Kapitoly článku:
Živé srdce s „falešnou redukcí”
Ani v případě Dusteru se Dacia nevzdálila svému společenskému zařazení a tak to nejlepší,co můžete pod kapotu dostat, představuje dobře známá vznětová patnáctistovka dCi ve dvou výkonových modifikacích s 63 resp. 80 kW, kterou jsme měli k dispozici my. Benzínovou alternativu tvoří vcelku oblíbená šestnáctiventilová jedna šestka se 77 kW.
Jednapětkový common-rail je starý známý a černé zlato pálí v mnoha jiných modelech od Renaultu i Dacie. Věřme jen, že podložené zvěsti o jeho choulostivosti vzešlé od majitelů starších ročníků Meganů už majitele nových Renaultů a Dacií trápit nebudou. U hrubého pracovního náčiní, jakým Duster je, by to bylo nanejvýš záhodno.
Podobně jako opěvovaná „hádéíčka“ má i renaulťácký turbodiesel dobré vychování a až na pár úvodních minut po nastartování, kdy se hlásí ke slovu v typické naftové kakofonii, je jeho projev celkem kulturní, zejména co se vibrací týče. Dacia samozřejmě nemá tak dobré odhlučnění kabiny jako osobní Renaulty, takže charakteristický zvuk do kabiny proniká, narozdíl od větších objemů je to ale spíš neobtěžující vrčení šicího stroje.
Stejně jako drtivá většina malých dieselů je i patnáctistovka do bezmála dvou tisíc otáček za normálních okolností „obdařena“ ponurou turbodírou, kdy by tuto naftovou Růženku z hlubokého spánku nevytrhla ani zpráva o francouzském vítězství nad Němci ve finále mistrovství světa v kopané. U Dusteru je to ale přece jen trochu jinak a mohu vás ubezpečit, že v běžné automobilní konfekci se s ničím podobným nesetkáte. O čem mluvím? Jde o extrémně nakrátko poskládanou šestistupňovou převodku, která pro jakoukoliv výraznější lenost v rychlostech do stovky jednoduše nedává žádný prostor a žene motor energicky do otáček.
Narozdíl od konstruktérů ARa, Nivy nebo Jimnyho se inženýři Dacie nestresovali s instalací redukce (vyžadovala by si podélné usazení motoru) a částečně ji bez okolků nahradili kraťounkou hlemýždí jedničkou. Když se zrovna nevyprošťujete z písečného záhrabu, můžete ji v běžném provozu zcela vypustit a rozjíždět se na rovině na dvojku podobně jako u nezatíženého náklaďáku. Auto s tím nemá sebemenší problém a spojka si nežádá žádných slov soucitu. Jednička přijde vhod až při rozjíždění do kopce nebo s větším zatížením. Také zbývající stupně nejsou s vaším rodinným hatchbackem srovnatelné a v praxi to vypadá tak, že jste při běžné jízdě s veškerým řazením hotovi do šedesátky. Negativum tohoto řešení je jasné a jmenuje se vysoké otáčky ve vyšších rychlostech. Na dálnici jsem si často říkal, že bych klidně uživil i sedmičku případně osmičku. Diesel běžící ve vysokých otáčkách není pro ucho citlivého řidiče nic příjemného a tak ze 3 000 otáček ve 130 km/h slevuji na příjemných i úsporných 2 100.
Spotřeba se diamterálně liší podle jízdního režimu. Zatímco na dálnici a v terénu se vlivem krátké převodovky i odporu karoserie šplháte nad osm, po okresce ale i ve městě se dá vejít do šesti. Dosažený dlouhodobý průměr 6,8 litru lze považovat za solidní výsledek.
Převodovka rumunské provenience překvapila narozdíl od některých vozů mateřského závodu velmi vstřícným řazením. Pohyb páky v kulise sice není úplně nejpřesnější, jde to ale neobyčejně snadno, potěší i krátké dráhy. Neutrálová poloha by mohla dokonce být klidně o něco širší, takhle se mi občas stalo, že jsem při nedostatku důrazu zařadil místo šestky čtyřku a dovedete si představit jaký to při krátkém zpřevodování způsobilo v motoru humbuk. Nejsilnější agregát dodávaný do Dusteru jistě není špatným řešením a každého rozumného řidiče uspokojí. Větší univerzalitu by ale poskytl objemnější motor s větším výkonem v celém spektru otáček, který by umožnil protáhnout převody aniž by se ztratila jízdní dynamika. V případě Dacie se přímo nabízí osvědčený dvoulitr dCi. Inu uvidíme.
