Kapitoly článku:
Třílitrový silák
K současnému Fordu Ranger se nabízí dvojice naftových motorů. Slabší jednotka má objem 2,5 litru a maximální výkon 143 koní, silnější alternativou je třílitrový čtyřválec s parametry 156 koní a 380 Nm. Obě varianty lze spojit s manuální nebo automatickou převodovkou. Zatímco Wildtrak používá z neznámých důvodů výhradně manuál, testovanou výbavu Limited si můžete pořídit pouze s automatem.
Jestliže v případě interiéru dokáže vyšší výbava alespoň částečně zamaskovat terénní a pro obyčejné cestování nevhodný původ auta, pak motor jeho pravý charakter prozrazuje absolutně bez obalu. Minulý rok jsme při testu Rangeru Wildtrak psali, že je naftový třílitr hlučný a nekultivovaný, tentokrát jsem se nemohl zbavit dojmu, že obyčejnější Limited je v tomto ohledu ještě o kousíček horší. Zvukový projev stoprocentně odpovídá testované kategorii, kromě vysokého hluku neschází ani vibrace. Jenže co jiného byste od velkoobjemového dieselu čekali? Konkurence na tom není o moc lépe (s výjimkou třílitrového šestiválec odvážně nabízeného ve spojení s Navarou).
Já stále vidím ve Fordu Ranger především schopného pracanta a podle toho ho také budu hodnotit. Motor je pro obyčejný provoz dostatečně silný, i když o nějaké „dechberoucí“ dynamice nemůže být vůbec řeč. Podstatnější než zrychlení z nuly na sto je zde fakt, že na korbu můžete naložit v případě testované verze tunový náklad a zapřáhnout až třítunový brzděný přívěs. Přesně toto jsou ty opravdové důvod, proč sáhnout po Fordu Ranger.
Konkurence tak schopná není. Mitsubishi L200 zvládne přívěs o hmotnosti 2700 kg, Navara nebo Hilux sice utáhnou 3 tuny těžký přívěs, ale zase na ně nemůžete naložit takovou porci nákladu. Spotřeba se během testu pohybovala od desíti do dvanácti litrů, což opět odpovídá standardu třídy.
Jízda: nelze mít všechno
Obecně platí zásada, že automobil s dobrými jízdními vlastnostmi na silnici bude v terénu celkem k ničemu a naopak. Ford Ranger je toho jasným důkazem. Jízda a vůbec nabízené pohodlí jsou další z řady kompromisů, které musíte, pokud tento vůz chcete, akceptovat.
Žebřinový rám, vzadu listová pera a řízení s obrovským převodem nejsou zrovna nejlepší předpoklady pro pohodlné cestování. Nenaložená záď má velkou chuť odskakovat a aby byla jízda pro posádku alespoň trochu přijatelná, musela být na korbu umístěna stopadesátikilová bedna s pískem. Kromě komfortu to má ještě jeden důvod. Ford k Rangeru nenabízí ESP ani za příplatek. Standardně je poháněna zadní náprava, takže při jízdě v režimu 2H se vám na mokré silnici může docela jednoduše stát, že si tak trochu zadriftujete.
Vůz a nakonec také cestující se nejlépe cítí při klidném proplouvání krajinou v rychlostech do 100 km/h. Motor příliš nehučí a řidič se cítí ještě relativně jistě. Ze vzrůstající rychlostí auto hodně rychle ztrácí svou jistotu a začíná být nervózní. Berte to ale pouze jako konstatování, protože stejně jako v případě motoru je takové chování u terénních pick-upů naprosto normální. Pokud chcete pick-up pro jízdu po silnici, pak si kupte Navaru. Ta je pro posádku o něco příjemnější. Jestliže ale máte namířeno také do terénu, pak je Ranger jedním z hlavních favoritů.
Mimo silnici totiž testovaný Ford vytáhl své největší trumfy. Světlá výška 207 mm sice patří mezi nejmenší hodnoty v segmentu, takže by mohl dělat problémy přechodový úhel. Jenže Ranger to kompenzuje „malým“ rozvorem náprav. Byl jsem až překvapen tím, co všechno a jakým způsobem tenhle pick-up přejel. Na fotkách vidíte mazlavé bláto, které mnoho nedovolilo, ale vězte, že jsem během testu vyzkoušel také těžší suchý terén a v něm vůz exceloval. Když zavzpomínám na zážitky nabrané za volantem konkurentů, musím Ranger pochválit právě za přechodový úhel, protože jsem ani při přejezdech ostřejších zlomů nechytl prahem o zem (což třeba v případě Hiluxu dost odnesly efektní hliníkové nášlapy). K terénu ještě doplním, že se můžete pustit až do 750 mm hlubokého brodu.
Na rozdíl od Wildtraku nemá výbava Limited ručně řazený pohon všech kol, řidič si vybírá jednotlivé režimy pomocí otočného ovladače úplně stejných tvarů, jaký používá k ovládání ventilátor. K dispozici je už zmíněný režim pohonu zadní nápravy 2H, všech čtyř kol 4H a do těch nejtěžších podmínek přijde vhod i redukce 4L. Samotná automatická převodovka nenadchne, ale ani neurazí. Je pouze pětistupňová a nepatří k nejrychlejším, ale vzhledem k charakteru auta to nevadí. Užitečné je malé tlačítko umístěné zboku voliče. Díky němu předejdete situacím, kdy se pohybujete v určitém jízdním režimu (jízda do táhlého kopce) a automat má tendenci neustále přehazovat vyšší a nižší stupeň. Důvodem je snaha řadit s ohledem na nízkou spotřebu paliva. Zmíněné tlačítko zapříčiní, že řídící jednotka posune moment přeřazení do vyšších otáček.
Cena zajímavá a bude ještě lepší
Ford Ranger 3.0 TDCi Limited Double Cab vás vyjde na 824 900 Kč. To není vůbec špatná nabídka. Navíc s tím, jak se blíží příchod nové generace, se dá očekávat ještě další zlevňování a výprodejové akce, takže se pro případné zájemce rýsuje zajímavá možnost koupit schopný automobil.
Rád bych zdůraznil slovo „schopný“, protože Ranger není pohodlný, po stránce designu (alespoň podle mého názoru) není atraktivní, jízdou po silnici také nevyniká. To hlavní, v čem je nadprůměrný, jsou jeho schopnosti (ať už se bavíme o množství nákladu nebo o jízdě v terénu).
Závěr je tedy jednoznačný. Kdo potřebuje pořádného dříče, ten by neměl s nákupem spěchat. Za pár měsíců určitě pořídí Ford Ranger se zajímavými slevami. Zájemci o stylové SUV, ti by si měli počkat až na příchod novinky. Ta je totiž hezčí, pohodlnější, svižnější a na silnici lepší.