Kapitoly článku:
- Jméno, které funguje, Stále aktuální technika, Nabídka verzí a zkoušený vůz
- Stále ve formě, Na první pohled, Na palubě
- Zavazadlový prostor, Za volantem, S chutí do života
- Spolehlivý koráb, A vystupujeme, Technické údaje, Naměřené hodnoty
- Fotogalerie
Zavazadlový prostor
Zadní část karoserie Mondea kombi je úplně samostatnou kapitolou. Prostor pro zavazadla je zkrátka ohromný, ale především znamenitě využitelný. Pokud se budeme striktně držet údajů o základním a maximálním objemu, jistě na trhu najdeme větší „borce“, ale kouzlem tohoto vozu je právě vynikající využitelnost. Vstupní otvor není ničím omezen, je široký stejně jako zavazadlový prostor, nákladová hrana postrádá práh a pohodlně je přístupný vysoko se otevírajícím víkem (všimněte si detailu v podobě červeného reflexního pásu v prostoru nad zadním oknem).
Přístup k prostoru pro zavazadla je bezproblémový, všimněte si reflexního pásu
Konstrukce zadní nápravy umožnila, že podběhy kol prakticky vůbec nezasahují do prostoru. Také díky tomu je plocha podlahy obrovská, je dlouhá 1 183 mm a v nejužším místě široká 1 141 mm. Jen pro srovnání, Škoda Superb Combi ve stejných ohledech vykazuje rozměry 1 058 mm, resp. 1 010 mm. Ocenili bychom ale více prostorů pro povinnou výbavu a další drobnosti, k dispozici jsou pouze výklenek za pravým kolem a schránka za kolem levým, přičemž k rezervnímu kolu pod podlahou toho už mnoho nedáte.
Zavazadlový prostor má nezvykle širokou a dlouhou podlahu
Prostor kryje jednoduchá svinovací roleta, jejíž pohyblivé závěsy v celé délce chodu kloužou v kolejnicích, takže nehrozí jejich komplikované zaskakování při uzavírání. V případě potřeby přepravy většího počtu zavazadel lze vpřed vyklopit sedáky zadních sedadel a na jejich místo položit opěráky. Vzniklá plocha je díky tomuto řešení, které automobilky v posledních letech spíše opouštějí, prakticky zcela rovná a dlouhá impozantních 1 920 mm.
Za volantem
Postupné vylepšování Fordu Mondeo se dotýká také jeho interiéru, a tak ani zde na svoji moderní konkurenci výrazněji neztrácí. Pokud si potrpíte na moderní techniku, můžete si připlatit třeba za hlídání opuštění jízdního pruhu (LDW) a mrtvých úhlů zrcátek (BLIS), adaptivní tempomat, bezklíčkové zamykání a startování, bi-xenonové světlomety s nasvětlováním zatáček nebo přístrojový štít s barevným informačním displejem FordConvers+, který jsme zkoušeli například ve verzi Mondeo 2,0 EcoBoost.
Pracoviště řidiče je rozvrženo přehledně
Námi zkoušený vůz byl ale opatřen klasickým přístrojovým štítem s dobře čitelnými stupnicemi otáčkoměru, tachometru, palivoměru a teploměru chladicí kapaliny. V jeho středu se nachází rozměrný monochromatický displej palubního počítače, přes který se dostanete do menu základního nastavení, sledování režimu EcoMode nebo k deaktivaci ESP. Ovládat jej lze multifunkčními tlačítky na volantu, na jejich logiku si budete chvíli zvykat, ale celkově to dává smysl. Volant sice má celkem velký průměr, ale také tlustý věnec a dobře padne do ruky. Po obou stranách jeho středu jsou tlačítka tempomatu a omezovače rychlosti.
Snadno čitelný přístrojový štít a multimediální systém v češtině
Přehlednosti ovládání nelze nic zásadního vytknout. Vše je dobře po ruce, páčky pod volantem mají krátký chod a vhodnou intenzitu aretace (z té levé lze aktivovat hlasové ovládání a přijímat hovory telefonu připojeného přes Bluetooth). Před madlem ruční brzdy jsou tlačítka umožňující v pěti úrovních vyhřívat přední sedadla (na přání případně i ventilovat). Rozměrný dotykový displej multimediální a navigační soustavy sice není žádným výkřikem posledním módy, ale komunikuje v češtině a má vhodně nastavenou odezvu, působit tak na něj není třeba ani příliš měkce, ani příliš tvrdě. Údaje klimatizační jednotky se zobrazují na jeho monitoru.
S chutí do života
Pomineme-li úplně základní, atmosféricky plněný Duratec 1,6 l/88 kW, je „šestnáctistovka“ EcoBoost nejlevnějším zážehovým motorem v Mondeu a zároveň vůbec nejdostupnější motorizací pro výbavové stupně Winner Plus, Titanium Plus a Titanium X Plus. Nicméně nabízí slušný výkon 160 koní (118 kW) a točivý moment při krátkodobém overboostu až 270 Nm (trvale 240 Nm), navíc v širokém rozpětí 1 600 až 4 000 ot./min. Na tak velké auto překvapivě úplně stačí, kombík s pohotovostní hmotností 1 501 kg s ním jede až 210 km/h a zrychlí z 0 na 100 km/h za 9,6 s (což prakticky potvrdila i naše měření).
Kompaktní zážehový turbomotor potěšil svojí vitalitou i spotřebou paliva
A to jsou na základní motor v nabídce celkem slušné údaje. Na čtyřválec s přímým vstřikováním má motor kultivovaný a tichý chod, a to i na volnoběh, jeho vibrace a hluk se do interiéru ve větší míře nepřenášejí v žádném z jízdních režimů, i ve vysokých otáčkách zůstává klidný. Do otáček se ochotně sbírá od hranice 2 000 ot./min. a nástup jeho tahu je zcela plynulý, reakce na prudké sešlápnutí plynového pedálu trvá jen zlomek vteřiny. Subjektivně nabízí jízdní dynamiku výkonnější jednotky, a to konec konců potvrdila i naše měření pružného zrychlení.
V tomto autě se motor nijak netrápí a dobře spolupracuje s vhodně převodovanou rychlostní skříní. Díky jeho dostatečnému točivému momentu dostupnému v širokém spektru otáček „točí“ na šestý stupeň při 130 km/h jen 2 700 ot./min., což se promítá jak do akustického komfortu, tak do příznivé spotřeby paliva na delších cestách, ale o tom až v závěru. Řazení je přesné a probíhá v krátkých drahách, jisté výhrady jsme měli ke spojce, která je až příliš měkká a řidič přes pedál nedostává úplně přesné informace o jejím záběru.