Tradiční zástupce rodu drsných „old-schoolových“ pick-upů typu Toyoty Hi-lux nebo Nissanu Navarra není na trhu žádným nováčkem. Podobně jako třeba u zmíněné Toyoty se výrobce poslední dobou snaží tvář Rangeru trochu „polidšitit“ a podsunout zhýralým mládežníkům myšlenku, že vlastnit vyloženě užitkovou káru s několika tunerskými doplňky by mohlo být fakt „cool“. Kolik jen spoře oděných děvčat by se asi na tu korbu vešlo, pomyslí si možná nejeden zastydlý pubescent s čepicí s placatým kšiltem. Právě na takovou zákaznickou sortu evidentně míří načančaný Ranger s označením Wildtrak.
V době ekonomické recese možná trochu pošetilost, co říkáte? Na druhou stranu, ve srovnání s takovým, mimochodem do věčných automoblových lovišť mířícím Hummerem H3 je takto vymóděný Ranger vyložený břídil. Nenechte se ale mýlit, pod extrovertním kabátem najdete dlouhými desetiletími osvědčenou techniku v čele s odolným páteřovým rámem, tuhou zadní nápravou s listovými pery a manuálně řaditelné varianty pohonu všech kol. Víceméně jediným, zato významným hi-tech prvkem mechanických skupin našeho auta byl třílitrový turbodiesel TDCi se čtyřmi válci. Jak to všechno pasuje dohromady, se vám pokusím přiblížit v následujících řádcích.
Drsný Američan v metrosexuálním hávu
Když jsem si to v ještě zimním dopoledni přihasil na parkoviště firmy Ford Charouz a oznámil zvídavému důchodci stražícímu odstavnou plochu, že si jdu vyzvednout Rangera, chvíli se zamyslel a pak pokynul k rojnici užitkových vozidel. Minul jsem špalír Transitů a mezi obyčejnými bílými Rangery s praktickými černými nárazníky uzřel parádníka s největší možnou kabinou Double-cab a stylizovanými oranžovými nápisy Wildtrak na bocích.
Z bleděmodré metalízy jsem si tedy zrovna na zadek nesedl, leč nutno připustit, že k podobně pojatému modelu takové odstíny patří. Mezi svými čistě užitkovými soukmenovci působí Wildtrak logicky výrazně okázalejším dojmem a jeho četné chromy, jakoby se předem obávaly nějaké té hroudičky mazlavého bahna.
Základní facelift přední části podstoupily všechny Rangery bez rozdílu a především nižší hlavní světla vytažená nahoru a do stran jdou ústřednímu výrazu off roadu vyloženě k duhu. Chromování třech širokých příček před chladičem je pak výlučným výrazivem Wildtraku, případně o něco levnějšího provedení XLT.
Rozložitá karoserie pick-upu samozřejmě skýtá mnoho příležitostí pro umístění offroadově nadbytečných vábniček nezbytných pro obrnění vysněné nadřazenosti malých mužů s velkým egem. Do této množiny můžeme dozajista zařadit postříbřená zrcátka s kosmickými diodami bočních blinkrů, ventilační otvory motoru v blatnících nebo zcela samoúčelné ližiny na střeše a na korbě v matné imitaci kovu.
Jinak velmi dobrou světlou výšku auta se „zdárně“ podařilo snížit osazením nášlapných stupaček pod prahy a zejména vyloženě nadbytečným zadním nárazníčkem instalovaným kvůli umístění parkovacích senzorů. Ty jsou u rozložitého auta při parkování do řady samozřejmě vhodným příslušenstvím, hloupé je, že stříbrná štangle s nimi zřetelně zmenšuje zadní nájezdový úhel. Zatmavená okna zadních dveří už jsou nezbytným tunerským koloritem, jiný než estetický význam nemá ani zkosený rám napojující budku harmoničtěji ke korbě. Nástavce podběhů v barvě laku pick-upu docela seknou, osmnáctipalcová kola z lehkých slitin jsou i na velký na off road až až.
Zdařilý „Potěmkinův“ interiér
Stejně jako zevnějšek dostal svůj „trendy výbrus“ také interiér. Základ ale samozřejmě zůstal stejný, a tak jsem se mohl polaskat s bytelnými tvrdými plasty, masivními páčkami pod volantem nebo svérázným táhlem ruční brzdy, které jako by vypadlo z Avie nebo Dvanáctsettrojky. Tahle archaická libůstka by mi až tak nevadila, nebýt toho, že v zataženém stavu značně znesnadňovala zasunutí pravé nohy na její místo pod volantem.
Proměny oproti výchozímu provedení se nesly v podobném stylu úprav jako u běžné Škody Felicia vymazlené na akční model Laurin & Klement. Dveřní výplně i sedadla dostala přítulný alcantarový potah s obšitím šviháckou oranžovou linkou, seřizování je ale výlučně manuální. U toho řidičova najdeme dokonce vyhřívání, archaické tlačítko ale nenajdete v zorném poli. Dálkové centrální zamykání také nechybí, klíček je ale klasický oboustranný zubáč, takže ovladač je umístěn zvlášť. A tak bych mohl pokračovat dále - funkce vždy zaručena, způsob jejího dosažení je ale někdy komicky neobratný.
