Kapitoly článku:
Ten pocit…
… když usednete za volant, ten se jen těžko popisuje. Ergonomie rozmístění všech prvků je bezchybná, tu správnou polohu tam najdete velmi snadno a ihned je vám jasné, že toto auto je vám k dispozici do každého svého šroubku a jen lační po každém vašem pokynu. Sedadlo má dostatečně dlouhý sedák i opěrák, je dostatečně tuhé a v širokém rozsahu nastavitelné, takže vám ani nebude chybět stavitelná tuhost bederní opěry.
Vše je zde orientováno na řidiče
Volant má sice docela velký průměr, ale jeho věnec je tak tlustý, až se toho člověk nezvyklý podobným vozům může leknout. Vše je přesně tam, kde to čekáte, na volantu máte dálkové ovládání tempomatu vlevo a rádia a telefonu vpravo. A pod volantem, ano, bohužel, namačkávací páčky, které jsem trvale kritizoval u všech Opelů nedávné minulosti. I v tomto případě musím konstatovat: dá se na to zvyknout, ale proč by to měl člověk dělat, když to žádné přednosti nepřináší? Vadí to hlavně u stěračů, ale tam naštěstí najdeme celkem dobře pracující automatický režim.
Většina ovládacích prvků bude řidiči povědomá z jiných vozů BMW, i těch staršího data výroby
Namačkávací je také volič převodovky, ale ten funguje bezproblémově, parkovací režim se ovládá poněkud nezvykle tlačítkem. Za voličem jsou tlačítka elektrické parkovací brzdy, vypínatelného asistenta pro rozjezdy do kopců, ovládání parkovacího asistenta a aktivace řízeného sjíždění příkrého svahu (čtete dobře) rychlostí kolem 10 km/h.
Velkoplošný barevný displej uprostřed nabízí řadu funkcí, režimů a možností nastavení
Standardní velkoplošný displej v horní části středové konzole je střediskem zobrazování všech palubních režimů od rádia přes telefon, palubní počítač v rozšířené podobě až po regulaci komfortních funkcí vozu a digitalizovaný, velmi podrobný manuál k ovládání celého auta. Snadno a přehledně se všechny funkce přepínají otočným ovladačem iDrive uloženým vpravo od řadicí páky, celý systém vám přejde do krve rychleji, než byste čekali.
V hlavní roli ekologie
Své snahy o dosažení „účelné dynamiky“, tj. snižování emisí, značka BMW shrnula do sloganu EfficientDynamics. U BMW řady 5 má řidič standardně k dispozici čtveřici jízdních režimů s přepínáním tlačítky vedle voliče. Nesou jména Eco Pro, Comfort, Sport a Sport+ (s omezením stabilizace), přičemž za ten standardní je považován Comfort. A jak se s tím jezdí? Je to celé daleko jednodušší, než by se mohlo zdát.
V rámci jízdních režimů se mění také podbarvení přístrojového štítu a vzhled monitoru v jeho spodní části
Čím nižší režim zvolíte, tím se auto chová líněji, což by vás mělo motivovat k tomu, abyste plynový pedál používali co nejjemněji. Nejradikálnějším je režim Eco Pro, který bere vše. Máte v něm pocit, jako byste šlapali na plyn přes zmuchlaný kobereček. Řídicí elektronika navíc upravuje výkon alternátoru, klimatizace, vyhřívání sedadel a dalších skupin pro maximální omezení spotřeby a na vyšší stupeň řadí už při 1 300 ot./min.
V pravé části přístrojového štítu není teploměr chladicí kapaliny, ale oleje
V režimu Eco Pro je řidič na displeji palubního počítače v přístrojovém štítě „odměňován“ poněkud kolotočářsky působícím údajem o tom, o kolik kilometrů více toho díky své pomalé jízdě najede. Pokud jste posedlí spotřebou, můžete na středovém displeji listovat její historií či několika druhy palubních počítačů.
Pro běžnou jízdu je ideální režim Comfort, pokud spěcháte, vyplatí se přepnout na Sport, který vůz připraví pro rychlejší reakce na potřebu dynamických změn.
Vzhůru na silnici
Vznětový čtyřválec chodí docela kultivovaně, ani po mrazivé noci nepotřebuje žhavit a topí do minuty po nastartování. Automatická klimatizace (pro poloviny interiéru umožňuje samostatně regulovat nejen teplotu, ale také intenzitu proudění vzduchu!) tak při zahřívání neroztočí ventilátor přes první rychlost, takže se nemusíte bát obvyklého fénování vlažným vzduchem.
Zvuk motoru vás nenechá na pochybách o tom, že je to jen čtyřválec. Všimněte si vzpěr mezi horními lůžky tlumičů a chladičovou vzpěrou a kapoty s dvojicí masivních zámků a složitými panty pro přizdvihnutí její zadní hrany při střetu s chodcem
Ani za studena motor neklape, ale na volnoběh do volantu a sedadla mírně pronikají jeho vibrace. Zkrátka je poznat, že této jednotce chybí dva válce. Ve vyšších otáčkách je motor hlučnější než bychom čekali, ovšem při běžném ježdění se do vyšších otáček vůbec pouštět nemusíte, vždyť máte k dispozici nějakých 450 Nm již od 1 500 ot./min.
Transpondér můžete vložit do pouzdra před voličem převodovky, ovšem upřímně řečeno nevím, proč by jej měl řidič vůbec vyjímat z kapsy
Hned po rozjetí je vám jasné, že toto je BMW. Vůz řidiči přináší přesně ty informace, které potřebuje k jeho bezpečnému vedení. Doslova opojný je dojem z řízení, do volantu se vůbec nijak nepřenáší nerovnosti vozovky, přesto máte vždy přehled o tom, co se pod koly děje. Brzdy jsou citlivě dávkovatelné a vynikají účinkem i ve vysokých rychlostech nebo opakovaném intenzivním zpomalování.
Také podvozek je odladěn znamenitě, i přes použití nízkoprofilových pneumatik žehlí drobné nerovnosti a neobtěžuje jejich projevy posádku. Na větších nerovnostech jsme od osmnáctipalcových RunFlatů s tvrdými bočnicemi omezujícími schopnosti pohlcovat rázy čekali upřímně řečeno méně. Jistě, je to auto spíše na kvalitní cesty, ale ani na těch rozbitých kupodivu nejeví kola přehnanou tendenci odskakovat.
Vůz přesně poslouchá pokyny řidiče, na razantní trhnutí volantem odpoví okamžitou změnou směru jízdy, což je s ohledem na jeho hmotnost obdivuhodné. Osmistupňová automatická převodovka ZF je brilantní, reaguje na potřeby řidiče bleskově a s motorem bez znatelného turboefektu si výborně rozumí. Řadí hladce a rozumně, takže při klidné jízdě a mírném pohybu plynového pedálu nereaguje zbrklým podřazováním, ale využívá dostupného točivého momentu.