Kapitoly článku:
- Korejské kořeny, americká značka, Růstové hormony, Zkoušený vůz
- Na první pohled, Výrazná příď, Uvnitř
- Než nastartujeme…, Hračka před volantem, Na silnici
- A vystupujeme, Základní technické údaje, Naměřené hodnoty,
- Kompletní fotogalerie
Než nastartujeme…
Základní tvar směrem dolů se zužujícího středového panelu, typický pro výše zmíněné Chevrolety, zůstal zachován, pouze svisle orientované výdechy ventilace byly nahrazeny konvenčními vodorovnými průduchy, čímž uvolnily místo pro malé poličky na drobnosti. Níže najdeme nečekaně „šikovné“ rádio schopné přehrávat CD i MP3, ale navíc připojit externí zvuková zařízení skrze konektory AUX a USB (v malé schránce před spolujezdcem) i telefon skrze Bluetooth. Prostřednictvím audiosoustavy lze také nastavovat celou řadu komfortních prvků od zamykání dveří po rozjetí až po délku doby svícení „flollow me“.V této cenové hladině jde o soustavu opravdu zajímavou.
Pod tímto panelem najdeme přehledná tlačítka a otočné ovladače ventilace s klimatizací, varovného osvětlení a dveřních zámků a kontrolní panel deaktivace pravých airbagů pro instalaci dětské sedačky na místo spolujezdce. I v běžném režimu však bohužel příslušné oranžové kontrolky svítí nepřetržitě a dosti protivně. Středová konzole sice postrádá loketní opěrku, ale nabízí několik odkládacích ploch pro drobnosti.
Hračka před volantem
Volant sice kůží potažený není, ale jeho přiměřeně tlustý věnec s členitým průřezem dobře padne do ruky, přičemž na svých ramenech nese prvky dálkového ovládání audiosoustavy a tempomatu. Robustní páčky pod volantem přehledným a z jiných vozů Chevrolet nebo Opel dobře známým způsobem ovládají blinkry, stěrače a palubní počítač. Jeho údaje se zobrazují na malém přístrojovém štítě (připomíná řešení z minivozu Chevrolet Spark, ale je zcela jiný). Oficiální prameny hovoří o inspiraci motocykly, nám však celek připadal spíše jako hračka.
Jeho dominantním prvkem je monochromatický displej digitálními symboly ukazující stav palivové nádrže, aktuální rychlost, hodnoty palubního počítače a počítadla ujeté vzdálenosti. Jediným analogovým přístrojem je včleněná stupnice otáčkoměru. Celý štítek je pak proložen nejdůležitějšími kontrolkami, ale třeba o teplotě chladicí kapaliny se kromě případného přehřátí žádnou informaci nedozvíte. Zřejmě to dnes nikoho nezajímá.
Ovládání vnějšího osvětlení je soustředěno do otočného ovladače na palubní desce vlevo od volantu, ale sahat na něj budete jen minimálně, neboť nová Avea jsou vybavena denním svícením (prakticky jde o to, že se po nastartování samočinně spustí potkávací světla provázená příslušným symbolem v otáčkoměru). Po vzoru větších Chevroletů je celá palubní deska včetně ovladačů bleděmodře podsvícená, což vypadá opravdu dobře.
Na silnici
Začněme tím, že Chevrolet Aveo splnil naše očekávání i v otázce jízdních vlastností a výkonů, ovšem je samozřejmě třeba hodnotit je v intencích nižší třídy. Odhlučnění interiéru od motoru i závěsů kol je v porovnání s předchozí generací opravdu citelným posunem k lepšímu, totéž lze poznamenat prakticky ke všem parametrům provázejícím užívání auta. Řeč je tedy také o jízdní stabilitě, jež je vlivem tužšího naladění podvozku na opravdu vyšší úrovni, rovněž výrazně tužší skelet karoserie je během jízdy znát. Při malém zatížení je nedotáčivost minimální a kola spolehlivě kopírují povrch vozovky i na nerovnostech, nicméně je třeba uvědomit si, že jakmile naložíte toto malé auto na limit možného zatížení, vzroste jeho hmotnost o plnou polovinu, což se na jízdních vlastnostech a komfortu jízdy nemůže neprojevit.
Řidič má i s pomocí rozměrných zpětných zrcátek z vozu znamenitý výhled všemi směry, ovládání Avea usnadňují také poměrně přesné a přesně dávkované řízení i řazení. Pohonná jednotka s objemem 1,2 l základním požadavkům na dynamiku jízdy vyhoví, podobně jako kultivovanost jeho chodu, ale je třeba dodat, že pocítíte i naložení většího nákupu. Motor „chodí“ zřejmě nejlépe ve středních otáčkách od 2 000 do 3 500 ot./min., pokud jej chcete točit výše, nemá to valného významu, neboť žádný výraznější tah se již nedostaví.
Je to někdy až frustrující pocit, s nímž se majitelé slabých aut musí vypořádat (pokud se jim to nepodaří, informují nás sdělovací prostředky o tragických dopravních nehodách), ale lze si na něj zvyknout. Pak již nepojedete „podle sebe“, ale „podle auta“, neboť pochopíte, že předjíždět cokoli kromě traktoru nemá cenu. Naplní vás nečekaným pocitem klidu a vyrovnanosti (nebo spíše rezignace…?), díky kterému motor nebudete točit, což se vám nakonec vrátí na spotřebě.