Test Honda Accord 2,2 i-CTDI: pan Nedoceněný

Kapitoly článku:

• Tradičně dobrý zvuk, Nabízené verze, Mezi nespravedlivě zneuznanými?
• Facelift a specifika Toureru, Nadčasový vzhled, Zkoušený vůz
• Funkční i elegantní interiér, Zavazadelník nevšedních vlastností
• Vše pro řidiče, Na silnici, A ven!
• Pohledem obchodníka, Základní technické údaje, Naměřené hodnoty
• Kompletní fotogalerie

---

Facelift a specifika Toureru

Decentním faceliftem prošel Accord koncem roku 2005 a představil se na podzimním autosalonu ve Frankfurtu. Modifikace byly pouze decentní a omezily se prakticky na použití členitější kapoty, pozměněných světlometů a předního nárazníku a v případě verze sedan také na svítilny a nárazník vzadu.

Ani na mechanických skupinách se toho mnoho nezměnilo. Základní zážehový „dvoulitr“ dostal elektronickou škrticí klapku, praxe navíc prokázala, že změna naladění podvozku znamenala skutečně výrazný přínos pro zlepšenou stabilitu a ovladatelnost. Zřejmě nejvýznamnější novinkou byla náhrada pětistupňové, manuálně řazené převodovky vznětového motoru 2,2 i-CTDi šestistupňovou skříní, což lze s ohledem na konkurenci chápat jako poměrně progresivní krok. Od října 2005 se nově mohli také evropští zákazníci těšit z alternativního zavedení nových prvků asistenční soustavy ADAS, mezi nimiž přibyly třeba aktivní tempomat nebo hlídání zvoleného jízdního pruhu LKAS, jimiž však zkoušený vůz osazen nebyl.

  

Kombiverze Accordu s označením Tourer se od „klasického“ sedanu liší překvapivě celou řadou modifikací. Prodlouženou střechou a přepracovanou zádí to zdaleka nekončí, neboť karoserie obou verzí jsou identické pouze po sloupky B. Kombík je o plných 85 mm delší a stojí na rozvoru o 40 mm větším, i bez ližin je střecha o 25 mm výše než u sedanu. Díky celé sadě modifikací patří Accord Tourer mezi nejprostornější vozy své třídy, větší zavazadelník je jasnou věcí, ale oproti sedanu Tourer nabízí více místa i cestujícím na zadních sedadlech, a to ve všech směrech.

Nejvyšší výbava Executive nabídla také ve střední třídě tehdy zcela ojedinělé elektrické ovládání víka zavazadelníku skrze tlačítka na dálkovém ovladači a uvnitř vozu, zavírání umožnil ještě spínač umístěný na spodku výklopné stěny. Další specifika se týkají zavazadlového prostoru a konstrukce zadních sedadel, k nimž se však dostaneme později.

Nadčasový vzhled

Jakmile tento vůz spatříte poprvé, těžko uvěříte, že jeho design je prakticky osm let starý. Toto auto rozhodně nevypadá na to, že má za sebou bezmála pět let služby, a kdo si je koupí, jistě si s ním ještě řadu let ostudu dělat nebude.

Rovné plochy boků nemusí každému vyhovovat, absenci jakýchkoli lišt nebo výraznějších hran alespoň částečně nahrazují chromované rámečky oken a kovové, rovněž jakoby chromem opatřené kliky. Na svoji dobu poměrně progresivně působilo použití blikačů v rozměrných a elektricky sklopných zpětných zrcátcích. Přídi dominuje výrazně lesklá maska chladiče po stranách doplněná sdruženými světlomety skrývajícími trojici kruhových parabol, elipsoidních pro potkávací světla a konvenčními pro „dálkovky“ a blinkry. Mlhovky patřily ve stupních Sport a Comfort k málu prvkům dodávaným za příplatek, na zkoušeném voze však chyběly.

  
  

Při pohledu z profilu opět vynikají ploché boky, již beztak poměrně dlouhý vůz opticky dále prodlužující, dojem sportovnosti vzbuzují prahové obklady a směrem vzad se zužující jakoby jednolitý pás zasklení. Vodorovně umístěné a svisle dělené zadní svítilny svým tvarem i povahou navazují na ztvárnění přídě. Dominantním prvkem zádi je nesporně rozměrný spoiler s vestavěným třetím brzdovým světlem a integrovaný do horní části výklopného víka zasahujícího hluboko do zadního nárazníku. Zdánlivě zbytečně excentrické řešení, za deště však ve spolupráci s tvarováním boků citelně omezuje špinění středu okna, což je jinak standardním problémem všech automobilů se strmou zádí.

Designu karoserie zkrátka nelze objektivně nic vytknout, je elegantní, nadčasový a funkční (až na absenci těch otěrových lišt), jedinou drobnou výtkou z naší strany je opticky relativně úzký rozchod kol.

 
  

Zkoušený vůz

K našemu testu jsme vybrali pětidveřové kombi s jediným vznětovým motorem v nabídce a s výbavovým stupněm Sport, jenž pocházel z již faceliftované generace. Vůz měl najeto necelých 124 000 km, disponoval pečlivě vedenou servisní knížkou a poslední servisní prohlídkou prošel vloni v dubnu při stavu tachometru 95 000 km, takže bychom novému majiteli doporučili co nejdříve provést všechny předepsané preventivní servisní úkony. Jinak na něj žádný kostlivec ve skříni nečeká, vše na voze fungovalo bezchybně, výfuk i brzdy vydrží ještě dlouho, jedinou výraznější investicí by tak mohla být spojka, jež za jistých okolností vykazovala akustické a mechanické náznaky blížícího se konce životnosti.

Zavazadlový prostor nebyl nijak výrazně poznamenán přepravou rozměrnějších zavazadel, plasty i „tapec“ nebyly nadměrně opotřebeny a obešly se bez šrámů. Nezaznamenali jsme ani žádné známky závažnější havárie, stav vozu jsme zkrátka po podrobném ohledání označili jako „vynikající“. A tomu odpovídá také poměrně vysoká cena, za kterou dostanete sice ojetý, ale také vynikající automobil, jemuž žádný z podobně dostupných nových modelů nemůže konkurovat.