Kapitoly článku:
Do města se vážně nehodí
Základem pohonu pro BMW i8 je spalovací tříválec TwinPower Turbo s objemem 1,5 litru. Tento motor se nejprve představil právě v mnichovském sportovním hybridu, posléze se vydal do nabídky Mini nebo dvojky Active Tourer, kde už pracuje bez elektrické asistence. V případě testovaného auta nabízí 170 kW (231 koní) a 320 Nm, což jsou samo o sobě na tak malý motor úctyhodné parametry.
Tříválec pohání zadní nápravu přes šestistupňový automat. Je zde ale ještě jeden detail, který hraje důležitou roli. Spalovací jednotce asistuje malý elektromotor. Ten pracuje jako startér, ale zároveň se umí změnit v generátor, přes který spalovací motor dobíjí akumulátory. BMW i8 se tak nemusí spoléhat pouze na to, co vyrekuperuje přední elektromotor.
V praxi má BMW i8 mnoho tváří. Je to elektrická předokolka, spalovací zadokolka, hybridní čtyřkolka. Jezdí za nula nebo také za sedmnáct litrů.
Ten se stará o pohon přední nápravy, což mu jde díky parametrům 96 kW (131 koní) a 250 Nm bez problémů. Celkově dostane řidič 266 kW (362 koní), respektive 570 Nm (podle oficiálních údajů) a možnost jezdit čistě na elektrickou energii. Oficiálně byste měli ujet až 35 kilometrů bez jediného gramu emisí vypuštěného do ovzduší. Maximálně pojedete na elektriku 120 km/h.
Nabízí se tak typický plug-in hybridní scénář, kdy dojedete po dálnici na hranice města, aktivujete si režim eDrive a čistě elektricky jezdíte po městě, abyste zase svižně odjeli zpět. Jenže to je jenom teorie. Praxe má dva problémy. Za prvé jsem během svého kratičkého testování zahlédl elektrický dojezd maximálně 20 km (v praxi jsem nakonec ujel o kilometr více), za druhé se i8 do města absolutně nehodí. Proč?
Začít můžeme už zmíněným komplikovaným výhledem, podvozek také nenabízí nastavení, které byste zrovna chtěli pro jízdu přes tramvajové koleje a vystupování tam, kde není místa na rozdávání, taktéž není kvůli výklopným dveřím úplně jednoduchá záležitost. Možná to bude znít trochu komicky, ale stačí řidič, který si neuvědomí, cože to vedle něj parkuje, svůj vůz dá poněkud blíže a vy se následně do i8 regulérně nedostanete. Smůla.
Výklopné dveře vypadají hodně dobře, ale v praxi jsou jen dalším důvodem, proč se vám s BMW i8 do těsných městských ulic příliš chtít nebude. BMW i8, ačkoliv by se to nabízelo, do města nepatří.
Ale jsou situace, kdy přijde vhod
Kdepak, elektrický dojezd je zde pouze pro úřady EU, které naměří v laboratorních podmínkách pěkné normované hodnoty spotřeby a produkce emisí. Samozřejmě můžete jezdit na čistě elektrický pohon i mimo město, nicméně to se pak baterie relativně rychle vybijí a jezdit s i8 rychlostí 80 km/h, na to si můžete koupit elektrický Volkswagen up!. Ale abych tomuto BMW nekřivdil, nakonec se během testu přeci jen ukázalo, že možnost čistě elektrického pohonu je k něčemu užitečná. A to tak, že velice.
BMW i8 si prý vystačí s přídělem 2,1 l/100 km. Neříkám, že je nějak závratně neúsporné, ale když se rozparádíte na okreskách, a vy se na okreskách rozparádíte, zmizí benzin z nádrže opravdu rychle. Důvodem je i fakt, že nádrž jako taková je dost malá. Ve standardu pouze třicetilitrová! A tak se mi stalo, že jsem se jel ještě trochu projet, v nádrži byla přece čtvrtina a dojezd nebyl alarmující. Jenže po pár kilometrech se objevil na displeji nápis, že se spalovací motor vypnul a že pokračujeme na elektrickou energii.
Ano, došel benzin. A to je přesně ta chvíle, od které budete režim eDrive nadevše milovat. V klidu pak pěkně pozvolna dojedete k nejbližší čerpací stanici (stačit vám ale musí dojezd zhruba deset kilometrů) a jste ušetřeni té potupné chvíle, kdy hezky „zu Fuß“ pochodujete s kanistrem tam a zase zpátky, abyste dolévali benzin do nádrže ručně.
Mimochodem, čistě elektrický režim lze kombinovat s nastavením Eco Pro a Comfort. Takže i elektricky pojedete komfortně.