Kapitoly článku:
- Důležitá novinka, Evropa bez benzínového turbomotoru, Nový podvozek
- Hubená škála motorů za dobré peníze, S Octavií z očí do očí, Velkorysá výbava
- Na první pohled, Prostorný a důvěryhodný, Slušný zavazadelník
- Za volantem, Nesmyslná kontrolka, Na silnici, A vystupujeme
- Stručné technické údaje, Naměřené hodnoty
- Kompletní fotogalerie
Na první pohled
Nepochybně nejtypičtějším znakem Chevroletu Cruze je jeho robustní příď. Lichoběžníková maska chladiče má voštinový vzor, je orámována chromovanou linkou a vodorovně rozdělena lakovaným pásem, který je stejně jako maska samotná součástí nárazníku. Ten je vyroben z pružného termoplastu, který snese drobné ťukance bez poškození.
Chromovanými cetkami se zde však naštěstí nijak neplýtvalo, za pozornost stojí modernizované logo značky s vroubkovaným povrchem vnitřního žlutého kříže. Přední reflektory se zakusují hluboko do předních blatníků a mají pouze jednoduché paraboly sloužící parkovacím, potkávacím i dálkovým světlům. Jejich účinnost je průměrná, světelný tok je však dobře a rovnoměrně rozvržen. Hostí pochopitelně levné a mimořádně trvanlivé žárovky H4, xenony ani projektory zatím k dispozici nejsou.
Boky karosérie jsou narušeny jen mělkým prolisem v úrovni horní hrany zadních sdružených světel, jejichž část je součástí výklopného víka kufru zakončeného ostrou odtrhovou hranou. Značně skloněné čelní sklo přechází rovnoměrným obloukem až ke spodní hraně zadního skla. Nevýhodou je poměrně skromná výška střechy nad zadními sedadly.
Boční okna jsou zasazena blízko vnějšímu okraji karosérie, a podílejí se tak na velmi nízkém aerodynamickém hluku. Vodorovná lišta na levých zadních dveřích však byla u zkoušeného vozu zkroucená a její okraje nebylo možno optimálně usadit. Hrany zadních světel zabíhají do blatníků podobně, jak je tomu na přídi vozu. I jejich optika je čirá, k účinnosti jsme neměli výhrad, celá záď pak nepůsobí natolik robustně jako příď. Slušný výhled okolo vozu zajišťují rozměrná zpětná zrcátka a přijatelně nízká záď, potíží jsou pak dosti zavalité sloupky.
Prostorný a důvěryhodný
Interiér je dobře přístupný širokými dveřmi s dosti slabou aretací, ty zadní by se mohly otevírat do většího úhlu. Zapomeňte na unylé a obyčejné plasty a nekončící rovné plochy, tento stroj může svým pojetím připomínat levnější Insignii. Obkladové materiály působí opravdu dobře, pokud by byly laděny do tmavějších odstínů, nebylo by jim takřka co vytknout. Pravdou tak zůstává, že zvláště textil, jímž jsou obloženy části dveří a palubní desky, bude zřejmě brzy špinavý.
I dveře jsou obloženy několika druhy na dotek příjemných materiálů, tvrdý plast najdeme jen v okolí tlačítek ovládání oken a zrcátek. Ke kvalitě použitých materiálů jsme tak neměli výhrad, což bohužel nelze říci o jejich zpracování. V některých místech jsme totiž nalezli v lícování drobné nedostatky, nicméně vše drželo jak mělo a na nerovnostech se z útrob palubní desky či dveří neozývaly žádné pazvuky.
Přední sedadla mají přiměřeně dlouhé a tuhé sedáky i opěráky se slušným bočním vedením, ovšem bez možnosti regulace tuhosti bederní opěry. Vpředu sedící cestující mají do všech stran dostatek prostoru, kolena nejsou omezována středovým panelem. Pasažéři vzadu jsou poněkud utlačováni svažující se střechou, ale vzhledem k vybráním předních opěradel se zde celkem pohodlně usadí i lidé vyššího vzrůstu. V této otázce je na tom Octavia o něco lépe. Vzadu lze využít výklopné loketní opěry s držáky nápojů a tříbodových navíjecích pásů. Čalounění sedadel je rovněž neprakticky světlé, použitý materiál však působí elegantně a je dostatečně tuhý.
Slušný zavazadelník
Od čtyřdvéřového sedanu nelze očekávat vlastnosti stěhovacího auta. Víko Chevroletu Cruze je dosti malé, takže jím do kufru velké předměty naložíte jen komplikovaně. Taktéž výška zavazadelníku je omezená, je však celkově široký a dobře využitelný. Jeho základní objem lze zvětšit sklopením nestejně dělených opěradel na sedáky, čímž kupodivu vznikne v podstatě rovná plocha, průchod do interiéru je navíc shora omezen výztuhou jen minimálně. Kotevní oka pro síť či zdířku na 12V bychom zde ale hledali marně.
Primitivní závěsy víka výrazně zasahují do prostoru mezi zavazadla, jeho vnitřní obložení navíc postrádá jakékoli madlo pro zavírání „čistou rukou“. Podlaha zavazadelníku je tvořena poddajným materiálem, ale naštěstí se uprostřed opírá přes výztuhu o rezervní kolo. Na jeho středu se nachází háček pro fixaci podlahy ve zvýšené poloze, ale bohužel jsme nenašli místo, do něhož by bylo možno tento háček zachytit, hrana zavazadelníku je mu totiž příliš vzdálená.