Hrubián v terénu, pohodář na silnici
Kardinálním zájmem každého myslivce, lesáka, ale i chalupáře se svým orlím hnízdem v hůře přístupném terénu budou jízdní schopnosti Dusteru mimo zpevněnou vozovku. Výchozí předpoklady nemá špatné a zmiňovanou světlou výškou (210 mm) to rozhodně nekončí.
V Dacii najdete systém pohonu všech kol, jehož kořeny lze vysledovat na Dálném východě u Nissanu Qashqai, koncernová spřízněnost jej nověji přivála i do Renaultu Koleos. Zařízení pracuje ve třech režimech - v prvním jsou poháněna jen přední kola, druhý přiřazuje automaticky i ta zadní. Třetí možností na otočném ovladači poblíž šaltpáky je poloha Lock, která bez ohledu na cokoliv jiného napevno napůlí výkon mezi přední a zadní nápravu. Pevné sepnutí 4x4 je přitom možné až do osmdesátikilometrové rychlosti.
Kombinace samonosné karoserie a pomocných rámů vpředu a vzadu je pro Duster lavírující na pomezí kategorií offroad a SUV ideální kombinací. Podvozek je upravenou reinkarnací Sandera a Loganu. Přední nápravu tak drží klasický McPherson, vzadu najdete víceprvkové závěsy. Při zdolávání terénních zlomů na motokrosové trati i v jejím okolí potěšily na poměry auta odvozeného z osobáku slušné zdvihy pérování umožňující i celkem krkolomné kreace při křížení náprav. Náš Duster měl obuty pneumatiky s příhodným hrubším vzorkem, takže za sucha velkou část našich terénních kratochvílí obsloužil, ač s menší jistotou, jen s předním pohonem. Zadek přichází ke slovu až na větších nerovnostech, při extrémním stoupání a vůbec ve všech podmínkách vyžadující maximální možnou trakci. Pokud vozu ještě moc nedůvěřujete, zamkněte spojku napevno a projedete v podstatě cokoliv co umožní dispozice karoserie. Chce to jen trochu agrese a duchapřítomnosti.
Omezení průchodnosti je zapotřebí hledat u nižšího předku a především horšího přechodového úhlu zapříčiněného rozvorem 2 673 mm. V této situaci si o destrukci vyloženě říká roura výfuku vedená vzadu pod diferenciálem. Nájezdové úhly jsou přitom díky krátkým převisům výtečné. I tak ale Dacia svede věci u běžných SUV nevídané a často si k tomu pomáhá jednoduchými prostředky nahrazujícími složitou elektroniku. Tak třeba v běžném provozu proklínaná krátká převodovka odvádí v terénu spolehlivé služby a krátká jednička při prudkém klesání s grácii vynahradí sjezdového asistenta i v 45 stupňovém svahu.
Duster už přirozeně není žádný ryzí terénní trakař jako jeho socialističtí předchůdci a oproti takové Nivě si zachovává přiměřené kulturní dekorum i na silnici. Od SUV si leckdo naivně slibuje vysoký komfort odpružení, po prvním svezení ale často přichází rozčarování. To Dacia je z jiného těsta. Karoserie se na nerovnostech jen nonšalantně pohupuje jak starý Renault Nevada a nějaké tupé rázy od kol jsou zcela neznámým jevem. Kromě terénu tenhle komfort oceníte i ve městě, kde se Duster i díky dobrému výhledu a živému motoru cítí jako ryba ve vodě. Při tom všem si jízda zachovává rozumnou míru jistoty. Překvapením přirozeně nejsou velké náklony v zatáčkách, lehké odskakování při rychlejší jízdě po hrbolaté okresce ani citlivost na boční vítr, větších zákeřností se ale obávat nemusíte. Velká Dacia jde celkem rychle do nedotáčivého smyku, jistou neutralizaci skýtá režim Auto, který v o něco vyšší průjezdové rychlosti pošle auto ven rovnou celým bokem. Větší dramata ale nepřipustí duchapřítomné ESP, mají ho ale jen vozy vyšších výbav.
Řízení s hydraulickým posilovačem vůbec není špatné a reaguje živěji než by člověk čekal - na svoji kategorii v tomto směru rozhodně palec nahoru. Pochopitelně pak nelze čekat vVětší odolnost bych ale čekal vůči vyjetým kolejím, náhlým výmolům a jiným záludnostem, které se neomylně přenáší do volantu. Žádné komplikace nečekejte ani při brzděni, kdy vůz sice pěkně zaklekává ale nevlní se. Faktem je, že brzdy nejsou zrovna lačné po akci, takže je někdy zapotřebí více přitlačit na pedál.