Test: Honda Civic 2,2 i-DTEC Sport - překvapivá proměna

Kapitoly článku:

• Podobně, ale ne stejně, Změna je život a cesta, Nabídka verzí
• Zkoušený vůz, Stále fenoménem, Opět jak na palubě Enterprise
• Kufr a „kouzelná sedadla“, Za volantem, A vyrážíme
• Daně racionality, A vystupujeme, technické údaje, Naměřené hodnoty
• Fotogalerie

---

Zkoušený vůz

K testu jsme převzali jasně červený Civic vyvedený ve výbavovém stupni Sport (žádný „sporťák“ to není, těšit se můžeme jen na „sportovně“ působící doplňky) a opatřený jednotkou 2,2 i-DTEC, jediným vznětovým motorem v nabídce. Na počátku testu měl najeto teprve necelých 12 000 km, přesto jsme jej považovali za zajetý.

Honda Civic: první jízdní dojmy

Lukáš Dittrich

První svezení

Za pozornost bude stát především srovnání s větším kombíkem Honda Accord Tourer 2,2 i-DTEC, který disponuje identickým motorem a testovali jsme jej těsně před tím. V případě zájmu můžete již v tuto chvíli porovnat námi naměřené hodnoty obou vozů, z nichž vyplývá také jedna zajímavá skutečnost: Civic i přes svoji lehčí stavbu nabízí prakticky identické jízdní výkony, resp. pružnost jako Accord.

Denní svícení LED; slušivé sedmnáctipalcové ráfky; progresivně vypadající záď

Na vině jsou výrazně delší převody manuálně řazené skříně, jež citelně snižují spotřebu paliva ve prospěch řady Civic, ale hodnoty pružného zrychlení jsou u obou vozů překvapivě prakticky stejné. Právě spotřeba a zrychlení z 0 na 100 km/h však samozřejmě zůstávají doménou Civicu.  

O devátém Civicu jsme hovořili již mnohokrát a naposledy jsme vám přinesli i naše první jízdní dojmy. V následujících řádcích se tedy budeme soustředit na specifika testovaného vozu.

Stále fenoménem

Ačkoli nový Civic nepůsobí v porovnání s aktuální konkurencí nižší střední třídy tak radikálně jako osmá generace v roce 2005, drží si svůj styl a s ničím jiným si jej nespletete. Přídi dominují ostře řezané sdružené svítilny, které nově nejsou opticky propojeny transparentním pásem, ale samostatnou maskou chladiče. V nárazníku nad mlhovkami jsou standardně montované vodorovné pásy LED pro denní svícení.

Základními proporcemi devátý Civic odkazuje na předchůdce, ale je to po všech stránkách zcela nový vůz

Výrazně klínovitý profil karoserie s krátkou kapotou přecházející ve stejném sklonu ve vysoké čelní sklo zůstal zachován, podobně jako kliky zadních dveří skryté v jejich sloupcích. Zdánlivý dojem kupé tím pokračuje i v deváté generaci Civicu, nicméně výrazné kliky dveří předních (celý efekt podtrhující) jsou bohužel minulostí.

Pokud by pozorovatel po prvním pohledu na přední partie karoserie mohl nabýt dojmu odklonu od radikálnosti, pak jeho obavy zadní část vozu spolehlivě rozptýlí. Sdružené svítilny, z velké části tvořené soustavami LED, vystupují z obrysu karoserie do všech stran a opticky jsou propojeny transparentním páskem.

Civic si zachovává pověst originálního matadora nižší střední třídy

Ten zároveň tvoří hranici mezi dvoudílným zasklením výklopné stěny. Zadní nárazník působí naopak docela jednoduchým dojmem a marně bychom v něm již hledali dvojici hranatých koncovek výfuku. Ten má nyní koncovku pouze jednu, která je navíc očím smrtelníka skryta pod nárazníkem.

Opět jak na palubě Enterprise

Přistup do interiéru je pohodlný a snadný díky čtveřici poměrně dlouhých dveří. Zvláště ty zadní jsou oproti předchozí generaci poněkud větší, ale hlavně je lze otevřít prakticky do pravého úhlu, což přístup citelně usnadňuje. Přední sedadla mají dostatečně dlouhé a anatomicky tvarované sedáky i opěráky, jsou stavitelná v širokém rozmezí poloh a nabídnou pohodlný posaz osobě každé standardní postavy.

Prostor pro posádku je snadno přístupný

Dost místa je také na sedadlech zadních, která jsou navíc výrazněji anatomicky tvarovaná, přičemž nohy cestujícího uprostřed nemusí uhýbat před obvyklým středovým tunelem, neboť podlaha je zcela plochá. Sedadla zkoušeného vozu byla spolu s částmi dveří čalouněna jemnou a kvalitně působící látkou.

Prostor pro posádku působí veskrze kvalitním dojmem
 

Také kvalita plastových obkladů dveří a palubní desky si zaslouží pochvalu, přičemž nám vůbec nevadilo, že některé díly mají k „měkkým plastům“ docela daleko. Ani k dílenskému zpracování jsme neměli výhrad. Objemných odkládacích prostor pro drobnosti je ve všech místech dostatek, najdeme je nejen ve všech bočních dveřích, ale také ve středové konzoli vedle madla ruční brzdy a pod loketní opěrkou (tam jsou také vstupy AUX a USB).

Palubní deska dokonale obklopuje řidiče a opět působí vysloveně futuristickým dojmem, přičemž přehlednost rozložení ovládacích a kontrolních prvků zůstává na velmi vysoké úrovni.