávacích světel chybí zcela. To by ještě tolik nevadilo, kdyby bylo za dne alespoň trochu patrné podsvícení přístrojů ve středové kapličce, které se však bohužel nekoná.
V testovaném provedení absentoval palubní počítač, který bych v této cenové relaci ani neočekával, zato nechyběla solidně účinná klimatizace s manuální regulací. Na to, že člověk musí při snaze zjistit aktuální jízdní údaje otáčet zrak povážlivě vpravo, je grafika přístrojů v kombinaci s mizerným podsvícením dost nevýrazná a pátrání po kýženém údaji často zabere delší čas než je bezpečnosti provozu zdrávo.
Jinak je ovšem ergonomie ovládacích prvků na dobré úrovni. Přehledné je i ovládání americky rozměrného rádia, které disponuje i USB zdířkou. Po jeho stranách najdeme malé zásuvky na drobnosti. Jejich dílenské zpracování je ale krajně nekvalitní a k vysunutí malého šuplíčku často potřebujete obě ruce. To samé platí pro držák na nápoje pod výdechem ventilace u spolujezdce, který je natolik titěrný, že bych mu svěřil maximálně špejli s cukrovou vatou. Celkové množství všemožných odkládacích prostor na předměty různých velikostí by vydalo na delší seznam, takže v tomto bodě jsem si poznamenal výbornou.
Prakticky smýšlejícího zákazníka bude zajímat hlavně prostornost a variabilita interiéru. Přestože Matrix působí zvenku dojmem malého auta, je prostor uvnitř nad očekávaní velkorysý a vzdušný. O tom, že se nemusí uskromňovat přední cestující snad není třeba diskutovat, místa je tu skutečně na rozdávání. Škoda je, že jim cestování více nezpříjemňují sedačky, které nejsou právě z nejpohodlnějších. Vpředu se šetřilo jak na délce sedáků, tak na jejich výztužích. Sedačky tělu neposkytují rozhodně takovou oporu a pohodlí, jaké bych si představoval u rodinného auta, které je jinak jako stvořené pro přepravu čtyřčlenné rodiny s malými dětmi na dovolenku k Balatonskému jezeru. Taktéž bych ocenil instalaci střední loketní opěrky.
Vzadu je prostoru i při maximálně dozadu posunutých předních sedadlech dostatek, potěší i rovná podlaha s jen minimálním náznakem středového tunelu. Komfort v zadní části ještě vylepšují elektricky stahovaná okna a možnost sklápění opěradel.
Samostatnou kapitolou je množství variant uspořádání prostoru pro zavazadla. Přístup do něj je vynikající prostřednictvím nebezpečně rychle se otevírajících zadních dveří, nakládání těžkých předmětů by ale zajisté usnadnila nižší nakládací hrana. Základní objem pouhých 350 litrů je daní za výborný prostorový komfort zadních cestující. Tuto slabou hodnotu lze naštěstí díky snadnému systému sklápění, překlápění a posuvu sedaček zvětšit až na konečných 1284 litrů objemu s rovnou podlahou až k předním sedadlům. Základní objem lze částečně rozšířit i pouhým posuvem zadních asymetricky dělených sedadel o 195 mm směrem vpřed (lze i odděleně). To už je ale na zadních sedačkách prostoru o poznání méně a osoby nad 150 cm se mohou právem cítit velmi stísněně. Na boku zavazadelníku nechybí obligátní 12V zásuvka. Při základní konfiguraci zavazadlového prostoru je tak rodinné využití Matrixu při delším cestování poněkud diskutabilní, zvláště když ratolesti povyrostou.
Příjemné překvapení pod kapotou
Jestli mě na tomhle malém MPV něco příjemně překvapilo, pak je to rozhodně pohonná jednotka. Její chod sice za studena stále připomíná přímý přenos ze zkoušek v motorárně firmy Zetor a do 3 000 otáček šicí stroj, ale jízdní a výkonové charakteristiky jsou nad očekávání dobré.
Někdejší tříválcové naftové nedochudče nahradila před třemi lety plnohodnotná čtyřválcová patnáctistovka CRDi s vyspělým vstřikováním common-rail a proměnnou geometrií lopatek turbodmychadla, která v aktuálním naladění dává na svůj objem nadprůměrný výkon 81 kW dosahovaný při 4 000 ot./min. Vrcholné hodnoty točivého momentu činí 235 N.m.
Nástup výkonu je poměrně civilizovaný a bez dramatických projevů turboefektu se v 1 900 otáčkách dočkáte colisniho zátahu, který stále roste až do hodnoty 2 750 ot./min, kdy stagnuje (přesněji již jen neznatelně roste) na vysoké úrovni až k hranici maximálního výkonu, samozřejmě za patřičné hlukové kulisy. Proto, aby se z Matrixe stal s trochou nadsázky vlk v rouše beránčím, je třeba otáčky motoru důsledně udržovat okolo optima výkonu. V takovém případě vám bude dopřán i trochu netradiční požitek ze svižné jízdy s ne zrovna sportovně vypadajícím vozem a ze zálohy můžete překvapit i lecjaké „tédéíčko“.
Hodnota maximálního zrychlení z nuly na sto kilometrů v hodině činící 14,3 sekundy v tomto případě zcela nevystihuje z dramatických nástupů výkonů turbomotoru, ale tak už to bývá (líněji působící benzinová verze 1,6i zrychlí na stovku za 12,7 sekundy). Přijatelně se po dobu testu jevila spotřeba, která se při rozumné jízdě hodné typu vozu na okreskách nedostala přes šest a ve městě a na dálnici přes sedm litrů nafty. Prospěl by ale rozhodně přesnější palivoměr, neboť po úbytku pohonných hmot pod jeho polovinu začala rafička padat k nule s povážlivým zrychlením a po sotva dvou stech ujetých kilometrech se ke slovu začalo pomalu hlásit zlověstné „hladové oko“.
Bezproblémové využívání síly solidního motoru bohužel trochu kazí manuální pětistupňová převodovka, respektive způsob jejího ovládání. Marně jsem pátral v paměti, kdy jsem u zánovního auta (v době testu 5 000 km) naposledy viděl tak spektakulárně tuhé a nepřesné řazení s dlouhými drahami. Co je pak platné ideální umístění „šaltpáky“ na středovém panelu i zdařilé odstupňování. Motor i s příslušenstvím tedy za jedna mínus.