Ať tak či tak, kabina teréňáku skýtá proti běžné automobilové produkci v každém případě několik nevšedních lákadel. Na “kozlík” se vzhledem k světlé výšce auta sice leze o něco obtížněji a oko může oslnit oranžový neon Wildtrak v prahu, odměnou vám ale bude působivý výhled na dlouhou kapotu. Vyvýšená pozice koneckonců skýtá velmi dobrou orientaci i všemi ostatními směry. Zezačátku to chce trochu zvyku, kdo ale přestupuje z Transita, problém mít nebude. Zvláště ve městě nebo v rozličných nepřehledných situacích vyvýšenému postu rychle přijdete na chuť.. Přední sedadla jsou jinak docela pohodlná i když s nějakým bočním vedením se neobtěžují. Prostorově je vpředu vše v nejlepším pořádku, snad jen menší z obou řadiček by na svoji přítomnost nemusela řidiče upozorňovat tolik přítulným rytím do pravé nohy. Specialitou je nezvykle velké množství (5x) otvorů na usazení nápojů, potěší také obří schrána pod středovou loketní opěrkou.
Chlapácký, kůží obšitý věnec čtyřramenného volantu se dobře drží a vyjma houkačky a airbagu neobsahuje žádné zbytečnosti, seřízení je však možné jen ve vertikální ose. Dobře vypadá jednoduchý přístrojový štít s pěkně velkými číslicemi základních ciferníků. Velmi střízlivé je cejchování tachometru do 180 km/h, takže s plnou korbou uhlí a větrem v zádech se může rafička při jízdě z kopce dostat, obrazně řečeno, zcela mimo šachovnici. Ranger vás ani v provedení Wildtrak nebude zatěžovat kvanty údajů, které běžně chrlí palubní počítače - žádný tam totiž není.
Ani smítkem laciného pozérství není poskvrněna trojice „outdoorových“ ukazatelů ve složení teploměr - inklinoměr - kompas trůnící nad středem přístrojovky. Ten je kompletně zaobalen do vyloženě levného pěkně křupajícího plastu s ještě levnějším stříbrným nástřikem. Dílenské zpracování rádia sice nesnese měřítka švýcarského hodináře, přijímač je zato pěkně velký a hlavně pojme 6 CD najednou. Klasická švihadla na stahování oken nahradily u celé čtveřice bočních oken servomotorky, podobný osud stihl i štelování zrcátek. Nechybí ani manuální klimatizace.
S nastupováním dozadu je to vinou užších zadních dveří double-cabu logicky o něco horší, trojice mladých hochů s širokými kalhoatmi proklatě nízko u pasu a trochu r ´n ´b v iPodu to ale jistě zmákne. Místa na rovné lavici je v příčném směru víc než dost, stejně tak kolena průměrně vzrostlých hip-hoperů nedojdou zvláštních otlačenin od předních opěradel. Jediným problémem druhé řady sedadel je tak příliš kolmý úhel svíraný sedadlem a opěradlem daný čistě svislou zadní stěnou kabiny. Prohlížení obrázků s novou nabídkou cool „kérek“ při noční jízdě ornicí pomůže dvojice čtecích lampiček.
Tradiční pojednání o zavazadlovém prostoru nelze zkopírovat ze starších testů neboť u Rangeru jsme měli co do činění s nefalšovanou nákladní korbou, byť vyplněnou praktickou, snadno omyvatelnou plastovou vanou chránící plech před poškozením neforemným kontrabandem nebo zatékáním vody, která by v útrobách vozu mohla způsobit nežádoucí krasové působení rzi. O větší množství postřehů z nákladního prostoru se s vámi bohužel podělit nemohu neboť samonavíjecí uzamykatelná roleta chránící zavazadla před rozmary počasí už tolik nemyslela na ochranu sebe samé, čehož příčinou bylo její dokonalé přimrznutí k bočnicím. Vzhledem k důmyslnému propojení se zadní výklopnou stěnu se i tuto podařilo otevřít pouze s užitím značně neuhumánních fyzických prostředků a nevybíravých slovních zaklínadel. Trochu nedomyšlené, co říkáte? Každopádně si dovedu představit, že na valníček o rozměrech 1530 x 1456 mm po shrnutí roletky v klidu narovnáte třeba čtveřici jízdních kol nebo europaletu s pytli cementu. Nosnost tohoto pick-upu je totiž dimenzovaná opravdu parádně. Nebo se vám 1032 kg zdá málo? Navíc se vsadím, že ani proti přeložení o půltuny by podvozkové elementy moc vehementně neprostestovaly.
