Kapitoly článku:
Francouzská jednoduchost
Jednoduchost Saxu sluší a jistá hranatost zděděná ještě z osmdesátých let je dokonce elegantnější než u sourozence Peugeot 106. Testovaný kousek v líbivé tmavě modré barvě zářil na dálku a tu a tam i dokázal upoutat pozornost svého okolí.
Jednoduchou příď tvoří integrovaná přední maska se dvěma šípy a hranaté, i když v rozích zaoblené přední světlomety bez čiré optiky. Symetrie a jednoduchost přece neuráží – proto na přední masku navazuje předsunutý nelakovaný přední nárazník bez výrazného tvarování se spodní lakovanou částí, svalnaté přední blatníky dodávají dojem svižnosti a elegantní tvary dokončují nelakovaná vnější zpětná zrcátka. Výrazné střešní okno je vidět i při pohledu zepředu.
Nekomplikovaný profil prozrazuje příbuznost s Peugeotem 106. Klenutí čelního skla a sklon A sloupků naznačuje na původ v první polovině devadesátých let, dvojice předních dveří má rozměrné prosklení na které navazují za B sloupkem zakulacená výklopná okna. Kliky dveří jsou řešeny z boku dveří, což je praktické a zřejmě technologicky jednodušší než u klasického provedení. Víčko palivové nádrže lze otevřít jen klíčkem od zapalování, což ocení především případní zloději.
Spodní část boků v linii nárazníků je lemována pryžovým pásem, chránícím před oděrkami v hustém městském provozu. V pryži je také umístěn hrdý nápis 1,4i označující výkonnější verzi Saxa a boční ukazatele směru. Linie prahů je jednoduchá bez složitých přechodů a profilů. Malému vozu sluší malá třináctipalcová kola s pneumatikami o rozměrech 165/70.
Záď Citroënu je líbivá a opět plně navazuje na Peugeot 106, ze kterého Saxo vzniklo. Základem jsou rozměrné páté dveře protažené až do boku a zakulacené koncové svítilny s tmavým probarvením ukaaztelů směru, což bylo na sklonku devadesátých let nesmírně populární u tuningových vozů. Na pátých dveřích jsou umístěny hrdé názvy modelů a výrobce. Zadní nárazník je opět dvoudílný – s horní nelakovanou a spodní částí v barvě vozu.
Skromné pohodlí
Dveře lze otevřít v širokém úhlu, aby se pasažéři vpředu pohodlně usadili a cestující vzadu mohli s trochou cvičení vystoupit. Nízká stavba oproti nástupci Citroën C1 naznačuje, jak moc pokročila konstrukce městských kompaktů, které se dnes vyrovnají nižší střední třídě automobilů před dvaceti, třiceti lety.
Interiér se nese ve znamení levnějších plastů a textilního čalounění se vzorem. Přední sedadla jsou měkký bez výraznějšího bočního vedení, ovšem s praktickou opěrkou hlavy, která je předsunuta a tvoří tak oporu krční páteře. Zadní sedadla jsou tvořena lavicí, na kterou se stěží vejdou dva pasažéři a ve třech by se jednalo o čirý masochismus.
Prostor pro cestující je v Saxu značně limitován výškou cestujících. Zatímco do vzrůstu okolo 180 cm nebudete mít problémy, vyšší pasažéři budou muset hlavu zabořit do čalounění střechy.
Přístrojová deska má jednoduchou architekturu, je tvořena z tvrdšího černého plastu, který ani po sedmi letech nestárne. Volant dobře padne do ruky a slibuje navzdory francouzskému původu dobrou odezvu od vozovky. Zakulacený přístrojový štít je tvořen analogovými přístroji, navazující středový panel kopíruje oblouk přístrojového štítu a působí harmonicky. Na středovém panelu se nachází autorádio, ovládání ventilace a topení, popelník a zapalovač.
Řešení před spolujezdcem prozrazuje, že s montáží airbagu spolujezdce nebylo primárně počítáno. A tak klasický prostor pro schránku před spolujezdcem zabírá airbag a schránka se netradičně posunula na horní hranu přístrojové desky, kde vytvořila sympatickou štěrbinku, na jejíž dno přirozeně nevidíte.
Na středový panel volně navazuje středový tunel s největší zvláštností modelové řady peugeot 106/Citroën Saxo. Je jím kódový imobilizér, který se deaktivuje po zadání čtyřmístného PIN kódu. Neobvyklé řešení je francouzskou specialitou, na kterou dnešní uživatelé nejsou zvyklí a přesto byla ve své době vynášena na odiv jako geniálně jednoduché řešení.
Za klávesnicí imobilizéru se nachází řadicí páka a ovládání elektrického stahování předních oken, pak už následuje jen ruční brzda.
Střešní okno v Saxu se ovládá plastovou kličkou, je to jednoduché a levné a toto řešení odkazuje ještě na Peugeot 205, který jej využíval u dražších modelů.
Páté dveře lze vyklopit dost vysoko, aby o ně nezavadil ani dvoumetrový pasažér. Zavazadlový prostor má objem 280 litrů. Sklopením zadních sedadel jej lze rozšířit až na 953 litrů. Samozřejmostí je vyšší spodní hrana pátých dveří a špatným francouzským řešením umístění rezervního kola na podvozku, kde je vystaveno nečistotám, kamínkům a soli od silnice.
Nenáročnou architekturu interiéru Saxa lze označit za vítězství jednoduchosti nad technikou. A jako takové bude Saxo ceněno i za dalších pět, deset let.
Čtrnáctistovka za zenitem
Pod kapotou je uložen celohliníkový čtyřválcový zážehový motor o objemu 1 360 ccm s výkonem 55 kW (75 k) při 5 500 ot./min. Maximální točivý moment činí 111 Nm při 3 400 ot./min. Pětasedmdesát koní není u 815 kg těžkého vozu vůbec malý výkon a v měřítkách dnešních obvyklých motorizací příměstských mini v kombinaci s jejich ohromnou hmotností vysoko přes jednu tunu takřka ohromí svou agilitou.
Před nastartováním musíte vyťukat čtyřmístný PIN kód a poté se pustit do startování. Pod kapotou se ozve tiché kovové cvrlikání, které ale příliš nevybízí k výkonům. Je to předchozí generace obstarožní čtrnáctistovky, která se dočkala u modelů C3 a Berlingo nasazení na zemní plyn. Ani poslední generace tohoto motoru nepředvádí zázraky, a tak jsme od jejího předchůdce navzdory nízké pohotovostní hmotnosti Saxa mnoho nečekali.
Hbitý rozjezd ale naznačí, ža se Saxem to vůbec nebude špatné. Faktem ale je, že motoru rychle dochází dech a otáčky zrovna nemiluje. Časem zjistíte, že nejraději se drží kolem 2 - 4 000 ot./min, kdy je příjemně pružný a vozu dodává nadprůměrnou dynamiku.
Ve městě je jízda se Saxem příjemná, 1,4i stačí na většinu situací ve městě a každopádně budete patřit ke hbitějším motoristům. Mimo město se projevuje neochota k vytočení motoru, a tak je třeba neustále řadit, protože jakýkoli pohyb mimo optimální otáčky znamená razantní ztrátu výkonu.
Motor má zkrátka více výkonu než charakteru. Přesto Saxo 1,4 působí vedle dnešních těžkých a podmotorovaných mini jako učiněný dynamický zázrak. Spotřebou neohromí, ale za svou práci si v našem testu vzal přijatelných 7,3 l/100 km.